Bart Ilja
* 17.05.1910 - † 11.11.1973
* Chrudim
0%
Bart Ilja - Životopis
Tvůrce publicistické společensky angažované lyriky, z vlny tzv. nové proletářské poezie na počátku 30. let 20. stol., překladatel ruské a španělské poezie 20. století.
Bart, vlastním jmenem Julius Bartošek, se narodil v Chrudimi 17.5.1910 jako syn středoškolského profesora. Jeho strýc Theodor Bartošek byl známý komunistický funkcionář, advokát činný v Rudé pomoci a dalších pokrokových organizacích. Také Ilja Bart vystudoval právnickou fakultu (JUDr. 1933). V letech 1934 – 35 pobýval jako stipendista a překladatel v Sovětském svazu, v r. 1936 byl reportérem ve Francii. Jakmile se rozpoutala občanská válka ve Španělsku, přihlásil se jako dobrovolník do republikánské armády, bojoval na aragonské frontě a stal se později válečným dopisovatelem Rudého práva, Tvorby a Haló novin. V té době již měl za sebou básnické počátky: jako sedmnáctiletý debutoval pod pseudonymem Ilja Hlučák básnickou knížkou Slunce nad blátivým jarem (1927).
Bart byl spoluzakladatelem Literární brigády Mladé gardy (od r. 1932). Za báseň Puška získal cenu v mezinárodní soutěži proletářských autorů, vypsané sovětským spisovatelským svazem. Politickou angažovanost v duchu druhé vlny proletářské poezie tlumočí trojice nevelkých básní-reportáží ze 30. let 20. stol.: Nádraží (1934), Gejzír (1936), Matka a syn (první vydání zkonfiskováno buržoazní cenzurou, druhé vyšlo 1938).
V letech 1938 – 40 byl Bart zaměstnán v Mautnerových textilních závodech v Praze. V červnu 1940 byl zatčen a pro ilegální činnost vězněn až do r. 1943, pak byl do konce války totálně nasazen jako zemědělský dělník na statku v Lysolajích. Španělské zážitky zpracoval až z odstupu let v básnické sbírce Španělské rytmy (1950) a v prozaické knize Kráter se otvírá (1957). Od 30. let 20. stol. Překládal poezii ruskou a španělskou. Vydal výbor z dělnického básníka Děmjana Bědného, Mladou sovětskou lyriku (1936), tlumočil A. S. Pušinka, Konstantina Simonova a Dmitrije Kedrina. Po květnu 1945 byl zaměstnán v tiskovém oddělení ÚV KSČ v Praze, od září 1945 pracoval jako kulturní referent ve Svazu osvobozených politických vězňů, od září 1946 byl vedoucím rozhlasového studia v Mostě a vedoucím oblastní úřadovny ministerstva informací v Ústí nad Labem, od podzimu 1949 do podzimu 1950 redaktorem Rudého práva. Poté žil jako spisovatel z povolání, s výjimkou let 1952 – 53, kdy působil jako redaktor ČTK, a 1966 – 68, kdy byl kulturním referentem Ústřední rady odborů. Zemřel v Praze 11.11.1973, pohřben v Duchcově.
Nemalou poznávací hodnotu mají dva svazky jeho pamětí s názvem Dny života. Před smrtí pracoval Bart intenzívně na nové redakci a dokončení memoárů, smrt však zabránila dokončení díla. Uspořádal sborníček „žalářní a koncentrační poezie“ Hlásíme příchod (1945).
Jeho hra Uhlí doluje člověka (1950) byla v následujícím roce přepracována a hrána s názvem Lidé z Viktorky. Výbor z Bartovy poezie do r 1945 nese název Kamarád horizont (1954), další výbory se jmenují Uhelný kraj (1957), Zvony a hvězdy (1960) a Magnetická alej (1981).
V polovině 50. let 20. stol. dochází k básníkovu vyzrání. Obrodu přineslo do jeho poezie přimknutí k přírodě a odraz zážitků z těžké nemoci, obojí se promítlo do sbírky Navrácené dálky (1956). Vlastní regenerace tvůrčích schopností se odehrála však až v posledních letech života, kdy vycházejí za sebou sbírky Vráska (1970), Silokřivky (1970), poéma Tři lidé (1971), Kde (1972), Zrcadlení (1973); posmrtně vyšly ještě knížky Já jsem ten šachový král (1975), Můj sever (1977), Směšné smutky (1980).
'Životopis autora Bart Ilja'