• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)
• Úryvky (0)

Obsah: Jdi a otevři dveře

I kdybychom o autorovi této úspěšné sbírky nevěděli zhola nic, stačilo by letmé zalistování a vytušili bychom sami, že Miroslav Holub je básník osobitý už svým širokým roz­hledem vědeckým i zájmem o svět technických objevů, z nichž těží.
Stejnojmenná vstupní báseň vybízí k otevření dveří kri­tickému proudu, který se postupně uvolňuje začátkem še­desátých let: „... I kdyby tam nic nebylo, / jdi a otevři dveře. Aspoň / průvan / bude. "
Sbírka má volný verš bez rýmu, často i jednoslovný, s ostře pointovaným vyzněním. Verš nepřetížený metaforou, ale dráždivě znepokojivý vibrací mezi intelektem vědce a uvolněnou fantazii umělce.
Kniha má dvě části. První kreslí ironicky dobu v podobě pohádkových karikatur. Zabolí absurdní motiv „na návsi se bortícího kostela", kde „i pánaboha zebe" (Advent). Groteskní je byrokratické papírování, které zprofanuje i to, co by mohlo být kouzelné (Čarodějův učeň). Báseň Poledne důvtipně zošklivuje lidskou hrabivost spojenou s žehráním tam, kde by byl na místě čin: „Stojí frontu na loktuše, / na jedová jablíčka, / rve se o poslední berli. / Má doma dvě stě osmdesát loktuší, / tři sta dvanáct berlí... a mumlá hodina za hodinou: / A napřesrok, paní, nám zruší / i to boží poledne. " Až štítivý je obraz města obtékaného škodolibostí pomluv (Večerní zátiší s protoplazmou). "Jsou místa, kam století sahá jen panožkami, "navazuje Holub v básni Staré město. Ocitujme ještě zkratku dvou satirických textů, které nepotřebují komentář: "Výčep. Blahodárný špiritus / stéká po sliznicích, / jako rtuť / vzlíná v cévách, / sákne do mozku, /stoupá do temene, / několik potácivých buněk / šplhá v kameninové lebce... / To jsme se zas dneska rozveselili. " Anebo závěr epigramu Učitel: "Dvakrát dvě jsou čtyři, /říká žáček. / Dvakrát dvě jsou čtyři, / opravuje ho učitel / Protože učitel to ví líp. "
Druhá polovina knížky vyvažuje negaci společenských neduhů obdivem k úžasnému rozvoji věd a techniky, který je triumfem lidské vůle, trpělivosti a houževnatosti. Radost z úspěchů přešla místy v opojení, které civilizace vzápětí vyvažuje soustředěným ekologickým úsilím (Izotopy, Umělý déšť). Básník vidí rozpor mezi tím, že saháme po měsíci a planetách - a na zemi dosud žít neumíme. Nejpůsobivější z básní Vynálezy žádá ve vědecké práci vytrvalost a skromnost místo velkohubého vytrubování úspěchů. Věda i umění mají smysl ve svém zlidšťujícím poslání: "Návrat z venkovského kina. / Už nevím, co to dávali za kus. / Nic se nestalo, / pole byla pole, / stromy byly stromy... Jen doma mi řekl - Aničko. A to mi neřekl deset let... ".