Denemarková Radka
* 14.03.1968
100%
Denemarková Radka - Životopis
Spisovatelka, scenáristka, překladatelka a dramaturgyně ,
vystudovala germanistiku a bohemistiku na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Poté působila jako odborná asistentka na katedře německého jazyka Fakulty mezinárodních vztahů VŠE a na katedře českého jazyka FF UK. V roce 1997 získala doktorský titul v oboru česká literatura. Mezi lety 1998–2004 pracovala v oddělení literatury 20. století Ústavu pro českou literaturu AV ČR a zároveň jako lektor a dramaturg v Divadle Na zábradlí. Od října 2004 je ve svobodném povolání. Žije v Praze.
Tvůrčí obzor Radky Denemarkové úzce propojuje umělecké oblasti literární a divadelní. V obou sférách bytuje jako autorka, která čerpá z osobní invence a inspirace, i jako „zpracovatelka“, prostředkující odborný materiál. Podílela se na dvoudílném Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 (1995, 1998), napsala monografii Evalda Schorma Sám sobě nepřítelem (1998) a studii Ohlédnutí za Milenou Honzíkovou (2003). Z němčiny překládá především divadelní hry; pro Divadlo Na zábradlí zpracovala tři ročníky jeho Bulletinu; dramaturgicky se zde podílela na inscenacích her např. Thomase Bernharda (Náměstí hrdinů, 2003), Heinricha von Kleista (Veřejný nepřítel, 2004) nebo na dramatizaci textů Franze Kafky (Popis jednoho zápasu, 2005). Je rovněž autorkou několika scénářů dokumentů uvedených Českou televizí (věnovaných Alfrédu Radokovi, Emilu F. Burianovi, V+W+J nebo Jindřichu Honzlovi); zcela literární téma zpracovala ve scénáři dokumentu o básníku Bohuslavu Reynkovi (Blázen jsem ve své vsi).
Pokud Radka Denemarková prohlásila, že ji „zajímají konkrétní lidské osudy, na něž se napojují historická pozadí a politické okolnosti, ať už se jich jedinci aktivně účastní, nebo jsou jimi vláčeni“, vyslovila tím nejobecnější motiv obou svých dosud vydaných prozaických knih: prvotiny A já pořád kdo to tluče (2005) a o rok mladšího románu Peníze od Hitlera, mj. oceněného v soutěži Magnesia Litera 2006.
Jestliže Denemarková dále dodává: „Chci, aby moje knihy byly zaseklou kostí v krku, ne moučníkem po večeři, “ objasňuje tím též dějové zaměření a obsahové rozložení svých děl. Její příběhy jsou drsné, dotýkají se nezhojených ran, nezapomenutelných krutostí a nepomstěných křivd. Hlavní hrdinky obou próz byly v minulosti postiženy a odmrštěny či vyvrženy ze společenství. Celý život se potýkají s nepřijetím a touhou po dosažení především morální satisfakce. Na osudech obou se projevují pošramocené dějiny soužití českého, židovského a německého živlu během druhé poloviny minulého století. Reálné historické okolnosti jsou ovšem naplněny psychopatologickými projevy pokřivených charakterů zúčastněných postav. Zbytek života hlavních hrdinek není v žádném případě cestou ke smíření nebo odpuštění, ale jakýmsi až psychedelickým, jednoduchými říkadly i komplikovanými poetickými obrazy přesyceným obviňováním a nelítostnou a rmutlivou poutí k definitivnímu zmaru.
Denemarkové prvotina se odehrávala v divadelním prostředí, snadněji tedy unesla přepjatou tragičnost i slovní exhibicionismus. Exaltovanost druhého románu, odehrávajícího se převážně v prostředí malé vesnice Puklice, je ještě navýšena, a výsledek působí poněkud přemrštěně, depresivně, nihilisticky. V současnosti autorka dokončuje monografii divadelního režiséra Petra Lébla (Smrt, nebudeš se báti) a pracuje na dalším románu nazvaném Kam s přebytky něhy.
'Životopis autora Denemarková Radka'