• Životopis
• Tvorba (4)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Weil Jiří - Životopis

český prozaik, publicista, literární kritik a překladatel Jiří Weil, syn drobného živnostníka, se od počátku 20. let aktivně účastnil kulturního a politického života, a to na jeho levém okraji. Ještě během studií na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (doktorát v oboru slovanská filologie a komparatistika obdržel 1928) byl členem Devětsilu a U Bloku, působil jako překladatel na sovětském zastupitelství v Praze, několikrát navštívil SSSR, uváděl do Čech novou sovětskou literaturu (překládal Majakovského, Pasternaka, Gorkého i Lenina) atd. V letech 1928-33 byl “majitelem” a odpovědným redaktorem komunistického týdeníku Tvorba. V roce 1933 odjel z pověření KSČ do Moskvy pracovat na překladech marxistické literatury a jako tlumočník. Jeho “stáž” skončí v roce 1935 vyloučením z VKS(b) (Všesvazová komunistická strana Ruska (bolševiků)) i z KSČ pro “klepaření” a maloměšťáctví a po roce převýchovy u jezera Balchaš v Kazachstánu se smí vrátit domů.
Výsledkem jeho “sovětské zkušenosti” je jednak kniha reportáží Češi stavějí v zemi pětiletek (1937), ale hlavně dokumentární román Moskva-hranice (1937), jenž spolu s tehdy uveřejněným překladem Návratu ze Sovětského svazu Andrého Gida (a pamfletu S. K. Neumanna) a s polemikou K. Teigeho Surrealismus proti proudu znamenal nejvýraznější literární kritickou reflexi stalinského režimu, která byla v Čechách vedena z levicových pozic. Proti románu se ze stalinistických kruhů strhla odmítavá kampaň, v níž dominovala kritika Weilova dlouholetého přítele J. Fučíka. Přesto právě jemu je věnována kniha Vzpomínky na Julia Fučíka (1947, ovšem ani tou se nemohl zalíbit, protože nebyla zcela v souladu s oficiální legendou). Fučíkovou statí bude příští umělecký osud J. Weila dlouho stigmatizován a po roce 1949 mu znemožní publikovat.
Za války Weil nenastoupil do transportu Židů, fingoval sebevraždu a až do konce okupace se skrýval. Po válce pracoval v nakladatelství Evropský literární klub, jehož byl do roku 1949 redaktorem, vyšel jeho historicko-alegorický román psaný v prvních letech Protektorátu o středověkém orientálním lžiprorokovi Makanna- -otec divů (1946), v němž spojuje tradiční evokativní historický román s podněty reportáže. V roce 1949 vydal významný román Život s hvězdou, v němž proti dřívější reportážnosti prohloubil psychologickou kresbu a existenciální postavení člověka v nelidském světě. Tento román má nepopiratelně inspirativní vliv na prózy L. Fukse (Pan Theodor Mundstock) i na duch historických knih V. Körnera a J. Šotoly.
Jiří Weil pracoval v letech 1950-58 jako vědecký pracovník Státního židovského muzea v Praze. V období krátkého polevení cenzury vydává historický román Harfeník (1956), ale vydání románu Na střeše je Mendelssohn s námětem kruté absurdity antisemitismu je stále oddalováno. Publikován je až dva roky po Weilově smrti. Následuje pak soubor próz Hodina pravdy, hodina zkoušky (1966) a teprve v roce 1991 je uveřejněno pokračování románu Moskva-hranice nazvané Dřevěná lžíce, jehož rukopis mu byl v roce 1949 při policejní prohlídce v redakci Evropského literárního klubu (ELK) zabaven.
'Životopis autora Weil Jiří'