• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)
• Úryvky (0)

Obsah: Skoro Francouzka

Mile napsané cestopisné memoáry Skoro Francouzka zavedou čtenáře na cestu plnou kulturních střetů, ale současně i suchého humoru. Okouzlující a pravdivý příběh o tom, co se stane, když se Sarah ze Sydney seznámí s velice francouzským Francouzem s Paříže.
Sarah Turnbull, které pracovala v Austrálii jako novinářka pro jednu televizní stanici, má něco přes dvacet a nyní cestuje s batůžkem na zádech po Evropě, se v Bukurešti setkává s francouzským právníkem Frédérikem a spontánně přijímá jeho pozvání na týdenní návštěvu Paříže. O osm let později zde stále ještě je – a provdala se za něj.
Energická novinářka ze Sydney se snaží co nejlépe zapadnout do francouzského prostředí, ale dopouští se fatálních chyb, když se snaží konverzovat s neznámými lidmi na nóbl večírku, sama si nalévá šampaňské, příliš hlasitě se směje a chystá se vyrazit pro bagetu v obyčejných teplácích.
Jenže tajemné kouzlo Paříže, které dokáže dohánět k šílenství, se ukáže jako neodolatelné, a Sarah dělá oslnivé pokroky. Nachází práci jako novinářka na volné noze, naučí se přežít pařížské společenské večeře a pochopí, jak si poradit s kabonícími se úředníky. A zatímco proplouvá výšinami i propastmi pařížského života, když píše o módních přehlídkách i tvrdých paradoxech dnešní Francie, stává se úspěšně „skoro Francouzkou“.
Kniha nabízí často až sarkastické líčení toho, jak si Sarah z Austrálie snaží najít své místo ve Francii i v rodině muže, do kterého se zamilovala. Čtenář se jejíma očima seznamuje s Francií a Paříží devadesátých let minulého století. Putuje ulicemi různých pařížských čtvrtí, navštěvuje malebné obchůdky, spatří před sebou obraz Paříže ochromené nekonečnou stávkou a dočte se i o životě na chudých předměstích.
Třebaže jde především o líčení osobních peripetií, ukazuje autorka, jak i do života obyčejných lidí zasahují „velké“ události. Právě v době, kdy se Sarah snaží sžít s Francií a Francouzi, dochází k ochlazení mezi Austrálií a Francií kvůli francouzským nukleárním zkouškám v Tichomoří. Nebyla by to ale energická novinářka, aby nedokázala i z těchto problémů vytěžit něco dobrého – v podobě finanční podpory ze strany francouzských firem, které se snaží napravit pošramocenou pověst své země.
Pro českého čtenáře má kniha Sarah Turnbullové ještě jedno kouzlo – vzhledem k době, v níž se příběh australské novinářky odehrává, ukazuje, jak vnímali lidé z jiných koutů světa dění ve střední a východní Evropě v první polovině devadesátých let. Není ostatně náhodou, že na počátku cesty Sarah do Evropy bylo rozhodnutí procestovat pro ni exotický východ starého kontinentu, kde se právě tehdy všechno měnilo doslova před očima.
Sarah Turnhullová není profesionální cestovatelka a způsob, jakým píše o Francii a Francouzích, je jiný než texty v turistických průvodcích. Musí takový být – neboť na rozdíl od autorů oněch průvodců se v zemi, o které píše, rozhodla žít. A ví proto, jak vypadá Paříž ve dnech, kdy léto skončí a většina turistů se vrací domů.