• Životopis
• Tvorba (20)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (2)

Verlaine Paul - Životopis

Paul Marie Verlaine [Verlén]  byl francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu.   (Datum úmrtí uvádí některé zdroje  8. 1. , 9. 1.  nebo i 10. 1. 1896)
Působil jako úředník v Paříži, po seznámení s Rimbaudem opouští rodinu a začíná s ním žít, byl na něm velmi závislý a velmi ho obdivoval. Postupně propadl tuláctví a alkoholu. V Bruselu (1873) na Rimbauda vystřelil (rozešli se), za to byl odsouzen na 2 roky, ve vězení prodělal léčbu, uchýlil se k víře, ale po čase se vrátil ke svému způsobu života.
Poezie
Ve svých sbírkách zachycuje citové a náladové odstíny okamžiku, který je spojen s obrazy a představami. V jeho poezii se pocity vyvozují z dojmů a doteků (lidí, předmětů, přírody). V jeho verších je zajímavým způsobem zdůrazněn rytmus a melodie, dosahuje toho tím, že klasický verš nahradil veršem o lichém počtu slabik a rým asonancí. Tento druh poezie inspiroval mnoho hudebních skladatelů.

Saturnské básně (1866) (Les Poemes saturniens)
Galantní slavnosti (1869) (Fete galantes)
Dobrá píseň (1870) (La Bonne chanson) - v této sbírce oslavuje prostý a klidný život se svou ženou Mathildou Mauteovou (psáno před setkáním s Rimbaudem)
Moudrost (1880) (Sagesse)
Kdysi a nedávno (1884) (Jadis et Naguere)
Poetické umění - tato báseň obsahuje definici symbolistické poetiky
Písně beze slov (1874) (Romances sans paroles) - užívá ve svých textech melodičnost, zvukomalbu, vyjádření citů, nálad, volně spojené obrazy. Psáno v době soužití s Rimbaudem. Je zde mnoho paralel s jejich životy.
Láska (1888) (Amour)
Štěstí
Paralelně (1889)
Ženy (1890) (Femmes)
Písně pro ni (1891)
Intimní liturgie (1892)

Próza

Moje nemocnice (1891) (Mes hôpitaux)
Moje vězení (1893) (Mes prisons)
Vyznání (1895) (Confessions)
Božská láska
Prokletí básníci - v tomto eseji bylo poprvé použito tohoto označení, tento esej velmi ovlivnil symbolismus

 
'Životopis autora Verlaine Paul'