0%
Obsah: Slovník floskulí
Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: klišé, slogany, hantýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy.Vladimír Just se častým obcováním s televizí, rozhlasem, novinami a časopisy nadýchal takového množství slovního smogu, že před pěti lety začal psát Slovník floskulí. „V jakém časovém horizontu? “, zeptá se redaktorka úředníka a myslí tím: do kdy. Nemusíte nic říkat, nemusíte si nic myslet - floskule mluví a myslí za vás. Proto je tak milují totalitní režimy, v demokraciích pak úřady, policajti a politici.
Justova první abecedně řazená sbírka úvah nad polistopadovými klišé, nazvaná Slovník floskulí, vyvolala překvapivě silné reakce. Dvě reedice knihy v krátkém čase po rozebraném prvním vydání svědčí o tom, že čtenářů, sledujících úroveň veřejné debaty, je víc, než autor předpokládal. Floskule v jeho pojetí není každý významově opotřebovaný řečový obrat či vazba. Floskule není – řečeno s Karlem Čapkem – ustálené rčení, ale ustálené lhaní. Toto slovo je etymologicky svázáno s latinským „flos“, „floris“. Floskule je zakrývání, zdobení prázdna slovy. Slovník floskulí 2 pokračuje v úvahách nad módními slovními obraty, jimiž se jejich uživatelé snaží přelstít své čtenáře či posluchače.