• Životopis
• Tvorba (14)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Poberová Slávka - Životopis

Prozaička, redaktorka, překladatelka, nakladatelka
 Občanským jménem Jaroslava Poberová, roz. Vojtěchová; její otec byl dělníkem; poprvé byla provdána za redaktora, publicistu a překladatele Jiřího Pobera (1910–1976). Dcera Jesika Poberová je překladatelkou z němčiny, a spoluautorkou některých jejích popularizačních prací.
Po maturitě na jedenáctileté střední škole v rodišti (1960) vystudovala Slávka Poberová dějepis a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (absolutorium 1965 prací Státní bankrot 1811). V letech 1965–68 pracovala jako tisková referentka agentury Pragokoncert. 1968–70 absolvovala na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy postgraduální studium zaměřené na nakladatelskou činnost. Na téže fakultě získala 1980 titul PhDr. prací Počátky českého ženského hnutí v tisku. Po krátkém zaměstnání v Československém ústředí knižní kultury se 1969 stala redaktorkou a posléze vedoucí kulturní rubriky týdeníku ústřední rady odborů Svět práce. Od roku 1979 působila jako vedoucí redaktorka beletrie v nakladatelství Olympia, 1992 se zde stala zástupkyní šéfredaktora, 1996 šéfredaktorkou. 2004 odešla do důchodu a založila vlastní Nakladatelství Jaroslavy Poberové, kde vedle svých vlastních prací vydává zvláště biografie a biograficky laděné prózy.
 Od roku 1969 pravidelněji publikovala v novinách a časopisech: Československý rozhlas (zde debut), Svět práce, Práce, Mladá fronta, Rudé právo, Svobodné slovo, Lidová demokracie, příležitostně v časopisech Domov, Nové knihy, Květy, Zlatý máj. Od roku 1962 externě spolupracovala s kulturním zpravodajstvím Československého rozhlasu; v 70. letech psala kulturní, zvláště divadelní recenze do vysílání Středočeského rozhlasu; v 80. letech připravovala rozhlasovou relaci Kulturní kalendárium pro pravidelnou zábavnou relaci Kolotoč. Své jméno poskytla Lubě a Rudolfu Pellarovým k překladu knihy Charlese Kingsleye Vzhůru přes oceán (1980). – Užívala též dívčího jména Slávka (Jaroslava) Vojtěchová, pseudonymu Anna Králová a šifry -sap-.
 Prózy Slávky Poberové se zaměřují převážně na téma emancipace, seberealizace a citového života současných mladých dívek a žen. Zobrazením jejich osudů se autorka pokouší vykreslit tradiční společenské klima, které i přes proklamovanou rovnoprávnost ztěžuje ženám možnost dosáhnout profesních i milostných cílů. V jednotlivých knihách autorka zvažuje slučitelnost ambicí svých hrdinek s tradičním pojetím ženské role: jako problém klade milostné vzplanutí zralé ženy, uvědomující si svou odpovědnost matky, manželky i dcery (Životy na schovávanou), jindy dává pěti ctižádostivým vysokoškolačkám v prostředí nemocnice možnost nalézt naplnění života v původně nevítaném mateřství (Čekatelky), případně s humorem rozvíjí problematiku sebeuplatnění vzdělané ženy v profesi a rodině (Gejši nejsou zdejší). Jako proces budování vztahu dospělé dcery k matce pojala prózu se detektivní zápletkou Matka a dcera. Hledáním vlastní osobnosti se Poberová rovněž zabývala v prózách pro dospívající dívky Jablko od stromu a Žirafka, humorně nostalgické ohlédnutí za studentskými léty strávenými v prostředí vysokoškolské koleje podala v próze Zlodějky vody. Po roce 2000 se Slávka Poberová soustředila k popularizačnímu přiblížení některých postav ukotvených v českém historickém povědomí (Intriky na českém trůnu; Lásky českých královen). Fiktivní krátký příběh či „apokryfní“ konfesijní promluvu samotné postavy zde doplňuje autorským uvedením do historického kontextu. S dcerou Jesikou Poberovou napsala sérii praktických příruček určených převážně ke společenské kultivaci širší veřejnosti (Minimum bontonu, Minimum klasických výroků, Minimum historických výroků, Minimum k svatbě). Jako malý lexikon známých zeměpisných názvů, užívaných v úslovích i při označení nejrůznějších jevů a produktů výroby pojala knížku To mě tedy překvapuje.

BIBLIOGRAFIE
Próza: Životy na schovávanou (P 1974, in Tři příběhy o lásce, + I. Hercíková + J. Mourková); Zlodějky vody (P 1978); Případ pro veverku v kole (P detekt. , 1982); Jablko od stromu (P pro ml. , 1983); Žirafka (P pro ml. , 1985); Čekatelky (R 1989); Gejši nejsou zdejší (R 1991, na tit. listě 1990); Lásky českých královen (PP + popular. , Frýdek-Místek 2005); Matka a dcera (P 2006); Intriky na českém trůnu (P + popular. , Frýdek-Místek 2007).
Ostatní práce: Minimum bontonu (pravidla společenského chování, 1994, s J. Poberovou); Minimum klasických výroků (1995, s J. Poberovou); Minimum k plotně (1997, s J. Poberovou); Minimum historických výroků (1999, s J. Poberovou); Minimum ke svatbě (2000, s J. Poberovou); To mě tedy překvapuje. Abeceda zeměpisných názvů a souvislostí (2005).
Překlady: D. Du Maurierová: Mrtvá a živá (1967); R. Halliburton: Létající koberec (1968, pod jm. S. Vojtěchová, s J. Poberem) + Za novými světy (1970, s J. Poberem) + Nádherné dobrodružství (1971, pod jm. J. Poberová, s J. Poberem) + Královskou cestou za romantikou (1971, pod jm. S. Vojtěchová) + Sedmimílové boty (1973, pod jm. J. Vojtěchová) + Tisíc a půl dobrodružství (1986, s J. Poberem); D. L. Sayersová: Nepřirozená smrt (1970, s J. Poberem); J. Steinbeck: Sladký čtvrtek (1972); N. Marshová: Zpěv v ráhnoví (1972); A. Halper: Blues tiskařského domu (1973, pod jm. J. Vojtěchová); J. Conrad: Náhoda (1973); Z. Grey: Navzdory dálkám (1973) + Zálesák (1974) + Jezdci z pastvin (1978, pod jm. J. Vojtěchová).
Úprava: Č. Kohlmann: Neboj se jich, Heleno (1980); J. Mourková: Darina (P 1993); Guinnesova kniha 20. století (přehled historických a kulturních událostí, 2001, překlad I. Brož, úprava a doplňky S. P. ).
Uspořádala a vydala: Cesta životem. Sborník poezie určený Sborům pro občanské záležitosti (rozmnož. , 1975); M. Florian: Óda na mladost (1988).

'Životopis autora Poberová Slávka'