• Životopis
• Tvorba (3)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Chmela Josef - Životopis

Sentimentalistický a didaktický básník

, který proslul jako autor bajek. Překladatel poezie, dramat a prózy, pedagog, filolog a slovníkář, vydavatel antických a staročeských textů, redaktor almanachů.
Chmela se narodil 18. února 1793 ve skromném domku na Jejkově naproti kapli sv. Petra a Pavla. Narodil se do chudé rodiny, měl 2 sestry a 2 bratry. Otec Martin se věnoval tkalcovství. Otec k tomuto řemeslu vedl i svého syna Josefa. Josef byl velmi zručný a ve svých 14 letech se plně vyrovnal tovaryšům. Jak již bylo zmíněno, Chmelovi byli velmi chudí, a proto otec zastával místo kostelníka v kapucínském klášteře.
Josef navštěvoval národní školu na Jejkově u učitele Soukupa, který byl ředitelem kůru při chrámu kapucínském. Soukup vyučoval Josefa zpěvu a hudbě. Po ukončení školy zůstává Chmela na otcovo přání doma a pomáhá svému otci v řemeslu. Ve volných chvílích četl staročeské knihy a Krameriovy noviny, které vlastnil jeho otec. Právě čtení českých spisů v něm vzbudilo lásku k jazyku a touhu po vzdělání. Jako čtrnáctiletý dostává chrlení krve, nemůže dále vykonávat tkalcovské řemeslo. Tedy vstupuje do kapucínského kláštera v Třebíči. V klášteře působí vikář P. František, muž velmi vzdělaný, který vyučuje Chmelu latině a němčině. Chmela se chtěl dále vzdělávat, avšak otec mu to nechtěl dovolit. Proto Chmela tajně opouští domov a odchází do Prahy. V Praze se ho ujímá šlechetný strýc frater Erhart, kapucín na Hradčanech. Právě díky strýci byl Chmela přijat r. 1808 na staroměstské gymnázium. Z počátku, i když byl velmi snaživý, mnoho neprospíval, neboť vyučovacím jazykem byla němčina. Ale brzy díky své píli a vytrvalosti překonává potíže a vyniká nad svými spolužáky. Protože byl odkázán sám na sebe, přivydělává si jako vychovatel, poslední léta studií působí jako vychovatel v domě bankéře Dessaeura. Láska ke knihám u Chmely přetrvává, v Praze se seznámil s Klicperou, Turinským, Hankou, Hýblem, kteří se snažili o oživení mateřštiny. Byl posluchačem filozofické fakulty na Pražské univerzitě, kde navštěvoval české přednášky J. Nejedlého. Zkoušku z češtiny vykonal v roce 1815. Spolu s jinými se trénoval v řečnění a v deklamování. Jako výborný zpěvák se účastnil hudebních a deklamačních akademií.
Roku 1808 přestává vydávat J. Nejedlý Hlasatele, tedy Hýbl a jeho přátele chtějí

vytvořit nový časopis, který by obsahoval básně, povídky aj. V roce 1816 vznikají Rozmanitosti, kde se objevují Chmelovy příspěvky.
Chmelovy spisovatelské prvotiny jsou erotické básničky, bajky a jiná zábavná vyprávění. Některé z básniček se staly velmi oblíbené a bývaly často deklamovány a zpívány hlavně ve společnostech studentských, např. Píseň hocha Moravského ("Lepší jedna Moravanka, než-li Rakušanky dvě... ").
Chce být učitelem, a proto po ukončení filozofických studií vykonává předepsané zkoušky a r. 1818 je povolán dvorní komisí studijní ve Vídni za skutečného učitele gramatikálního do Jičína. Téhož roku se oženil, se svou ženou měl šest dětí, nejmladší Oskar se stal generálem a byl jmenován šlechticem.
V roce 1818 vydal v Praze první své větší dílo Bajky pro dítky, které byly u nás první svého druhu, a tudíž si získaly velkou oblibu.
V Jičíně přispívá k rozkvětu národního ducha u mládeže, tehdejší praefekt gymnázia J. Schon nazývá Chmelu "Eximium linguae bohemicae fautorem et promotorem" (výtečný jazyka českého příznivec a buditel).
Roku 1820 začíná J. K. Hýbl v Praze vydávat časopis Divadlo, kde se vyskytují některé Chmelovy překlady divadelních děl, a to z Kotzebuea "Zmatek nad zmatek", "Johanna z Montfokonů", "Následkové nevěrnosti". Samozřejmě se dále věnuje spisovatelské činnosti, ale i překládání beletrií, svá díla zasílá do Novin pražských a do dalších časopisů.
Po dvou letech působení na gymnáziu v Jičíně, tedy roku 1820, přesídlil na gymnázium do Hradce Králové. Na témže gymnáziu působil jako humanitní profesor jeho přítel V. Klicpera, který se stal později ředitelem gymnázia. Také v Hradci se Chmela zabývá českou literaturou a díky němu se stává Hradec novým literárním středem. V letech 1820 až 1822 vydává Chmela u J. Pospíšila některá přeložené hry

: "Hrabě Benešovský" od Kotzebua, idylické hry od Gessnera "Zavržený syn" a "Knížata mezi pastýři", od Rambacha "Divochové".
Mezitím přeložil z němčiny oblíbené "Biblické příběhy", které vyšly v pěti svazcích v letech 1820 až 1823. Také vychází druhý díl Bajky pro dítky, které byly hodně čteny a děti ve školách je uměly často zpaměti.
Spolu s Klicperou vydal v Hradci Králové první český almanach "Novoročenka r. 1823", kde se ale neobjevují žádné Chmelovy práce. Roku 1824 byl sestaven druhý ročník, kde se objevují výhradně Chmelovy práce, básnické i prozaické práce většinou idylického rázu. V roce 1825 je vydán almanach naposledy, a to ve spolupráci s L. Čelakovským, almanach nese název "Dennice aneb Novoročenka r. 1825". Almanachy byly první svého druhu, vynikaly nejen rozmařilostí a zdařilostí obsahu, ale i zdařilou úpravou. Roku 1826 také připravoval vydaní "Novoročenky", ale právě sestavoval etymologický slovník

, tedy nakonec z vydání Novoročenky sešlo.
V časopisech publikoval také epigramy, veršované hádanky, příležitostné básně, mravoučné povídky, zábavné příběhy a anekdotická vyprávění.
Přispíval pracemi do časopisu Přítel Mládeže, který vydával Ziegler. Poslední Chmelův příspěvek z oboru beletrie byl překlad povídky "Jarvod Zlatohvězd", pořízený na žádost Jungmannova syna Josefe Josefovice pro sbírku zábavných spisů C. F. van der Velde. Tento překlad Chmela publikoval pod jménem Josef Třebický.
Roku 1830 u J. Pospíšila vydává svůj Latinsko-česko-německý slovník, r. 1834 Seznam slov českých a Wortregister. 18. 9. 1834 byla tato kniha zařazena nejvyšším rozhodnutím v domácí knihovnu Jeho Veličenstva Císaře Pána, spisovateli byla udělena odměna 100 zlatých.
Roku 1833 vydává dnes po celém světě známý, tehdy ale zapomenutý Komenského Orbis pictus. Orbis pictus nově upravil v latině, češtině, němčině, polštině a francouzštině.
Zabývá se vědeckými pracemi a jeho podrobné pojednání "O lnu" je otisknuto v Preslově Kroku.
Počal překládat římského Sexta Aurelia Viktora, jehož dílo líčí děje císařů.
Roku 1842 přijímá místo na akademickém gymnáziu v Praze, kde je ředitelem J. Jungmann. Stává se korektorem knih vydávaných Maticí českou. Začíná se hlouběji zajímat o jazykovědu a v Časopise českého muzea je otisknut jeho "Rozbor jména přídavného". Přeložil Obraz dějin římských od Lucia Julia Flora, text opatřil vysvětlivkami. Připravil k tisku

Komenského Didaktiku. Časopisecky vydal bajky Faedrovy.
Také byl publikován v Časopise českého muzea jeho velmi zajímavý článek "Prostředek, jak by po gymnáziích českých, moravských a slezských ohledem vyučování v jazyku českoslovanském Nejvyšší vůli poněkud zadost učiniti se mohlo".
Chmelovo předčasné úmrtí 28. února 1847 bylo těžce trpěno. Byl to člověk, který svůj život zasvětil národní službě. Vděčnou vzpomínku jeho památce věnoval v Květech J. K. Tyl a v Poutníku K. V. Zap.
'Životopis autora Chmela Josef'