Obsah: Netrpělivost srdce
Psychologický Zweigův román, odehrávající se těsně před vypuknutím první světové války kdesi v malém posádkovém městě, nelíčí jen vášnivý cit zmrzačené Edity k poručíkovi Tonimu Hoffmilerovi, ale také všeobětující lásku Editina otce, schopného ponižovat se, zapřísahat i žebrat, udělat vše pro štěstí své dcery, a životní příběh jejího lékaře, který se oženil se slepou ženou, a dobře proto ví, jak zničující i povzbuzující dovede být lidský soucit. Toni Hoffmiler citlivě vnímá Editin smutek a opuštěnost, chápe její záchvaty bezmocné zuřivosti a zoufalství, zároveň si však uvědomuje, jaké společenské i lidské důsledky by pro něho mělo, kdyby její lásku přijal; slabošsky se obává reakcí kamarádů, kolegů, vlastně celého okolí. Bojí se její lásky, nedokáže ji opětovat. Podléhá vždy tomu, kdo ho právě zahltí argumenty, lehce se dává ovlivnit atmosférou dané situace - a jeho rozhodnutí nakonec mají tragické následky. Charakter této rozporuplné postavy ostatně nejlépe vystihuje moto knihy, podle nějž existuje soucit "zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše".
