• Životopis
• Tvorba (10)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Řezáč Václav - Životopis

Václav Řezáč, vlastním jménem Václav Voňavka, byl předním českým prozaikem a publicistou. Psal knihy pro mládež i psychologické romány.
Řezáč je prozaik, racionalista, své estetické zásady si ujasňoval v divadelní kritice a úvahách o spisovatelské práci – O pravdě umění a pravdě života, jeho psychologické romány se přímo nebo nepřímo dotýkají tématu umění a umělecké tvorby.
Svoje poslání spatřoval v hledání řádu schovaném v nahodilostech.
Proto svá díla tvořil jako stavbu a různými paralelami, staví na konfrontaci jedince s okolím, dramaticky rozvíjí děj.
Odkrývá pluralitu povahy postav.

Dech na skle – rukopisná sbírka básní, zatím ještě roztěkaná, první stupeň k humoristickým povídkám otiskovaným v časopisech
Větrná setba – román, ovlivněný Šrámkovou tvorbou, z autobiografického pohledu si stěžuje na citovou vyprahlost generace vyrůstající v mravním rozvratu světové války. Později se však tohoto lyrismu a subjektivnosti vzdal, další tvorba byla méně (snad) otevřená, přesto se později v tvorbě vrací k jednomu druhu postav – ke člověku, který své handicapy kompenzuje snahou o manipulaci s životy svého okolí.
30. léta – přispívá k dětské tvorbě prózami, ve kterých spojuje sociální nespravedlnost a útisk s dobrodružnou výstavbou děje ( Kluci, hurá za ním! , Poplach v Kovářské uličce )
Slepá ulička – spojuje psychologickou prózu a životní osudovost, společenský román a sociální determinaci. Konfrontuje průmyslnické a dělnické prostředí s generačními střety, ústí v obraz krize společnosti, rodinných a citových vztahů.
Situace po Mnichovu donutila Ř. aby opustil příběhy s výrazným politickým charakterem. Vrací se tak k jinotajným dílům, díky kterým má možnost mnohoznačnosti, skrytých narážek apod.
Sepsal 3 psychologické romány:
Černé světlo - soustřeďuje se na osoby, které postrádají osobnost, parazitují na citově a intelektuálně bohatších lidech, studuje sociální komplex, který vede k počtářství ve věcech majetku, ale i lásky.
Svědek - je maloměstský román, který má hlavní, ale i mnoho vedlejších postav, hlavní postava probouzí v obyvatelích malého městečka ty nejnižší potlačované možnosti, bouří se proti nezaujatému a jen jakoby svědeckému, pozorovatelskému životu.
Rozhraní – pozitivní hodnoty lidského života jako láska a porozumění klade do souvislosti s rozvratem charakteru
další etapa začíná po skončení války, hledá předpoklady lidské družnosti ve vědomí i podvědomí psychicky složitých jedinců, nahrazuje lidovost.
Svým románem Nástup vytvořil českou podobu budovatelského románu, jeho vzor.
Nástup i Bitva jsou ovládnuty konstrukčností, realitu vidí pod politickou zástěrkou, všímá si střetů pokroku a reakce na něj, to je hlavní východisko pro tvorbu postav, více si všímá průměrného, než jedinečného člověka. Zabývá se de facto historickým románem -líčí tyto události jako historické.
Píseň o věrnosti a zradě – dochovalo se jen torzo, ale ukazuje se, že se snažil vrátit se k psychologické próze.  
 


'Životopis autora Řezáč Václav'