• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)
• Úryvky (0)

Obsah: Draka je lepší pozdravit aneb o etiketě

Základy slušného chování pro malé děti v krátkých pohádkách a verších
Kniha, na kterou, zdá se, čeká podle předběžných ohlasů mnoho rodičů a pedagogů, je konečně na světě. Po Velké knize etikety pro dospělé přicházejí na trh zásady slušného chování pro ty nejmenší. Pod názvem Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě a pod patronací a odborným dohledem paní Elišky Haškové Coolidge je napsala zkušená spisovatelka Daniela Krolupperová, milými verši opatřil básník a spisovatel Miloš Kratochvíl a nádherně ilustrovala Markéta Vydrová...
Vznikla kniha, která se zábavnou a nenásilnou formou snaží dětem přiblížit zásady jako zdravení a děkování, vzájemná pomoc, ohleduplnost, nepředpojatost, pořádkumilovnost, slušné stolování, pravdomluvnost apod. Deset pohádek, deset veselých básniček, deset zábavných úkolů, a také otázky, jež mohou rodiče inspirovat k rozhovorům s dětmi na daná témata – svou koncepcí toto dílo podněcuje k tomu, aby se z něj stala jakási „pracovní plocha“, na níž si mohou rodiče s dětmi společně hrát a zamýšlet se nad důležitými zásadami mezilidských vztahů.

Slušnému chování je potřeba se učit již od útlého věku. Aby ale děti neodradily suché poučky či odtažitá kárání, rozhodli se autoři učit je etiketu prostřednictvím příběhů. Je v nich ukryto poselství o tom, že má člověk vždy slušně zdravit, prosit i děkovat, že si musí po sobě uklízet, neničit věci, dělit se s ostatními, že nemá být lhostejný ke svému okolí. Ke každému příběhu je připojen rádce pro rodiče, jak mají ratolesti dobrému chování učit, i tipy na to, jak vlastně takové dobré chování vypadá (například u stolu). A nakonec, aby se vše dobře pamatovalo, shrnuje každý příběh pěkná básnička.


V souvislosti s vydáním knihy Vám představujeme osobnost její iniciátorky a patronky;
Elišky Haškové Coolidge.
Narodila se v Praze v rodině významného českého bankéře Josefa Haška. Často pobývala na Šumavě u babičky a první třídu navštěvovala ve Štěpanicích. V roce 1949 emigrovala s matkou a tříletým bratrem do Německa a následně do Francie. Otec byl po převzetí moci komunisty přinucen na americkém kontinentě zůstat a v roce 1950, po rozvodu svých rodičů, za ním Eliška odjela sama. Vystudovala s vyznamenáním Georgetown University School of Foreign Service (1963). Kariéru začala v Bílém domě, kde pracovala jako zvláštní asistentka pěti amerických prezidentů. Založila a řídila Kancelář prezidentských zpráv, jejímž úkolem je zajišťovat styk s veřejností.

Po osmnácti letech přešla na ministerstvo zahraničních věcí USA, kde pracovala mimo jiné jako náměstkyně šéfa protokolu Spojených států amerických a jako alternující zástupce velvyslance v Organizaci amerických států. Od roku 1991 do České republiky často cestovala a v roce 1998 se do rodné země vrátila. Dnes má trvalé bydliště v Kundraticích na Klatovsku, odkud má milé vzpomínky na své prarodiče a chce zde zúročit veškeré své dosavadní zkušenosti a znalosti ve prospěch lidí a kraje.