Článek : Od chaosu k harmonii

Není žádné tajemství, že se lidstvo nachází v hluboké krizi. Mnozí z nás to již cítí. Náš život zachvacují pocity bezvýznamnosti, frustrace a prázdnoty. Krize rodiny, problémový vzdělávací systém, zneužívání drog, nedostatek osobní bezpečnosti, strach z jaderné války a z ekologických hrozeb – to vše vrhá stín na naše štěstí. Jako bychom ztratili kontrolu nad životem a nedokázali čelit problémům, jež postupně vyvstávají.
Jak známo, správná diagnóza nemoci znamená polovinu léčby. Chceme-li tedy potíže vyřešit, potřebujeme nejprve pochopit jejich příčiny. Nejbezpečněji lze začít tím, že porozumíme lidské povaze i povaze světa. Jestliže pochopíme vlastní povahu a také zákony, které nás ovlivňují, zjistíme, kde chybujeme a co musíme podniknout, abychom problémům učinili přítrž.
Pozorováním okolní přírody zjišťujeme, že její neživá, rostlinná i živočišná úroveň se řídí vrozenými instinkty. Takové jednání se nepovažuje za dobré, nebo zlé; zkrátka se v souladu s přírodou i mezi jednotlivými členy navzájem dodržují pravidla, která jsou pro všechny automatická.
Budeme-li však zkoumat povahu člověka, zjistíme, že se od zbytku přírody zásadně liší. Člověk je jediným tvorem, jemuž činí potěšení využívat jiné a pokoušet se jeden druhého převýšit. Jedině jemu dělá dobře, je-li jedinečný, vydělený od ostatních a nad ně povýšený. Takto lidský egoismus narušuje přírodní rovnováhu.
Naše dychtivost po potěšení se postupně vyvíjela s tím, jak rostly lidské tužby. První projevy symbolizovaly prosté touhy jako chtít jíst, rozmnožovat se a zakládat rodinu. Nástup pokročilejších tužeb, jako je vysněné bohatství, čest, absolutní moc nebo popularita, pobídl vývoj lidské společnosti a jejích sociálních struktur – vzdělání, kultury, vědy a technologie. Lidstvo hrdě pochodovalo vpřed s vírou, že pokrok a ekonomický růst jej uspokojí a že díky nim bude šťastnější. Dnes si bohužel začínáme uvědomovat, že tato zdlouhavá evoluce došla k mrtvému bodu.
Důvodem je fakt, že touhu po potěšení nedokážeme uspokojit na příliš dlouho. Všichni už jsme někdy chtěli něco moc a moc, alespoň jedinkrát v životě. Jakmile jsme ovšem získali, po čem jsme třeba i roky bažili, radost se krátce nato rozplynula, vrátila se prázdnota a my jsme se přistihli, že se uháníme za dalšími cíli a doufáme, že nás uspokojí ony. Popsaný proces probíhá jak na úrovni individuální, tak na úrovni celého lidstva.
Již tisíce let shromažďujeme zkušenosti, a přesto zjišťujeme, že netušíme, jak lze dosáhnout trvalého štěstí, a dokonce ani základní vnitřní jistoty. Jsme zmatení. Zde je třeba hledat základ krizí a problémů, které nás moří.