• Životopis
• Tvorba (3)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Petrarca Francesco - Životopis

 Italský básník a prozaik. Své dětství strávil ve vesnici Incisa poblíž Florencie, odkud se rodiče roku 1313 přestěhovali do Avignonu, kde Petrarca zahájil svá studia, od roku 1318 studoval práva v Montpellier a poté (od r. 1322) v Bologni, studia ukončil z finančních důvodů krátce po smrti otce v roce 1326. Byl znalcem antické kultury a klasické filologie, často byl nazýván otcem humanismu. Literární činnost střídal s politickou činností a diplomatickými posláními. Snil o sjednocení Itálie jako pokračovatelky antického Říma, proto vítal pokus římského tribuna lidu Coly di Rienzo o založení republiky. K nastolení míru a pořádku v Itálii vyzýval Karla IV. , s nímž se setkal v  roce 1354 v Mantově a v roce 1368 v Udine. Roku 1356 navštívil Prahu. Známá je jeho korespondence s Karlem IV. , arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a kancléřem Janem ze Středy v letech 1351 – 68 (některé dopisy vyšly v českém výboru Listy velkým i malým tohoto světa), která přispěla k rozvoji humanismu v Čechách. Hlavní význam přikládal Petrarca své latinské tvorbě. Hledal a studoval antické rukopisy, napsal řadu děl v latině, z nichž nejvýznamnější je nedokončený epos v hexametrech Africa (1338) o punských válkách. Z latinských děl dále vynikají Bucolicum carmen (Pastýřská báseň) a spisy historické a filosofické (De viris illustribus – O slavných mužích). Latinsky psal i dopisy, literárně zpracované do několika sbírek. Výrazem jeho niterné náboženské krize, jejíž začátek sám datoval rokem 1336 výstupem na Mont Venteux, jsou tzv. asketické spisy; nejvýznamnější je Secretum (Tajemství) a tři dialogy mezi básníkem a sv. Augustinem. Setkání se šlechtičnou Laurou 6. 4. 1327 v avignonském chrámu sv. Kláry se stalo podnětem k psaní milostné lyriky, kterou skládal po celý život a shrnul do sbírky později nazvané Zpěvník (původní latinský název Rerum vulgarium fragmenta – Fragmenty v lidové řeči). Obsahuje 355 básní (317 sonetů, 29 kancón, 9 sestin, 7 balad a 4 madrigaly), rozdělených na verše “ze života” a “po smrti” Laury, ještě idealizované, ale již s rysy pozemskými. Přínosem je psychologická hloubka vyjádření myšlenek, citů a nálad milujícího člověka, zobrazení vlastního vnitřního světa básníka, zmítaného rozporem mezi pozemskými city a oddaností Bohu. Božskou komedii napodobuje didakticko-alegorický epos Trionfi (Triumfy), v němž vynikají lyrické pasáže, svými motivy příbuzné Zpěvníku. Petrarkova lyrika je nová hloubkou psychologické analýzy a dokonalou básnickou formou i jazykem. Ovlivnila nejen tzv. petrarkisty 16. stol. , ale i pozdější italské lyriky až po G. Ungarettiho, po staletí byla vzorem i pro poezii evropskou. Česky byl překládán již začátkem 16. století (Řehoř Hrubý z Jelení, Mikuláš Konáč z Hodiškova). Z nových překladů: Vzývání, Sto sonetů Lauře, Kanzóny pro Lauru. Francesco Petrarca zemřel ve vesnici Arquà (ležící jihozápadně od Padovy).
'Životopis autora Petrarca Francesco'