• Životopis
• Tvorba (14)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Hofman Ota - Životopis

Prozaik a filmový scenárista, představitel současné literatury a filmu pro mládež, autor s hlubokým smyslem pro citový život, představivost a hravost dětí.
 
Narodil se 10.4.1928 v Praze v rodině obchodního cestujícího. Dětství prožil střídavě u dědečka na Bohdašíně v Podkrkonoší a v Praze na Žižkově. Městská periferie, kterou tehdy Žižkov byl, mu přirostla k srdci. Většina jeho prací s výjimkou Králíků ve vysoké trávě se odehrává v městském prostředí, na sídlišti. Po maturitě na obchodní akademii v Praze (1948) studoval rok práva, poté filmovou fakultu Akademie mú­zických umění, obor dramaturgie a scenáristiky. Absolvoval v r. 1952 scé­náři filmů Jestřáb kontra Hrdlička a dětským filmem Punta a čtyřlístek. Intenzivní kontakt s vlastními dětmi a také přátelství se spolužákem z oboru režie Milanem Vošmikem značně ovlivnilo Hofmanovu budoucí orientaci na tvorbu pro děti a mládež. Absolventský středometrážní film Milana Vošmika Matúš, k němuž napsal Ota Hofman scénář, byl počátkem další spolupráce obou umělců v oblasti filmu (např. Zpívající pu­dřenka,1960; Pohádka o staré tramvaji, 1962; Anička jde do školy, 1962, aj.). V r. 1979 se stal zasloužilým umělcem.
Literárně debutoval r. 1945 verši a povídkami v časopise Středoškolák. Po absolvování FAMU pracoval jako scenárista Filmového studia Barrandov, pak se stal dramaturgem skupiny Josefa Tragra, kde vznikaly první hrané filmy pro děti a mládež. Do r. 1982 působil na Barrandově jako dramaturg skupiny filmů pro děti a mládež, z niž vycházejí filmy, které získaly naší dětské kinematografii ve světě velkou autoritu. Nyní je vedoucím scenáristického oddělení. Při své filmové profesi podnikl Ota Hofman mnoho zahraničních cest Znalost cizích prostředí mu umožňuje s lehkostí a jistotou přenášet děj z jedné země do druhé; tak je tomu např. v knize Pan Tau a tisíc zázraků.
V moderních pohádkách, které tvoří jeden ze základních žánrových okruhů Hofmanovy tvorby, je dětem dopřáno zažívat neskutečná dobro­družství obvykle za pomoci oživlých předmětů či zvláštních bytostí, které rozumějí dětským touhám, mají čas a schopnost je naplňovat, dokáži zbavit děti samoty a životního stereotypu. Tento typ moderní pohádky představuje už Hofmanova prvotina Pohádka o staré tramvaji (1961) a řadí se k němu také kniha Pan Tau a tisíc zázraků (1974). Jindy se malí hr­dinové dostávají nad všední svět dospělých prostřednictvím snu. Na od­víjení zvláštní dětské představivosti jsou postaveny pohádky Hodina modrých slonů (1969) a Lucie a zázraky (1980), kterým však chybí pevnější kompozice. Odvážné asociační skoky, usilující postihnout logiku dětské­ho myšlení, vedou někdy až k překomplikovanosti a abstraktnosti (Klaun Ferdinand a raketa, 1965).
Ota Hofman využil své bohaté fantazie a smyslu pro napětí nejen v po­hádkách, z nichž zejména Pan Tau je příběh téměř detektivní, ale i v žán­ru vědeckofantastickém. Odysseus a hvězdy (1977) je zdařilá science fic­tion o dětské dychtivosti poznat a zároveň dát se poznat jiným civilizacím.
Závažná myšlenka o osamocení dítěte v uspěchaném světě dospělých, napětí mezi oběma světy, které se v Hofmanových pohádkách cítí jen ja­ko lehký podtext, je v knihách pro čtenáře dospívající a dospělé většinou nosným tématem. Slabší partneři - děti - z tohoto nerovného vztahu různými způsoby unikají. Jako memento vyzněla novela Králíci ve vysoké trávě (1962). Malý chlapec, hrdina typický pro Hofmanovy prózy, nedokáže sloučit své přirozené dětské projevy s pokřivenými vztahy mezi do­spělými. Morální otřesy v dětské duši končí tragicky. Závěr knihy vzbudí u soudobé kritiky značné rozpaky, zůstává však jedním z možných i logických vyústění příběhu. V dramaticky sevřené povídce Útěk (1966) o vznikajícím přátelství dvou chlapců, kteří útěkem řeší svá pochybná provinění, je závěr přímou obžalobou společnosti, která nejeví dost zá­jmu o duševní život dětí a dospívajících. Slabší variantou na toto téma jsou i povídky z knihy Cesta na planetu Mikymauz (1969).
Vrcholné symbiózy základních prvků své poetiky, k nimž patří přede­vším sen jako nedílná součást reality, hravost a lyrismus, dosáhl Ota Hof­man v novele Červená kůlna (1974), která je jímavým obrazem hlubokého citového vztahu mezi chlapcem a starcem, kteří by jeden bez druhého by­li v lidském společenství sami.
Práce spisovatele a filmaře se v tvorbě Oty Hofmana organicky prostu­puje. Většina jeho próz byla přenesena na filmové plátno. Jindy byl po­stup opačný - filmový scénář posloužil jako předloha knize (Králíci ve vysoké trávě, Pan Tau aj.), která je ovšem vždy zcela svébytným umělec­kým dílem.
Filmařská práce silně ovlivnila poetiku Hofmanových knih. Je pro ně příznačný úsporný, kompozičně sevřený styl. Rychlým střídáním pohle­dů se vytváří mozaika scének, posilující dramatičnost děje. Na malé plo­še dovede autor formou vnitřních monologů, polopřímé řeči a využitím zkratky a detailu postihnout napětí mezi postavami i uvnitř jejich nitra, vyjádřit složitost vztahů současného života, a zejména života mládeže,
Hofmanovy knihy pro děti, plné pohádkové imaginace, a příběhy ze ži­vota dnešní mládeže, určené i dospělým čtenářům, se těší velké populari­tě nejen doma, ale i v cizině. Svědčí o tom překlady do patnácti jazyků včetně japonštiny, italštiny, severských jazyků aj. a celá řada mezinárod­ních ocenění. Ota Hofman je scenáristou několika televizních a více než třiceti celovečerních filmů, z nichž mnohé byly oceněny na domácích i zahraničních festivalech. Má výraznou zásluhu na úspěších našeho po­válečného hraného filmu pro děti. Vskutku světového ohlasu dosáhl jeho třiatřicetidílný televizní seriál o Panu Tau.
'Životopis autora Hofman Ota'