• Životopis
• Tvorba (9)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Michelangelo Buonarroti - Životopis

Byl to významný italský malíř, sochař a architekt. Vždycky tvrdil, že se nepokládá za básníka, ale celý život psal na okraje svých kreseb a různě použité papíry verše. Spousta se jich ztratila, mnoho jich sám spálil a uchovány zůstaly jen některé, většinou psané až po padesátce. V 15

. století prchali mnozí řečtí učenci před Turky, kteří postupně obsazovali Byzantskou říši, do Evropy. Přinášeli s sebou tisíci letou tradici vzdělanosti. Díky nim začali přední učenci, zejména z Itálie, studovat texty starověkého světa, jenž se našly v evropských knihovnách. Poučení z minulosti podnítilo nové přístupy ke všem oblastem poznání. Lidé si více vážili vzdělání a svých schopností. Malíři a architekti přestali být považováni za nadané řemeslníky, ale za umělce. Z italských měst vynikla především např. Florencie, která se v 15. stol. stala ohniskem renesance (znovuzrození). Ve Florencii se průkopníci renesance z části inspirovali uměním starého Říma. Díky Medicejských, kteří nový styl podporovali, se ve Florencii soustředovali velicí umělci období renesance jako Leonardo da Vinchi, Rafael, Michelangelo aj. Spolu s Leonardem da Vinchim byl největší osobní renesance. Ve službách papeže Julia II. působil především ve Florencii, Boloni, Benátkách a Římě.
JEHO NEJZNÁMĚJŠÍ DÍLA:
David, Mojžíš, Pieta, Palestrina a Randaniny.
Dále je autorem několika náhrobků např. Papeže Julia II. a Lorenza Giuliana Mediciho. Vynikal také jako freskař, kde proslul zejména výzdobou Sixtínské kaple ve Vatikáně. Jeho nejznámějším malířským dílem je Bitva u Castiny, která se nedochovala. Od roku 1546 byl hlavním architektem baziliky Sv. Petra. Michelangelo nebyl profesionálním básníkem

. Jeho verše vznikaly v letech 1504-1563. Pokud psal o sobě, byl to většinou výčet toho, co se s ním dělo a na čem pracoval. O svých pocitech se nevyjadřoval. O Michelangelových básnických počátcích není známo nic bližšího, neví se toho mnoho ani o jeho vzdělání. Podle

životopisu, který sepsal na základě vzpomínek sedmdesátiletého umělce jeho žák a přítel Asconio Condivi, chodil Michelangelo jako chlapec do školy k mistru Francescovi z Urbina, který ve Florencii vyučoval gramatiku, tedy i základy latiny.
Zde třeba hledat odpověd na otázku, proč je jazyk v Michelangelových lyrických básních a verších místy neuhlazený, drsný a lidový a proč je v jeho poezii tolik rozporností a myšlenkovych protikladů. Například v této básni:
OD PLÁČE SLADKÉHO AŽ K MUKÁM SMÍCHU
Od pláče až k mukám smíchu,
z věčného míru v klid, jenž pryč se řítí
jsem pad: kde slovo pravdy oněmí ti,
jsou smysly pán tvůj v propadlém tom tichu.
Já nevím, z mého-li to srdce zraje
či z tváře tvé zlo, jež zatracuji
míň, jak mi vzrůstá - či tvé zraky dují
vně pochodní, jež uloupena z ráje?
Ne smrtelná je věc ta krása tvoje,
ji nebe božskou na zem nám sem dalo.
I zbývá srdci, aby dál jen plálo
a rovnat se ti chtělo bez

úkoje.
Když nebe pro můj konec volí zbraně,
kdo, zhynul-li, směl vydat by tě haně?
'Životopis autora Michelangelo Buonarroti'