Příběh všednosti, lásky a člověčenství
Recenze ke knize: Vzájemné prolínání
100%
Obsah Recenze
Psát příběhy z nemocničního prostředí tak, aby byly čtivé a působivé, není rozhodně dáno do vínku každému. Když je k příběhu ještě připojena znalost psychologie obyčejnosti a lidství a vše je obohaceno nádhernými básnickými prostředky, lze hovořit o skutečném umění.Znám autorky, kterým se toto podařilo. Nazývám je básnířkami prózy. Jejich literární předlohy jsou přímo vzorem pro filmová zpracování a obohacují nejen čtenáře, ale i diváky o skutečné a nevratné okamžiky, které, jako by vytržené z deníků hlavních hrdinů, dokáží přesvědčivé a citlivě zaznamenat tajemství duší, osudů, náhod i překvapivých rozhodnutí.
Patří mezi ně Jaromíra Kolárová a Valja Stýblová, nyní i mladá a talentovaná Renata Šindelářová. Sleduji její četnou prozaickou tvorbu, zvyšující se kvalitu vydávaných děl, ale i čistotu jazyka a skromnost, která čiší z autorčiných poctivých a upřímných myšlenek.
Hlavní hrdinka knížky „Vzájemné prolínání“, Lenka, je bezesporu kouskem autorčina nitra. Nikdo mě nemůže přesvědčit o tom, že by autorka napsala příběh z ne příliš oblíbeného prostředí, aniž by sama vnikla do povah všech hrdinů, kteří v knize vystupují. Děj se odvíjí pomalu, neukvapeně, čtenář jen odhaduje reakce Lenčiných spolupacientů i celého zdravotnického personálu, pouze si domýšlí jeho pokračování, a je nejednou překvapen náhlými postoji i nenadálými rozhodnutími odlišných povah. V závěru dochází k přesvědčení, že na pohled obyčejný prosťáček nemusí být v nitru špatný; povídavá pacientka je náhle neobyčejnou osobností; postavy odlišného etnika nemusejí vyhlížet jen černě nebo bíle.
Čtenář prožívá s hlavní hrdinkou její starosti i radosti, drobné neúspěchy i chvíle vyvěrajícího štěstí, cítí lásku i bolest, a to nejen fyzickou. Pokud Lenka nemůže spát, bdí s ní; pokud má být na konci příběhu úspěšně propuštěna, raduje se s ní… Odměnou je mu přímo lahodný servis básnických slov. Mám doma velký sešit, do něhož si zapisuji postřehy, které mě při četbě zaujaly. Ke jmenovaným spisovatelkám mi přibylo jméno Renaty Šindelářové. Jsem ráda, že se s vámi mohu o některé z nich podělit: světlo se vylévá ze slunečního kalichu/ pohled se třpytil smíchem/ roztomilý starostlínek/ drobné nebeské slzy/ ranní vláha, objímající do své náruče/ temnota tlačící svou tvář/ kakao, kouřící vzpomínkami na dětství/ šeď potají pověšená na oblohu/ pozdně noční cvrkot města/ domy, podřimující v konejšivé náruči se svými majiteli/ nadýchaný baldachýn, pronikající černými rukavičkami do ulic města/ hra tmy a světla.
Ano, to jsou barevné obrazy jedné velké básně. Musím se přiznat, že bych je nejraději „ukradla“ do svých veršů. Renatě Šindelářové se zvládnutí básnického jazyka daří a troufám si říci, že by jí jej mohl závidět i leckterý zkušený poeta.
„Vzájemné prolínání“ je příběhem všednosti, velké lásky i prostého člověčenství, které je nejen v nás, ale především okolo nás. Obrazí se v něm, jak autorka sama říká, čtrnáct dní jako vytržených z kontextu, vymykajících se běžnému plynutí času, pouhých čtrnáct dní, kdy všechno v nich připadá jiné…
„Tentokrát už je to definitivní, " říká v další své myšlence, a já si myslím totéž. Tentokrát je definitivní, aby Renata Šindelářová měla své stálé místo na poli kvalitní literatury současnosti.
Vytvořil: Jindra