Tomeček Jaromír
* 30.09.1906 - † 15.07.1997
* Kroměříž
0%
Tomeček Jaromír - Životopis
Otec byl krejčí. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Kroměříži (1925) studoval Tomeček Právnickou fakultu MU v Brně. Po dvou semestrech (1926) odešel na tehdejší Podkarpatskou Rus a krátce pracoval jako pomocný úředník v Rákošíně. Od počátku (1927) navštěvoval notářskou školu v Bratislavě a po jejím absolvování od 1929 působil na Podkarpatské Rusi jako správní úředník a jako obvodní notář, zprvu v Dercenu, od 1930 v Lalově, od 1934 byl vedoucím notářem ve Volovém (dnes Mežgorje). V březnu 1939, po vyhlášení protektorátu a záboru Podkarpatské Rusi Maďarskem, se vrátil na Moravu. Zpočátku žil v Kroměříži, od 1940 v Brně, kde pracoval jako úředník Zemského úřadu. 1944 byl totálně nasazen jako dělník v brněnské slévárně. Po 1945 pracoval na Zemském národním výboru a jako tajemník Zemské kulturní rady. Právnická studia zakončil 1946 (JUDr. ). Od 1948 byl ve Studijním a plánovacím úřadě v Brně redaktorem publikací převážně zaměřených na vztah architektury a životního prostředí (s Františkem Kalivodou a Pravoslavem Hauserem), 1954–62 redaktorem časopisu Host do domu. Poté se věnoval jen literární tvorbě.Přispíval do periodik: Podkarpatské hlasy (1934 zde debutoval fejetonem Rozhovor), Lidové noviny (1935–43 zde črty, na jejichž základě vznikla kniha Vuí se směje); po 1945: Kultura, Nový život, Literární noviny, Plamen, Host do domu, Krásy domova, Tvorba, Věda a život, Lidé a země, Naše rodina, Literární měsíčník, Rovnost, Práce (v obou denících fejetony a črty, jež přešly do knih Kameje, Doteky ticha, Závaží času), Brněnský večerník, Svobodné slovo, Lidová demokracie, Inostrannaja literatura (Moskva) aj. ; po 1990: ROK, Malovaný kraj, Svobodné slovo, Lidové noviny. Je autorem mnoha předmluv a doslovů a také katalogů výstav. Spolupracoval hojně s Čs. rozhlasem: 1929–39 přispíval povídkami do košického vysílání, od 1943 byl častým hostem vzdělávacích i zábavných pořadů. Účastnil se mj. rozhlasových pořadů Sedmilháři (1963), Rukopis na mém stole (1972), Po pěšinách domova (1989). Spolupracoval též s Čs. televizí: podílel se mj. na většině dílů cyklu Lovy beze zbraní (Ostrava, 1962–87, některá vyprávění byla přetištěna ve stejnojmenném výboru, 1976). Je spoluautorem scénářů pořadů Sólo pro... lesy (1978, r. Miroslav Sobota) a Zahrada slunce (1991, r. Rudolf Tesáček), podle jeho předlohy vznikl pořad Vztah krajiny a tvorby (v seriálu Literární klub, 1985, r. Anna Procházková, sc. Přemysl Veverka). Brněnská televize uvedla mj. šest pořadů cyklu Krajina mého srdce (1989, r. Rudolf Tesáček), v němž Tomeček vystupoval jako průvodce a moderátor. Užíval šifer: jt. , tom.
Svým obsáhlým dílem se Tomeček řadí k nejvýraznějším autorům české přírodní prózy, na jejímž konstituování jako samostatného žánru se také od poloviny 40. let spolupodílel. Se smyslem pro poezii a potřeby přírody, odborně poučen srovnávací živočišnou psychologií podává ve svých knihách obraz proměn přírody a postihuje její individuální projevy, zvláštnosti fauny a flory. Do literatury Tomeček vstoupil koncem 30. let časopiseckými fejetony, soustavně se literatuře začal věnovat během okupace, kdy debutoval knihou povídek o zvířatech a přírodních obrázků pro děti Vuí se směje. Divokou karpatskou přírodu zachytil v románovém pásmu Stříbrný lipan a Země zaslíbená, a rovněž v prózách o lidech z Karpat, zachycujících jejich svět se všemi reáliemi, zvyky a archaickými projevy duchovního života (Divní). Po návratu na Moravu se Tomeček postupně sžíval s přírodou často necitlivě kultivovanou (prostředí jihomoravských lužních lesů, Jeseníky, Drahanská vysočina a posléze také příroda městská a příměstská v okolí Brna), což do jeho tvorby vneslo i dilema příroda – civilizace (Neklid) a důraz na ochranu přírody (Admirál na Dyji, Jenom vteřiny). V souborech črt a fejetonů, původně publikovaných časopisecky (Kameje, Doteky ticha, Závaží času, Zastav se na chvíli), i v miniaturách Ve znamení zvěrokruhu se konstituují pro autora příznačné motivické okruhy: projekce noční oblohy a její propojení s mytologií a lidskou kulturou, vzpomínky na dětství a mladost, civilizační stresy kontrastující s životadárností přírody, pokora před tajemstvím jejího znovuobrozování. Relativizuje se pojem času a z prolínání časových perspektiv a principu věčné proměny stále znovu se opakujících přírodních dějů vyrůstá pocit sounáležitosti s řádem přírody jako podmínkou lidské existence (Zelené miserere, Živly a osudy). Tvarově se pak od poloviny 50. let Tomečkova umělecká metoda vyhraňuje v osobitý styl nesyžetové lyricko-reflexivní prózy, jeho díla začínají utvářet volný cyklus prozaických pásem, spojených nejčastěji postavou okouzleného poutníka a pokorného příjemce darů přírody. V jeho promluvách se prolínají subjektivní impresionistické obrázky a reflexivní meditace s prvky alegorizace, vyprávění drobných příhod lidských a zvířecích s popisy autorových toulek a vycházek. Stylotvorné proměny – prolínání epických a lyrických prvků – zasáhly i Tomečkovy baladické romány Mezi dvěma výstřely a Hora hoří, poetický protest proti libovolné manipulaci s přírodou. Maximální kompaktnosti a koncentrovanosti dosáhl autorův styl v básnických črtách Budiž světlo. Románové vyprávění pro mládež (Marko, Zlatá mandragora), situované opět na Zakarpatsko, se přiklání k epickému principu zobrazení, podobně jako povídky pro děti a mládež (Smaragdové stopy, Divotvorné lovy, Když padají hvězdy), v nichž autor uplatnil i dobrodružné prvky.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Vuí se směje (PP pro děti, 1944; přeprac. 1955); Stříbrný lipan (R pro ml. , 1944; později in Stříbrný lipan, Hora hoří, 1988); Ryba a hvězda (P 1945); Divní (PP 1946); Země zaslíbená (R 1947; s prózou Mezi dvěma výstřely s tit. Výstřely a zaslíbení, 1975); Les u řeky (P pro děti, 1954); Věčný hvozd (PP pro ml. , 1956); Admirál na Dyji (R pro ml. , 1962); Jenom vteřiny (PP 1962); Předjitřní setkání (PP 1962); Zemí révového listu (RpRp 1964); Neklid (P 1965); Smaragdové stopy (PP pro ml. , 1966); Padl smrk (P 1966); Marko (P pro ml. , 1967); Kameje (PP 1970); Doteky ticha (PP 1971); Mezi dvěma výstřely (P 1972; se Zemí zaslíbenou s tit. Výstřely a zaslíbení, 1975); Závaží času (PP 1972); Divotvorné lovy (PP pro ml. , 1974); Zastav se na chvíli (PP 1974); Výstřely a zaslíbení (1975, obsahuje Země zaslíbená a Mezi dvěma výstřely); Ve znamení zvěrokruhu (PP 1977); Zázraky v přírodě. Setkání s ptáky a rostlinami (PP 1978); Psí hlas (PP 1979); Když padají hvězdy (PP pro ml. , 1980); Labutí oblaka (P pro děti, 1980); Lásky (PP vzpomínkové, 1981, ed. Z. Heřman); Ptačí příběhy (PP pro ml. , 1983); Hora hoří (R 1984; později in Stříbrný lipan, Hora hoří, 1988); Živly a osudy (PP 1985); Proměny (P vzpomínková + vzpomínky přátel, 1986); Zlatá mandragora (R pro ml. , 1990); Tajemná Řásnovka a jiné příběhy pro chlapce (1990, obsahuje 7 povídek ze souboru Zelené ticho, + J. Foglar + F. Tenčík); Přírodu obdivuj vždy a všude (E 1992); Budiž světlo (PP 1994); Ne ohněm a mečem (PP 1994); Minutová dramata (PP 1996); Záhady divočiny (PP 1996); Dobrodružné lovy (PP 1997).
Převyprávění: A. Brehm: Život zvířat 1. Savci (1974).
Výbory: Na slunné stezce (1953); Zelená ozvěna (1959, ed. J. Hrabák a F. Tenčík); Vlka živí nohy (1965); Prales nekvete růžemi (1967, zde poprvé próza Zelené miserere); Lovy beze zbraní (1976, ed. A. Benešová); S nebem nad hlavou (1985, ed. L. Ducháček); Na poloninách (1998, ed. S. Bartůšková).
Souborné vydání: J. T. , Knihy pro mládež (Albatros 1973–74, 8 sv. ).
Textový doprovod k obrazovým publikacím: Jeseníky (1964, fotografie O. Lenhart); Valašská suita (1966, fotografie V. Reichmann a K. O. Hrubý); Pod Pálavou (1970, fotografie V. Reichmann); Brno a okolí (1973, fotografie F. Přeučil); Zelené ticho (1980, fotografie J. Holeček ml. ); Mikulov (1983, fotografie M. Budík, s M. Zenkem); Zaječí romance (1988, fotografie J. Holeček a J. Holeček ml. ) aj.
Ostatní práce: Vincenc Makovský – národní umělec (portrét. , 1966); Rekviem za Jana Šmardu (portrét, 1968).
Překlad: E. Szigligeti: Liliomfi (D 1972, prem. 1971); scénicky: F. Molnár: Balada od kolotočů (D 1971).
Příspěvky ve sbornících: Vteřiny strachu (1968); Jedním dechem (1970); O rybářích pro rybáře (1970); České gymnázium v Kroměříži 1882–1972 (1972); Československo – historie, příroda, umění (1975); Srdce, zdraví, Vysočina (1978); Vůně jehličí (1979); Velká kniha Sedmilhářů (1994) aj.
Uspořádal a vydal: Stříbrný bodyček (1968, s dalšími); Pod perutí orla (1977, s B. Štěpánkovou, též přisp. ).
LITERATURA
Bibliografie: J. Opelík – I. Kříž: J. T. a moravská próza 1945–1958 (1958); J. T. (Brno 1976); J. T. (Ostrava 1976); O. Fiala: Ve znamení přírody (1976; dopl. 1981).
Knižně: J. T. (nakl. tisk Čs. spisovatele, medailon B. Svozil, bibliografie S. Mouchová, 1972); S. Bartůšková: J. T. (1981); J. T. (brožurka, 1981); Odkaz Jaromíra Tomečka (sb. , ed. J. Lacina a J. Poláček, 2008).
Studie a články: F. Tenčík: doslov in Zelená ozvěna (1959); K. Nový: předmluva in Jen vteřiny (1962); J. Opelík in Cesty k dnešku (1966); sb. O nových tvářích české literatury v nakladatelství Mladá fronta (1980); Přírodní tematika v literatuře (sborník z konference k osmdesátým narozeninám J. T. , 1987); S. Bartůšková in sb. Česká historická próza. 1945–1985 (1990); A. Bajaja: J. T. vzpomíná, Týdeník Rozhlas 1994, č. 13; O. Kubeczková: Existenciální motivy v přírodní próze, Dokořán 2006, č. 38.
Recenze: Divní: A. Hrubý, KM 1946, s. 458 * Neklid: Z. Kožmín, HD 1965, č. 9 * Věčný hvozd: O. Chaloupka, ZM 1972, č. 1 * Budiž světlo: Z. Heřman, Tvar 1994, č. 21.
K životním jubileím: I. Kříž, LitN 1956, č. 41; J. Spáčil, Zpravodaj města Kroměříže 1971, č. 10; Š. Vlašín, Tvorba 1976, č. 40; (pol) (J. Poláček), LidN 30. 9. 1993, příloha Národní 9; K. Hudec + F. Kožík + J. Malina + J. Šmarda + O. Šuleř aj. , Univerzitní noviny (Brno) 1994, č. 9.
Rozhovory: J. Dewetter, ZM 1963, č. 6–7; Z. Bakešová, MF 27. 11. 1971, příloha 52 víkendů s MF, č. 47; L. Štěpán, Tvorba 1976, č. 40; A. Přidal, LitN 1992, č. 26; J. Mrva in Zlatá stopa (rozhovory s kroměřížskými rodáky, 2. vyd. , 1993); L. Verecký, MFD 10. 3. 1994, příloha Magazín Dnes, č. 10.
Nekrology: J. Chuchma, MFD 17. 7. 1997; L. Kundera, Právo 18. 7. 1997; Z. Kaprál. Brněnský večerník 18. 7. 1997; I. Kříž, Dokořán 1997, č. 3.
'Životopis autora Tomeček Jaromír'