Úryvky z knihy

"Ještě to probereme, Maru," dodal jsem pro tuto chvíli rezignovaně. Měl jsem pořád ještě před očima vidinu jiné Francie... "Nepůjdeme si už lehnout?"
"Ne, mám ještě spoustu práce. Běž napřed, já potom přijdu."
Přeloženo do češtiny - nic nebude.
"Tak my teda jdeme." Nerad se vzdávám jen tak lehce. Zejména v této disciplíně.
"Kdo?"
"No my dva."
Maruška po mně hodila pohledem Karkulky stojící před přikrytým vlkem (a proč máš tak velké...?).
"A jeden z nás dvou určitě nebude moct usnout." Naděje umírá poslední. Anebo taky na poslední chvíli, svině.
Marušce se podařilo zachytit spojení. "Možná jdeš na to špatně. Zkus uspat nejdřív toho většího," doporučila mi.
Tady mé vyjednávací schopnosti končí. Budu to muset nechat na přímý útok pod peřinou. ("Na bodáky! Vpřed!")
Jestli do té doby vážně neusneme. Oba.
Vlastně všichni tři.