• Životopis
• Tvorba (20)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Páral Vladimír - Životopis

Vladimír Páral, pseudonym Jan Laban, je spisovatelem prózy. Pochází z Prahy jako syn důstojníka. Brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Brna, kde prožil dětství, studium na reálném gymnáziu a první rok na brněnské technice. Nakonec se však rozhodl pro chemii a vystudoval vysokou školu v Pardubicích. Stal se inženýrem.

Po ukončení studií pracoval Vladimír Páral v chemickém průmyslu postupně v Liberci, Jablonci na Jizerou, Plzni a Ústí nad Labem. Při tom psal a když již měl za sebou několik úspěšných románů, chemický obor opustil a stal se v letech 1967 - 72 spisovatelem z povolání.

Od roku 1972 do 1979 pracoval jako redaktor Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem a nyní se opět věnuje psaní.

Od roku 1995 žije střídavě v Praze a v Mariánských Lázních.
 
V. Páral je výlučný prozaik, jehož dílo má několik stabilních znaků. Vyznačuje se autorovým „chemicko- technologickým“ myšlením, téměř totožným prostředím sdělovaných příběhů, více či méně zřetelnými autobiografickými prvky, zdůrazňováním sexuální motivace lidského jednání, přesvědčením o stereotypní povaze života, z níž není úniku. Přes bohaté životní zkušenosti a znalost světa z mnohého cestování zůstává Páralova tvorba stereotypní, jen v různých variacích a kombinacích týchž prvků, někdy slučovaných i pod tlaky a atmosférou dobových situací. V podstatě apolitické nazíraní na technologii lidských vztahů vykládaných jako maloměšťáctví, ač jde o vztahy obecně lidské, včetně údajné dominance sexu, umožňuje Páralově tvorbě procházet časem bez překážek a poskytovat mnoha čtenářům uspokojení kdykoli. Přispívá k tomu také jazykový styl s převahou jmenného vyjadřování, řadící vzorce myšlenek do přehledných významových panelů. Proto má V. Páral i nemálo následovníků a obdivovatelů mezi mladšími spisovateli.
První Páralova sonda do literatury, humoristicky laděná povídka Šest pekelných nocí – milostný příběh mladého chemika, vydaná pod pseudonymem Jan Laban, je prvním krokem na cestě, z níž se autor již neuchýlil. Jednotlivé její úseky v první etapě nazvané Pět způsobů ukájení tvoří pentalogie zvaná černá - tři novely (Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice a Katapult) a dva romány, Milenci a vrazi a Profesionální žena. Pesimistické vyznění cyklu je kritikou, ale může být i spontánním návodem k ospravedlnění jistého životního stylu jako obrany proti omezeným možnostem seberealizace. Měla-li Páralova cesta pokračovat dál, bylo potřeba vyjít poněkud vstříc dobové poptávce po optimismu. Té měla vyhovět tzv. bílá řada, povídky Mladý muž a bílá velryba, Radost až do rána a romány Generální zázrak a Muka obraznosti. Protože se však autorova názorová východiska nezměnila, tento cyklus působí nepřesvědčivě, i když poslední článek je nejvíce autobiografický z celého jeho díla. V některých prózách tohoto období i později lze vytušit ozvuky klasiků, a to nejen v názvech (bratři Čapkové, H. Melville, aj. )
Třetí blok Páralův, avšak odlišný jen žánrově, je postaven z vědecko–fantastických próz. První z nich je novela Pokušení A-ZZ o svůdných nabídkách mimozemské civilizace, jimž pozemšťané nedokážou odolat, a tím odhalí svou pokleslou morálku. V této linii se stále klesající uměleckou úrovní pokračují již jen rutinní prózy s rostoucí dominancí sexu Válka s mnohozvířetem, Romeo a Julie 2300, Země žen, Dekameron 2000 aneb láska v Praze a opět výrazně autobiografická Kniha rozkoší, smíchu a radosti, prozrazující i autorovy záliby, jógu a zen. Do prostředí erotického salónu jsou zasazeny příběhy povídek ve dvou dílech Playgirls. Ani „čistě humoristický“ román Tam za vodou nevybočuje z tohoto bloku Páralových próz. S Páralovou popularitou souvisejí mnohatisícivé náklady jeho knih a jejich filmové a televizní adaptace.
 
M. Jungmann v knize Průhledy do české prózy, 1990
J. Lopatka v knize Předpoklady tvorby, 1991
J. Kostečka v knize Česká literatura po roce 1945, 1992
P. Janoušek v knize Český Parnas, 1993
'Životopis autora Páral Vladimír'