Prošková Hana
* 30.11.1924 - † 04.10.2002
* Praha
100%
Prošková Hana - Životopis
* 30. 11. 1924, Praha
† 4. 10. 2002, Praha
Básnířka, prozaička, autorka detektivních próz
Dívčím jménem Bořkovcová. Dcera malířky Olgy Bořkovcové (1903–1976) a hudebního skladatele, profesora Akademie múzických umění v Praze, Pavla Bořkovce (1894–1972), který zhudebnil též některé její básně (Madrigaly o čase, cykly Zvířata a Sny; Prošková naopak napsala text pro jeho skladbu Silentium turbatum). Po studiu na Dívčím reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské (mat. 1943) byla Hana Prošková až do konce války nasazena v leteckém průmyslu. Poté se v domácnosti věnovala rodině a příležitostně pracovala jako textařka a reklamní kreslířka; 1957–62 zpívala v Kühnově Českém pěveckém sboru. Od 1961–66 byla úřednicí v Ústavu pro elektrotechniku ČSAV, poté až do 1985, kdy odešla do důchodu, pracovala jako referentka propagace a odbytu ve Státním nakladatelství dětské knihy (později nakladatelství Albatros).
Od mládí časopisecky publikovala verše a povídky. 1945–48 pravidelně přispívala prózami, básněmi i kresbami do časopisů Skautka, Žena a domov a Naše domácnost, od 60. let do periodik Kultura, Host do domu, Literární noviny, Plamen, Květy, Mladý svět, Mladá fronta, Listy, Svět práce, Naše rodina, Jihočeská pravda (České Budějovice) a Vlasta (zde 1987 na pokračování detektivní román Dívka a stín, původně vydaný 1986 s titulem Kopistnaté listy). Podle detektivní prózy Prostý případ statistiky (ze souboru Tajemství obří číše) byl natočen film Zlaté rybky (1977, režie Ota Fuka, scénář Václav Šašek a Miroslav Hubáček), podle prózy Křivý prostor ze souboru Smrt programátora televizní inscenace Zrcadlo nenávisti (1988, režie Dušan Klein, scénář Václav Šašek). Hana Prošková se rovněž spolu s režiséry podílela na scénářích televizních dramatizací detektivních próz Měsíc s dýmkou (1967, režie Zdeněk Kubeček), Zvláštní případ (1971, režie Hynek Bočan, scénář + Dušan Makovička) a Přízrak (1988, režie Dušan Klein). Próza Tajemství planet byla uvedena 1987 v dramatizaci Jaroslava Císaře plzeňským studiem Československého rozhlasu. Prošková je též autorkou libreta opery Jana Ducháně Potopa (1958, podle Chaucerových Cantenburských povídek). V 70. letech byly pod jménem Hany Proškové ve Světové literatuře otištěny překlady slovinské poezie, jejichž autorem byl František Benhart. Ve 40. letech publikovala v časopisech pod pseudonymy Jana Zárubová a Káťa Levinská.
Knižním debutem, básnickou sbírkou Oblaka, se Prošková zařadila do proudu tvorby „nové vlny“ 60. let. Civilní náměty jejích veršů, zdůrazňované i formální strofickou uvolněností a užitím volného verše, jsou zde rozšířeny o tóny nostalgického smutku, daného autorčiným tázáním se po smyslu a směřování života, vyplývajícího z vědomí zranitelnosti, osamělosti a vykořeněnosti moderního člověka. Postižení sociálních i psychologických momentů odcizení člověka jeho nejbližším i sobě samému je základním tématem poetizujících próz z knihy Mořeplavba. V souboru próz Obrova zahrádka završuje Prošková tuto linii hledáním (a popíráním) smyslu jakékoli záměrné předurčenosti lidské i vesmírné existence. Již od 60. let se Hana Prošková věnovala také detektivním prózám. V povídkách ze souborů Smrt programátora, Tajemství obří číše, Tajemství planet aj. se zpravidla vyhýbá klasickému modelu tohoto žánru a spíše než s racionálním postupným odhalováním jednotlivých faktů, vedoucích k objasnění zločinu, pracuje s náznakem, tajemstvím, náhodou i iracionálními psychologickými zvraty, které v protikladu k civilně pojatému vyšetřovateli Vašátkovi do příběhů vnáší Horác, detektiv-amatér, bohém a umělec. V tvorbě věnované dětem (texty k leporelům, omalovánkám a vystřihovánkám) se Prošková zaměřila na nejmladší věkovou kategorii; předstupněm tzv. dívčí četby je její převyprávění řady románů dánské autorky Karin Michaelisové (pod shrnujícím názvem Bibi).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Oblaka (BB 1962); Mořeplavba (PP 1964); Měsíc s dýmkou (PP detekt. , 1966); Obrova zahrádka (PP 1968); Černé jako smola (PP detekt. , 1969); Smrt programátora (PP detekt. , 1971); Tajemství obří číše (PP detekt. , 1973); Bibi (P pro děti, 1975, volně podle knih K. Michaelisové Bibi, Bibi na cestách, Bibi a spiklenky a Bibi v Československu; 1993 s týmž názvem volně podle Bibi a Bibi na cestách, zbylé dva texty 1993 pod názvem Bibi hledá poklad); Tajemství planet (PP detekt. , 1976); Zlá panenka (PP detekt. , 1978); Jahody se šlehačkou (PP detekt. , 1982); Kopistnaté prsty (PP detekt. , 1986; pod názvem Dívka a stín na pokrač. v čas. Vlasta, 1987); Rýže po charvátsku, Stínová hra (PP detekt. , 1989); Znamení smrťáka (P detekt. , 1992, pův. v souboru Kopistnaté prsty); Jak namalovat smrt (P detekt. , 1999, původně pod názvem Rakev a hruška v souborech Tajemství obří číše a Obyčejné zločiny); Zametačky sněhu (BB z pozůstalosti, 2004, ed. K. Závadová).
Výbory: Záhada obří číše (PP detekt. , 1983); Obyčejné zločiny (PP detekt. , 1992); Maskot smrti (PP detekt. , 1993).
Omalovánky, leporela a texty k vystřihovánkám pro děti: Hledejte kolečka (BB k omalovánkám, 1970, il. M. Jágr); Hledejte čtverečky (BB k omalovánkám, 1971, il. M. Jágr); Hledejte trojúhelníčky (BB k omalovánkám, 1971, il. O. Čechová); Hledejte barvy (BB k omalovánkám, 1973, il. V. Hlavatý); Co by si zvířátka přála (leporelo, 1975, il. F. Říha); Jede auto, jede k nám (plastické vystřihovánky, výtv. V. Konečný, 1976); Naše mámy (BB k omalovánkám, 1977, il. G. Filcík); Kašpárek (plastické vystřihovánky, výtv. R. Pilař, 1979); Kašpárek (leporelo, 1979); Kamarádi z cirkusu (plastické vystřihovánky, výtv. J. Marešová, 1980); Za zvířátky do Zoo (BB k omalovánkám, 1982, il. A. Juráčková); Hrajeme si ve školce (BB k omalovánkám, 1983, il. J. Zápal); Zvířátka z dalekých krajů (BB k omalovánkám 1983, il. L. Vimr); Tři zvířátka na provázku (plastické vystřihovánky 1985, výtv. K. Křížová); Máma a já (leporelo, 1985, il. A. Ladová); Domeček pro panenky (plastické vystřihovánky M. Kočí, 1986, doprovodný text H. Prošková); Barevné počty (BB k omalovánkám, 1987, il. Jan Kubíček); Táta všechno umí (BB k omalovánkám, 1988, il. G. Filcík); My jsme kluci sehraní (BB k omalovánkám, 1989, il. J. Kubíček); Narodil se Kristus pán (leporelo, 1991, il. Z. Krejčová).
Další práce: D. Hochová: Čas oponou trhnul (fotografická publikace, 1995; text s D. Hochovou).
Překlady: W. Busch: Verše – šprýmy – taškařiny (1971); O. Sliacky: O zakleté žábě (1985, s D. Klementovou); Modří husaři. Z díla děkabristů (1967, s dalšími); Myš hledá skrýš. Henrietta (Bratislava 1992, fotografie T. Ridley).
Příspěvek ve sborníku: Česká povídka 1918–1968 (1968).
'Životopis autora Prošková Hana'