Pražáková Jana
* 13.07.1930
* Turnov
0%
Pražáková Jana - Životopis
* 13. 7. 1930, TurnovProzaička, překladatelka, autorka knih pro děti a mládež
Dcera spisovatele Františka Křeliny (1903–1976), manželka literárního historika a hungaristy, univerzitního profesora Richarda Pražáka (* 1931). Dcera Markéta Hejkalová (* 1960) je spisovatelkou, nakladatelkou a překladatelkou z finštiny. Dětství trávila Pražáková v Českém Dubu, v roce 1939 se rodina přestěhovala do Prahy. Po absolvování Dívčího reálného gymnázia E. Krásnohorské v Praze (maturita v roce 1949) studovala češtinu a ukrajinštinu na FF UK (1949–1953, diplomová práce Realistický obraz vesnice v díle K. V. Raise). V letech 1953–1957 byla redaktorkou v nakladatelství Svět sovětů, poté v letech 1957–1962 ve Státním nakladatelství dětské knihy v Praze (později Albatros). Roku 1962 se přestěhovala do Brna a věnovala se překládání zejména z ukrajinské a ruské literatury. Od roku 1972 působila jako redaktorka literárnědramatické redakce Čs. rozhlasu v Brně. V letech 1994–1998 pobývala s manželem, který byl jmenován českým velvyslancem v Maďarsku, v Budapešti. Roku 1990 odešla do důchodu, žije v Brně.
V tvůrčí oblasti ovlivnil Pražákovou její otec František Křelina a jeho přátelé Josef Knap, Zdeněk Kalista, Václav Renč. Podporu v literární práci nacházela i u manžela a jeho strýců literárního historika Alberta Pražáka a etnografa Viléma Pražáka. V 60. letech přispívala zvláště do Mladé fronty, od roku 1972 do programového týdeníku Čs. rozhlas; po roce 1989 do časopisu pro děti Zvonky. Během dlouholeté práce v literárnědramatické redakci Čs. rozhlasu v Brně připravila řadu literárních pásem, rozhovorů se spisovateli; pro rozhlas psala také fejetony. Je autorkou rozhlasové hry pro mládež Ohromná příležitost (1978). Užívala šifry hp (v Čs. rozhlase).
Dílo Pražákové je určeno především dětem a mladým čtenářům. Hrdinkami jejích próz, v nichž je bohatství syžetu nahrazováno dynamikou vnitřního světa postav, jsou většinou mladé dívky, stojící před prahem dospívání a hledající odpovědi na své citové problémy a zmatky (Výprava za parádou). Ve středu autorčina zájmu je etika mezilidských vztahů, zejména v rodině, jejíž harmonická podoba představuje pro dítě důležité útočiště (Karolinka). Pražáková neuhýbá ani před citlivými a v dětské literatuře tabuizovanými tématy (smrt, fyzický handicap) a přibližuje je bez instrumentální návodnosti, s psychologickou přesvědčivostí jak malým čtenářům (Dárek pro Moniku), tak mládeži (Výsostné území, Návrat z vánočních prázdnin).
Na počátku 21. století vydala Pražáková dva memoárové romány pro dospělé. Vrací se k nelehkému období, kdy byl její otec, spisovatel František Křelina, vězněn v 50. letech 20. století (Nadějí tu žijem), a líčí životní peripetie v době normalizační i polistopadové (Dobrý den Brno).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Dárek pro Moniku (P pro děti, 1970); Karolinka (P pro ml. , 1973); Výsostné území (P pro ml. , 1976); Výprava za parádou (P pro ml. , 1978); Případ Petr (P pro děti, 1980); Návrat z vánočních prázdnin (P pro ml. , 1983); Výhra (P pro ml. , 1984); Letadlo a desetikoruna (P pro děti, 1986); Pojedeme do rozhlasu (umělecko-nauč. knížka pro děti, 1989); Nadějí tu žijem (R 2001); Dobrý den Brno (R 2005).
Scénicky: Kozák Mamariha (D loutk. pro děti, 1977).
Překlady: S. Vasylčenko: Olověný prstýnek (1958, též ed. ); J. Dold-Mychajlyk: Velká hra (1960); L. N. Tolstoj: Pohádka o Jemeljanovi a bubnu (1962); V. Vladko: Potomci Skytů (1963); V. Dobrovoľskij: Záhada rohového pokoje (1963); A. Pervencev: Moře a lidé (1964); O chudém mládenci a bohatém kupci. Ukrajinská pohádka (1965); V. Ardamatskij: Saturn zvolna pohasíná (1965) + Grant volá Moskvu (1968) + Tajná operace doktora Axela (1972); V. A. Osejevová: Dinka (1967); Z ošatky carevny pohádky (1969, s dalšími); G. Maškin: Na modrém moři bílá loď (1969); O lesním carovi. Ukrajinské pohádky (1974, též ed. ); O. Hončar: Jaro za řekou Moravou (1975) + Cyklon (1975).
Příspěvek ve sborníku: Maruška a mláďátka a jiné příběhy ze života (1985).
Uspořádala a vydala: F. Křelina: Dcera královská (1990); V. Javořická: Dva mlýny (1995).
'Životopis autora Pražáková Jana'