Novák Ladislav
* 04.08.1925 - † 28.07.1999
* Turnov
0%
Novák Ladislav - Životopis
* 4. 8. 1925, Turnov† 28. 7. 1999, Třebíč
Básník, výtvarník, překladatel
Vyrůstal v rodině spolumajitele jirchárny v Třebíči. Od 1936 studoval (mj. s Antonínem Bartuškem) na tamním reálném gymnáziu. Již 1941 se stal členem studentského surrealistického kroužku. Za protektorátu přispíval do ilegálního cyklostylovaného časopisu Vítr (Třebíč). Maturoval 1944 a do konce války se učil v otcově podniku jirchářem. Od roku 1945 studoval češtinu a dějepis na FF UK, absolvoval 1950 diplomovou prací Rým a asonance v díle Vítězslava Nezvala. Protože z politických důvodů nemohl získat zaměstnání v Praze, začal učit na jednotřídce ve Smržově u Českého Dubu (1950–1951). Po dvaceti sedmi měsících vojenské služby (ve Zvolenu a Žatci, do února 1954) působil krátce jako zástupce ředitele v Rovensku pod Troskami a poté se vrátil za rodiči na západní Moravu, vyučoval v Budišově a od roku 1955 byl v Třebíči učitelem a metodikem na místních středních školách (na osmileté střední škole, 1964–1970 na SVVŠ, respektive gymnáziu, od 1970 na Střední průmyslové škole stavební). V roce 1985 odešel do důchodu.
Od poloviny 50. let působil v třebíčském ochotnickém divadle Sokolská scéna, později přejmenovaném na Divadelní kroužek UP závodů. V roce 1957 divadlo hrálo českým krajanům ve Vídni, kde se Novák poprvé setkal s výtvarnými díly Jacksona Pollocka, jenž zásadně inspiroval jeho výtvarnou i literární tvorbu. V letech 1957–1958 se začal věnovat konkrétní poezii a od roku 1962 rozvíjel ideu poezie fonické. V 60. letech a od roku 1988 absolvoval četné cesty do zahraničí. Žil v Třebíči.
První básně publikoval Novák 1943 v Lidových novinách a 1946 v Akordu. Poté se odmlčel. Od 1958 do konce 60. let Novák tiskl básně a překlady poezie ve Světové literatuře, později mj. i v Hostu do domu, Tváři, Sešitech pro mladou literaturu, Výtvarné práci, Literárních novinách, Orientaci, též v třebíčském Kulturním zpravodaji a v katalozích vlastních výstav. Aktivně se podílel na činnosti mezinárodního sdružení básníků a malířů Phases, přispíval do jeho stejnojmenných ročenek a 1964 se podílel na velké skupinové výstavě v Bruselu. V témže roce uveřejnil několik ukázek z jeho textů brazilský časopis Invencao (Sao Paulo), přispěl i do rakouského časopisu Manuskripte (Štýrský Hradec).
Po roce 1970 nesměl publikovat (v nakladatelství Blok se ztratil jediný strojopis sbírky veršů Ortodoxní hereze). V samizdatu byly zveřejněny knihy Z Receptáře (1976, básně z let 1964–1967) a Receptář (1988, básně z období 1964–1973). Přispěl rovněž do samizdatových sborníků Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971), Zima (Brno 1973), Pohledy 1 (Petlice 1976, ed. Václav Havel), Na střepech volnosti (Česká expedice 1987, ed. Zdeněk Hrubý) a do antologií Básníci a samotáři (1984, edd. Ondřej Fibich a Jiří Brixi) a Almanach 1988 (1988).
Od 1990 uveřejňoval své texty mj. v Analogonu, Souvislostech a též v periodikách Naším krajem a Šlépěje kultury západní Moravy (obojí Třebíč).
Ukázkami fonického básnictví se v zahraničí zúčastnil gramofonových desek Text – Sound – Compositions 4, 5, 6 (Stockholm 1969), OU revue-disque, č. 36–37 a 42–44 (Ingatestone 1969 a 1974), Phonetische Poesie (Neuwied 1970), Akustische Texte (Amsterodam 1970) a Futura. Poesia sonora (Milano 1979).
V 60. letech se Novák začal soustavně věnovat i výtvarné činnosti. Od 1965 mnohokrát vystavoval doma i v zahraničí (ve Francii, Belgii, Německu, Švýcarsku, Holandsku, USA, Velké Británii, Itálii, Španělsku a Rakousku); vynikl svými tzv. topologickými kresbami, interpretovanými muchlážemi, alchymážemi, veronážemi, a zejména svým objevem, novou formou gestického umění, body artu: froasážemi. Byl označován za představitele „nové“ citlivosti ve výtvarném umění. Od konce 60. let pravidelně experimentoval též ve sféře tzv. akčního umění (např. projekt situující do přírodní scenerie pseudofigurální tvary z molitanu Putování s ichichvory, 1978–1979).
O Novákově výtvarné a literární tvorbě byl natočen filmový dokument Něžné krutosti Ladislava Nováka (1991, režie Petr Kotek), pro Českou televizi byl natočen dokumentární pořad Ladislav Novák (1997, tvůrčí skupina Karla Fuksy a Hany Vrbové).
Některé rukopisné práce zpočátku podepisoval pseudonymem Jaroslav Hadlíz (podle názvu uličky v Třebíči).
Poetika prvních Novákových básní ze 40. let byla ovlivněna surrealismem i křesťanským univerzalismem, zejména tvorbou Jakuba Demla a Bedřicha Fučíka; verše a skladby, obojí zdánlivě nesouměřitelné inspirace, vyšly knižně až ve sbírce juvenilií Zapomenuté básně. Rovněž kniha Neztracené básně obsahuje rané Novákovy básnické texty, které se hodnotově opírají o náboženskou transcendenci a zachovávají relativně tradiční veršovou a strofickou fakturu. Jedná se o básně, které se zachovaly jako součást bohaté korespondence, kterou Novák v padesátých a šedesátých letech vedl s Ivanem Slavíkem.
Ve druhé polovině 50. let se Novák začal věnovat experimentální poezii (především konkrétní, ale i auditivní a vizuální). Na počátku tohoto jeho směřování byl rukopisný Malý slovník naučný (vydán byl až z pozůstalosti roku 2007), karikující styl a zaměření slovníkových příruček. Později Novák psal tzv. onomatopoické básně, připomínající textové kreace lettristů, a pokoušel se také o slovesnou paralelu k abstraktnímu malířství. Experimenty s vychylováním tradiční sémantiky textu a jeho jazykového a zvukového vyznění jej vedly k tvorbě tzv. spečených textů, anihilací a preparovaných textů. Typ básnického tvaru, v němž je zdůrazňování asociativních vazeb mezi jednotlivými slovy inspirováno vzorci organické chemie, Novák pojmenoval „asociativní makromolekuly“. Od 60. let vznikaly též Novákovy čtvrcené básně (redukované texty, vytvářené pouze z izolovaných větných členů) a tzv. návody (mj. básně pro pohybovou recitaci, hmatové básně, erotomagické texty), z nichž sestavil sbírku Receptář. Vytvářel i tzv. detexty, destruující banální slovesnou reprodukci tak, aby vyvstaly její skryté obsahy či estetické hodnoty. Neexperimentální poezii z 60. –80. let reprezentují především Novákovy sbírky Závratě čili Zdoufalství a Bouřková mračna, zpočátku opět dekonstruující tradiční možnosti básnické komunikace (mj. rozbitím grafické podoby textu) a od 70. let psané převážně ve volném postsurrealistickém verši.
Paralelu k Novákově konkrétní a fonické experimentální poezii tvoří básnické prózy a básně spojené s paramytologickou a autobiografickou postavou pana Hadlíze (Proměny pana Hadlíze). Atmosféru třebíčského židovského ghetta, v jehož blízkosti vyrůstal, zachytil Novák v básnické próze Zámostí.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Pocta Jacksonu Pollockovi (BB 1966); Závratě čili Zdoufalství (BB, PP básnické, 1968); Deset interpretovaných kreseb (BB 1968); Textamenty (PP básnické, 1968); Receptář (BB experimentální, něm. s tit. Gedichte für bewegte Rezitation, Berlin 1970; česky: 1992); Poems (Ingatestone, 1976, franc. překl. V. Linhartová, angl. H. Chopinová, obsahuje i překlady dosud nepublikovaných textů); Testi (ital. , Bologna 1976, překl. M. Poggiová, obsahuje i překlady dosud nepublikovaných textů); Bouřková mračna (BB 1993, básně z let 1974–1989); Zámostí (P básnická, 1994; 1970 výroba knihy přerušena po stránkových korekturách); Proměny pana Hadlíze (PP básnické, BB, 1995); Zapomenuté básně (výtvarné reprodukce, BB z let 1944–1996, 1996); Píseň o Acnavi (reprodukované froasáže a texty, BB, 1997); Osm básní pro Acnavi (BB bibliofilie, 1997); Má posedlost (vzpomínky, 1998); Neztracené básně (BB 2000, ed. I. Slavík); Pan Novák, pan Mikunda a paní Mikundová (BB, příležitostný tisk, Třebíč 2001); Malý slovník naučný (PP 2007).
Překlady: Písně Vrbovýho proutku (eskymácká poezie, 1965, i ed. ); A. Césaire: Trpký čas (1968, s B. Grögerovou); E. Jaguer: Dějiště stávky (1968); L. A. von Arnim: Mužíček z mandragory (výbor, 1973, též ed. ); Zrození duhy (parafráze indiánské poezie, 1978).
Ostatní práce: Disegni Topologici (album topologických kreseb, Verona 1990); Čtyři roční doby (froasáže, 1996).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Modul (Genova 1966); An Anthology of Concrete Poetry (New York 1967); Magnetická pole (1967); Experimentální poezie (1967); Concrete Poetry: A World View (Bloomington, 1968); Spatialisme et poésie concrete (Paříž 1968); Die Blume Wiederkehr (Mnichov 1969); Folgende Folge aus dem Tschechischen (bibliof. , Kolín na Rýnem 1969); MPT 5 Czech. Modern Poetry in Translation (Londýn 1969); Vrh kostek. Česká experimentální poezie (1993); Krajiny milosti. Antologie české duchovní lyriky 20. století (1994).
Zvukové nosiče: Text. Sound. Compositons 4, 5, 6 (Stockholm 1969); OU Nr. 36 – 37 (Ingastone 1969); Akustische Texte (Amsterdam 1970); Phonische Poesie (Neuwied 1970); OU Nr. 42 – 43 – 44 (Ingastone 1974); Futura. Poesia sonora (Milano 1979); Fragmenty 1963/1964 (2003).
'Životopis autora Novák Ladislav'