100%
Obsah: Zádušní básně za Pavla Buksu
... Dobrá poezie člověka vystavuje ani ne tak slovům jako obsáhlému tichu. Může se ovšem stát, že básník je - jako kdokoliv z nás - vydán náporu. Jeho život je náhle zastíněn, dokonce zahlušen tichem, jež bylo vyvoláno jako ozvěna tragické události. pak se vytvoří zcela jiný prostor, než jaký obýváme ve všednosti, prostor naplněný těžkým mlčením, dusícím let běžného času. Náhlá lidská zkušenost vyžaduje ucelení fragmentárního vnímání ne pro poznání, ale kvůli sebezáchově....
Téma smrti může být zdrojem hluboké hořkosti, signálem ke vzpouře, zkouškou víry a naděje. Anebo mezníkem, znamením proměny, která se netýká jen toho, který nás opustil, nýbrž především nás opuštěných. My, kteří jsme zůstali, podstupujeme dlouhou a většinou velice bolestnou duchovní zkušenost, která nám posléze vtiskne jinou podobu. I hlubší milostný vztah, který byl ukončen přirozeným vývojem okolností, zanechává po sobě prázdnotu, již možno vyplnit jen úsilným tíhnutím k novému břehu, k pevnině dalšího počátku. Jaké zpustošení po sobě zanechá násilná zkáza lidského života? Proces úsilovné rekonstrukce vlastního bytí, ohroženého ničivou a běžné zkušenosti přesahující fragmentarizací a ještě hlubší hrozbou, která na nás všechny vane ze smrtelného ticha hodiny po té, sebezáchovná aktivita lidského ducha tváří v tvář "spálené zemi lásky a života", je tématem Zádušních básní za Pavla Buksu.