• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)
• Úryvky (0)

Obsah: Otevřený dům

Sbírka z r. 1957 vznikala v době formulování a realizace programu poezie všedního dne a významně přispěla k jeho naplnění. Dobovou kritikou je Florian označován jako „básník z boží milosti", pro něhož je poezie optimálním vyjádřením jeho existence. V milostné a přírodní tematice přechází v této sbírce z oblasti zážitkové do oblasti reflexivní (Litanie k jižní Moravě, Vysokým Tatrám), citovou škálu obohacuje o vztah k matce (Matka mluví), k zemřelým (Jak málo svoje blízké známe) a k dětem (Jak je známe málo). Osovým problémem je pro básníka dialektika života a smrti v různých rovinách. Častý motiv smrti vyvolává úvahy nad smyslem života a jeho nezničitelné aktivity až k máchovskému zjištění „neb věčné je jen to, co umí zahynout" (Malé rekviem za D. S. II).
Autorova „všednodennost" je konkretizována mnohotvárným zobrazením každodenní reality a přechodem od venkovské krajinné tematiky k civilizačním problémům města (Pražské sonety, Báseň nejvšednější). Krásu všednosti chápe v konfrontaci s dynamickým jednáním člověka. Uzavřenou formu ódy a sonetu „nabíjí" elektrizujícím proudem představ (Děvče, které prodává melouny, Sonet pro neděli). Detail v jeho pojetí nabývá všeobecné platnosti a vyjadřuje tak básníkovu koncepci vidění světa (U Labe, Báseň nejvšednější). Uchvacuje smyslovou konkrétností, která vedle tradičních vjemů zrakových a sluchových angažuje podněty čichové, hmatové, chuťové a pohybové (Litanie k jižní Moravě, Děvče, které prodává melouny).
Splnění svých záměrů dosahuje prostředky tradiční poetiky. Písňová forma mu vyhovuje pro hudebnost verše, jednoznačnost výrazu a návratnost motivů. Střídavým rýmem stabilizuje čtyřveršovou strofu, vhodnou pro uzavřenost vyjádření obrazných představ, sdruženým rýmem navozuje princip očekávání dalšího estetického poznání. Je poučen moderní tradicí poetistického básnictví, zejména v konstrukci jednotlivých obrazů, ve zkratkovitých personifikacích a v koncentrovaných lapidárních epitetech, jimiž odhaluje často opomíjenou elementární krásu všednosti.