Chelčický Petr - Životopis

Petr Chelčický je považován za jednu z nejvýznamnějších tvůrčích osob

doby husitské, a to z pohledu myslitelského i literárního. O jeho životě toho ovšem není moc známo, o čemž svědčí to, že jsou pochybná i jeho základní data jako rok narození a úmrtí. Byl zřejmě svobodným sedlákem či drobným zemanem v jižních Čechách, v Chelčicích u Vodňan. Kolem roku 1420 krátce pobýval v Praze, kde se seznámil s představiteli husitského hnutí a reformní literaturou, jako byly například spisy Johna Wycliffa. Později docházel sledovat nábožensko- společenské spory a to ve Vodňanech, Písku a Táboře. Jinak však celý svůj život strávil výhradně na své usedlosti v Chelčicích. Oddával se tam studiu Bible a náboženské literatury, hloubání nad problémy

věroučnými, mravními i společenskými a literární činnosti. Nežil však o samotě. Kolem něj se vytvořila družina duchovních příznivců, tzv. chelčických bratří, a i z daleka se za ním vypravovali někteří názoroví přívrženci či odpůrci, aby s ním diskutovali o nejrůznějších problémech a přitom mu zprostředkovávali informace

o dění v celém husitském hnutí. Ostatně nedalekým sousedem Chelčického byla obec husitských radikálů na hoře Tábor.
Ve stopách Jana Husa, ale ještě s větším rozhorlením, poukázal Chelčický v jednom ze svých prvních traktátů O cierkvi svaté (počátek 20. let) na zkaženost katolické církve, na její okázalost a touho po majetku

, hmotných požitcích a pohodlném, bezpracném životě. Zároveň s těmito ostrými výtkami vyslovil i představu o náležité povaze církve a uvnitř ní. V jeho pojetí má být církev jednotným organismem, jehož jednotlivé části neznají nadřazenost, jsou si rovné, jakýkoli rozdíl mezi prostými věřícími a duchovenstvem neexistuje.
Hledisko rovnosti věřících pak rozšířil v traktátu O trojiem lidu (1425) i na vztahy společenské, když se polemicky postavil proti výsadám šlechty a duchovenstva a zároveň zdůraznil význam práce sedláků a nevolníků pro lidské společenství. Myšlenkou náboženské i společenské rovnosti lidí se ocitl ve sporu nejen se svou dobou a jejími nešvary, ale přímo ze základy středověkého myšlení, podle kterého je svět trvale uspořádán do odstupňovaného postavení jednotlivých stavů.
V traktátu O boji duchovním (1421) se dostal do sporu s odhodláním husitů hájit boží pravdu s mečem v ruce. To bylo pro něho naprosto nepřijatené. Ze zásadních křesťanských důvodů odmítl válku a jakékoli fyzické násilí a prohlásil je za zlo. Pokud vůbec uznával nějaký boj, pak pouze "boj duchovní", niterní zápas věřícího člověka s nástrahami ďábla.
V jeho dalším díle Postila (1441) navázal opět na Husa i Štítného a sloučil náboženskou věrouku s mravoukou a propracoval jak své výhrady ke katolické církvi, tak i svou představu správného křesťanského postoje a jednání. Chelčický zde také znovu odmítl jakoukoli válku a zabíjení, včetně trestu smrti či pomsty z jakéhokoli důvodu. Od pravého křesťana očekává pokoru, lásku k bližnímu, i k nepříteli, dobré skutky konané bez propočtu, skromnost v životních nárocích a vůbec prostotu celého jeho života.
V díle Sieť viery pravé (zřejmě 1411) sleduje minulost, kdy došlo ke sloučení křesťanské víry a církve se světskou mocí a neblahé důsledky, které tento naprosto nesmyslný krok s sebou přinesl. Svůj odpor k světské moci vyúsťuje v zásadní odmítnutí státu.

Vytvořil: majka4

'Životopis autora Chelčický Petr'