Čech Svatopluk
* 21.02.1846 - † 23.02.1908
* Ostředek
0%
Čech Svatopluk - Životopis
Tento plachý samotář, který brzy opustil advokátní práci a věnoval se novinářství a literatuře, se stal v 80. letech 19. stletí oficiálním básníkem a mluvčím národa. "Jménem, srdcem stejně Čech, " říkalo se o něm. V jeho poezii našel národ vše, co mu bylo blízké: zájem o slavnou minulost, slovanské nadšení, svobodomyslnost a demokratismus, a to vše především v romantizujícím rouše básnické povídky, ke které se docela dobře hodila alegorie a neurčité řešení konfliktů. Současnost si podává ruku s historii ve všech Čechových skladbách s dějinnými náměty - v Husitovi na Baltu (1868), v Adamitech (1873), Žižkovi (1879) i Václavu z Michalovic (1880), který umělecky stojí nejvýš; do alegorické podoby se převléká v Evropě (1878), v níž básník uvažuje o možnostech a výhledech revoluce, i Slavii (1882), kde ho zajímá problém slovanské jednoty a řešení sociálních otázek. Touží rozpory překonávat smírem; i v Lešetínském kováři (1883), kde je hlavním motivem vzpoura venkovského člověka proti německému kapitálu, a s láskou vzhlíží k venkovské idyle v cyklu Ve stínu lípy (1879) a v časoměrném eposu Václav Živsa (1889-91). K plitickým otázkám dovedl však promluvit i vášnivě a pádně v reflexívní lyrice Jitřních písní (1887) a Nových písní (1888), a největšího úspěchu dosáhl symbolickými Písněmi otroka (1895), jež se během 2 let dočkaly 24 vydání. Z Čechových próz patří k nejlepším drobnější povídky a dva satirické výlety Matěje Broučka, komického šosáckého pražského měšťana, jednou na Měsíc, podruhé mezi husity do XV. století. Satiru pěstoval Čech i ve verši, např. v alegorické Pravdě (1885) nebo komickém zvířecím eposu Hanuman (1884).'Životopis autora Čech Svatopluk'