• Životopis
• Tvorba (7)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Andrić Ivo - Životopis

Bosenský básník srbského původu, prozaik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu 1961.
Dětství a rané mládí prožil v Bosně – ve Višegradu a v Sarajevě. V době studia na gymnáziu (1902-1912) se sblížil se členy nacionalistického hnutí Mladá Bosna. Filozofii, slavistiku a historii nejprve studoval v Záhřebu, poté ve Vídni, Krakově a ve Štýrském Hradci, kde získal doktorát na základě práce o duchovním životě v Bosně v době turecké nadvlády.
Pro

své názory byl vězněn a internován. Od roku 1919 působil v meziválečných letech v diplomatických službách v Itálii, Rumunsku, Rakousku, Francii, Španělsku, Belgii a Švýcarsku. Od roku 1939 byl velvyslancem v Berlíně.
V době 2. světové války žil v ústraní v Srbsku. Po roce 1945 zastával významné politické a kulturní funkce, zejména po udělení Nobelovy ceny.
Do literatury vstoupil verši a články v časopisech a ve sborníku Hrvatska mlada lirika (1914, Chorvatská mladá lyrika). Knižně debutoval sbírku básní Ex ponto (1918, Ex ponto, česky 1919), obsahující lyrické meditace vězně v rakouských věznicích. Po ní následovala sbírka reflexivních lyrizovaných próz Nemiri (1912, Neklid). Kritika záhy upozornila na melancholii jeho textů.
Proslul však především jako prozaik. Rodná Bosna, její porobení Turky, okupace Rakouskem-Uherskem a obě světové války se mu staly nevyčerpatelným zdrojem tvůrčí inspirace. Po novele Put Alije Djerzeleza (1920, Cesta

Aliji Djerzeleza, česky 1962) vydal tři sbírky povídek Pripovetke (1924, 1931, 1936, Povídky).
Tři Andrićovy romány vznikly v letech fašistické okupace, vydány však byly teprve v prvním poválečném roce.

Travnička kronika (1941 až 1942, Travnická kronika, česky 1958, 1964, 1987) obrací pozornost k době napoleonských válek, které

zasáhly i do historie zapadlého bosenského městečka, sídla tureckých vezírů.
Na Drini ćuprija (1942 až 1943, Most přes Drinu, česky 1948, Most na Drině , česky 1987) zachycuje v průběhu několika staletí vznik a další osudy višegradského mostu na hranicích Bosny a Srbska.
Gospodjica (1943 až 1944, Slečna, česky s názvem Slečna dělá peníze 1947).

Andrić se ve své tvorbě

nespokojuje s věrnou evokací historického prostředí a dávných osudů, ale snaží se proniknout jejich dobovou a sociální podmíněností k obecně lidskému základu a nadčasové platnosti.
DALŠÍ DÍLA:

Most na Žepi (1928, Most přes Žepu)
Kroz borbu i stradanja (1948, Bojem a utrpením)
Priča o vezirovom slonu (1948, Příběh o vezírově slonu), Pod Grabićem (1952)
Omerpaša Latas (nedokončený román, dříve nazýván Sarajevská kronika, 1976)
'Životopis autora Andrić Ivo'