• Obsah recenze
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Obsah Recenze

Bratrstvo smutného zálivu a jiná próza... jiná próza zachraňuje zatím nejslabší Šimánkovo dílo. Bratrstvo má nádherně poetický název, ale jinak je celý prostince naivní a ideově přímočarý. Byl by pro mne skvělou četbou ve 13 letech anebo by se výborně zpracovával do nějaké moderní televizní zábavy ve stylu Indiana Jonese. Naproti tomu jiná próza obsažená v této knížečce z roku 1918 je vrcholně vyvedená. Keř Farannův je nesmírně jemná, ale meyrinkovsky bizarní freska o zahradníkovi, který obětuje svou dceru rostlině, kterou naučil sílit z lidské krve. Tento rostlinný upír pak zabije i svého tvůrce. Zhrzený milenec hledající svou dívku je nalezen pod rostlinou, které odevzdala svoji duši /krev/. Celá povídka, na konci označovaná za snovou, skončí v erotickém spojení vypravěče a básnířky mu vášnivě naslouchající. Bravo, neskutečná věc. Nasledující povídka Dryada je schopna dohnat citlivějšího čtenáře až k slzám. Malíř snažící se zachytit "duši lesa" se zamiluje a podlehne dryadě, omezí své styky s lidmi jen na nejnutnější a nakonec na své přání splynul se světem duchů živelných, zůstal po něm jen obraz, zachycující krajinu a před ním jeho šaty. Třetí skvělou freskou je pak Sokyně. Kraťoučký příběh o souboji žen o jednoho muže a o tom jak obětování Afroditě Skotii pomůže sokyni odstranit.