• Obsah recenze
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Obsah Recenze

Hlavní postavou je Karel, kolem něhož se vlastně točí celý příběh a ostatní postavy jsou pouhými loutkami, které ho mají na onen svět doprovodit. Pracuje coby lektor autoškoly a jeho „žákyní“ je půvabná Ester, vdova, která na konci knihy pro Karla učiní velké přání. Karlova manželka Marie pracuje jako učitelka spolu s Ester. A poslední lidskou postavou je Zdeněk, rozvedený sebevrah, jehož matka je fanatickou věřící, která se považuje za pozemského anděla. To jsou všechny lidské postavy, které v příběhu sehrají hlavní či vedlejší role. Říkám lidské, protože jsem ještě zapomněl na anděly. Ano, anděly, provázející naše knižní postavy každou stránkou. Ovšem musíme se mít na pozoru před tím, že nejde o klasické anděly strážné, jak je známe ani o anděly temna, jak bychom si je přát nechtěli. Tihle jsou pouze jacísi pozorovatelé. Víceméně nemohou zasahovat do života našich protagonistů, ale mohou je pouze „naťuknout“ k nějakým činům. Jejich osud se ale již změnit nedá. Je předem daný, až krutě předvídatelný, což je jedna z hlavních chyb této knih – předvídatelnost. Vlastně přesně víte, co bude následovat a tak příběh čtete a čtete, ale ne s nějakým zápalem, s nímž se hltají bestsellery. Sám autor říká, že tahle kniha se liší od ostatních. Ať už svojí tématikou nebo obdobím, v němž ji napsal. Je jasné, že když vám zemře někdo blízký, musí se to nutně odrazit ve vašem způsobu života i pracovního nasazení. Ale já bych neřekl, že by se odrazil nějak negativně. Samozřejmě, těžko mohu soudit, když Andělé všedního dne, jsou jedinou knihou, kterou jsem od Viewegha četl, ale i přesto se mi z filmovaných verzí zdá, že Andělé jsou tématem vděčným a v historii Vieweghových děl snad i nejlepší knihou, jakou mohl napsat. Byť obsahuje velkou absenci dialogů. Ty si můžete užít pouze v rozhovorech andělů, kteří spolu často hovoří o smyslu své práce a životě druhých.   Zjišťujeme tak, že jejich způsob myšlení by se v realitě v mnohém nelišil od našeho myšlení.
            Co bych autorovi dále vytkl, je velké množství odkazů na obchodní řetězce. Ve třech případech se jedná o výrobce nábytku a zahradních strojů a zařízení. Jednou se setkáme také s výrobcem automobilů. Dále bych rád zmínil samotný závěr knihy, který se podle mého gusta, Vieweghovi příliš nevydařil. Osobně bych spíše zvolil otevřený konec, neboť takhle nám autor příběh naservíruje přímo pod nos, my si nemůžeme nic fantazírovat ani o ničem přemýšlet a i konec nás tedy nepřekvapí a my knihu spíše po dočtení odložíme a vrhneme se na další. O čem Andělé všedního dne byli, po pár dnech zapomeneme a po pár letech nebudeme možná ani vědět, o čem kniha byla. Ale to je pouze názor mě samotného, který se může, ale také nemusí lišit od toho vašeho.
            I přes všechny nedostatky, které jsem zmínil, bych rád řekl, že se jedná o svižný příběh, byť jasný, který si užijete. Místy vás pobaví, někde rozesmutní, ale ve verdiktu vychází, že za přečtení rozhodně stojí. I proto, že Viewegh je jednou z maturitních otázek z literatury.
Nad jednou otázkou si však čtenář hlavu lámat může a tou je otázka Boha. Andělé zde představují jen život na jiné formě existence a nikde není psáno, že Bůh existuje. Konečně, i jejich debaty se někdy kolem tohoto tématu točí a výsledek je nejasný a odpověď na boží existenci nezodpovězena. I když, jak by mohla být během jednoho jediného dne, v němž se příběh točí, zodpovězena?   Napsat příběh, který se odehrává v jednom jediném dni je zajímavý a nevšední nápad, podobající se divadelní hře. Tím dělá knihu lákavou pro mne i mnoho dalších a já ji tak mohu jedině doporučit. Zaručeně neprohloupíte a možná si na Michala Viewegha uděláte trochu jiný obrázek, než jaký prozatím z jeho filmů máte. Tak směle do toho, Andělé všedního dne čekají…