Vacková Jarmila - Životopis
Dějiny umění a klasickou archeologii vystudovala v letech 1949-1953 na Masarykově univerzitě v Brně, pod vedením zasloužilých, ještě za první republiky vzdělaných profesorů – A. Kutala, V. Richtra, A. Friedla a G. Hejzlara. V Brně také započal zájem Dr. Vackové o uměleckohistorické památky Moravy. Rigorózní práci napsala na téma „Renesanční malované epitafy na Moravě“ (1953), později se podílela na vypracování dějin renesančního malířství v Brně (1969). V letech 1954-1956 pracovala v pobočce Národní galerie v Kroměříži, zasvěceně psala o tomto historickém městě, začala se intenzivně zabývat zdejší zámeckou sbírkou olomouckých biskupů a arcibiskupů. Od roku 1959 až do penzionování v roce 1991 působila jako vědecká pracovnice v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd, dnes ÚDU AV ČR. Badatelský záběr Dr. Vackové se přirozeně rozšířil do Čech a záhy také – za tehdejší politické situace to nebyla snadná záležitost – do relativně vzdáleného Nizozemí a Belgie.Podílela se na vypracování soupisu „Uměleckých památek Čech“. V roce 1961 obhájila disertaci „Malířství druhé poloviny 16. století v Čechách a na Moravě“. V kritickém roce 1968 na stránkách časopisu Umění publikovala objevnou stať o nástěnných malbách ve Svatováclavské kapli na Pražském hradě, o rok později přednášela se svou dlouholetou spolupracovnicí Dr. Jiřinou Hořejší na světovém kongresu dějin umění v Budapešti o „Jagellonském dvorském umění v Praze“. O tomto tématu pojednala také ve velké knižní monografii „Die Kunst der Renaisance in Böhmen“. Zde a v dalších studiích nově nahlížela spletité otázky dvorské kultury jagellonské doby v Praze bez panovníka – Vladislav Jagellonský poté, co se stal v roce 1490 uherským králem, sídlil trvale v Budíně. I dnes jde o velmi aktuální téma našeho i zahraničního dějepisu umění. Věčná škoda, že se neuskutečnila velká středoevropská výstava o umění jagellonské doby v Čechách, Polsku, Litvě a Uhrách připravovaná ÚDU AV ČR po listopadu 1989, podporovaná prezidentem Václavem Havlem a iniciovaná též polskými kolegy. Pro akademické „Dějiny českého výtvarného umění“ Dr. Vacková napsala kapitolu „Závěsné malířství a knižní malba v letech 1526 až 1620“.
Od konce 60. let Dr. Vacková stále hlouběji pronikala do problematiky nizozemského a vlámského malířství 15. a 16. století. V časopise Umění psala o obrazech vlámských primitivů v československých sbírkách, v roce vyšla její velká kniha „Nizozemské malířství 15. a 16. století v československých sbírkách“ – ještě dlouho základní práce tohoto tématického zaměření pro zainteresované specialisty u nás i v zahraničí. V renomovaném nizozemském uměleckém čtvrtletníku Simiolus vyšla obsáhlá recenze od Ilji Veldmana (Free University Amsterodam).
cena F. X. Šaldy za rok 2005.
'Životopis autora Vacková Jarmila'