• Životopis
• Tvorba (6)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Palivec Josef - Životopis

JUDr. Josef Palivec  byl český diplomat, básník, esejista, překladatel z francouzštiny, španělštiny a angličtiny (Paul Valéry, Stéphane Mallarmé, Luis de Góngora y Argote, Samuel Taylor Coleridge). Překládal též české básníky do francouzštiny. Rytíř Řádu čestné legie (1928). Druhý manžel Heleny Čapkové. Účastník protinacistického odboje, po roce 1948 deset let vězněn komunistickým režimem. V roce 1992 byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam.
- český básník, esejista a překladatel, účastník protinacistického odboje Palivcova rozsahem nijak obsáhlá poezie představuje výraznou hodnotu české spirituální literatury.
Řečeno slovy V. Černého: Palivec vytvořil výsostnou poezii sebezření vzpomínkou, poezii osobní celistvosti a jednoty z moci paměti, poezii času tvůrčího. Palivec studoval na gymnáziu v Rokycanech a Plzni, ale pak odešel roku 1904 do Prahy, kde zprvu pracoval jako opisovač díla Jaroslava Vrchlického. Po vypuknutí války byl mobilizován a účastnil se srbského tažení. Po těžkém zranění byl v roce 1916 z armády propuštěn. O rok později si dodělal externě maturitu. Po válce nastoupil do diplomatických služeb, kde působil jako legační rada pro informační služby v Ženevě a Paříži. V roce 1930 se oženil se sestrou bratří Čapků H. Koželuhovou. V letech 1930-38 zastával vysoké funkce na ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Po březnu 1939 se podílel na domácím protifašistickém odboji, zejména v Ústředním výboru odboje domácího (ÚVOD), později v Přípravném revolučním národním výboru, přičemž mnohdy patřil mezi koordinátory odbojových akcí různě orientovaných skupin. Roku 1944 byl zatčen a do konce války vězněn na Pankráci. Po válce se opět vrátil na ministerstvo zahraničí. V roce 1949 byl znovu zatčen, tentokrát komunistickou bezpečností, a v jednom z paralelních procesů doprovázejících monstrproces s M. Horákovou odsouzen k dlouholetému žaláři. Pro duchovní charakter Palivcovy poezie mělo základní význam jeho přetlumočení díla francouzského symbolistického básníka Paula Valéryho. Nešlo přitom o nějakou odvozenost, spíše o vnitřní souznění. Valéryho skladba Mladá Parka (Palivcův překlad vyšel roku 1938) se nemálo odrazila na podobě Palivcovy vrcholné skladby Pečetní prsten z roku 1941. Přesto jde o dílo původní, jež se především díky své vypjaté národní alegoričnosti hlásí k české tradici, a patří tak k čelným projevům jinotajného uměleckého odporu za nacistické okupace. Palivec se rovněž na začátku války podílel na sborníku Křik koruny české, který byl v roce 1940 propašován do Francie, kde vyšel pod názvem Hlasy domova. Téma nadosobního zápasu a směřování k základním otázkám bytí v sobě nesou i básnické skladby Naslouchání (1942) a Spáč (1943). Souborné dílo vyšlo roku 1943 ve svazku Síta, jeho 3. vydání pak za krátké básníkovy rehabilitace, v roce 1969 (s doslovem V. Černého).
'Životopis autora Palivec Josef'