Fuks Ladislav
* 24.09.1923 - † 19.08.1994
* Praha
60%
Fuks Ladislav - Životopis
Tvůrce hluboce imaginativní psychologické a všestranně kultivované prózy námětově těžící z války, zločinu, bizarních i prostinkých povah, od svého beletristického debutu v r. 1963 jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů.
Narodil se 24. 9. 1923 v Praze v rodině policejního úředníka. Vystudoval gymnázium v Truhlářské ulici (maturita 1942), ve škole jím otřásla perzekuce židovských spolužáků. S válečnými zážitky se vyrovnává ve svých prvních knihách ale i později. Dva roky před koncem války byl nasazen na správu statků do Hodonína, před osvobozením byla správa rozpuštěna a Fuks se vrátil zpět k rodičům do Prahy. Po válce vystudoval filozofickou fakultu na Karlově univerzitě, obory filozofie, psychologie a dějiny umění; v r. 1949 obhájil doktorskou disertaci na téma Bergsonova idea vývoje. Pak pracoval v papírnách, v létech 1955-59 působil ve Státní památkové správě jako odborný pracovník. Poznal většinu českých a moravských zámků a v roce 1958 vydal jako svou první knihu odbornou publikaci Zámek Kynžvart - historie a přítomnost. Od r. 1959 pracoval jako odborný pracovník v Národní galérii v Praze. Když r. 1963 došla jeho prvotina Pan Theodor Mundstock velkého ohlasu, věnoval se napříště již jen literární tvorbě. Z hojných cest (zejména do zemí, kde vycházejí jeho knihy) měly největší význam návštěvy Rakouska, zvláště Vídně (už před válkou a v posledních letech, kdy Fuks sbíral materiál k Vévodkyni a kuchařce).
První období jeho tvorby spadá do let 1963-67 a je představováno knihami, které vyrůstají z jednoho konkrétního zážitku - z války a tíživé atmosféry okupace. Jsou prodchnuty láskyplným a humánním soucitem s trpícím člověkem, ale současně i výstražným mementem, alarmujícím k záštitě života budoucích generací, neboť, jak sám autor říká, po pekle, kterým jsme prošli, nikdy nebude dosti knih, které by před ním varovaly a současně „burcovaly ochablé lidi k vědomí, že pro tohle není a nesmí být nadále místa ve společnosti. “
Do literatury vstoupil jako zralý člověk a hotový umělec knihou Pan Theodor Mundstock (1963). Do té doby se s jeho jménem širší čtenářská veřejnost nesetkala. Recenzenti se vesměs shodli, že jde o dílo po ideové stránce neobyčejně závažné a po formální stránce vytříbené. Příběh Theodora Mundstocka je velmi jednoduchý; stárnoucí průměrný židovský úředník žije skromně v pražské mansardě. Jeho tichý a stereotypní svět je náhle rozbit okupací a protižidovskými zákony. V očekávání obsílky do transportu jej posedne bláhový nápad, že se na útrapy koncentračního tábora metodicky a plánovitě připraví. I když trénuje všechny možné eventuality, včetně vlastní smrti, nedostane vůbec příležitost ověřit si svou odolnost a sílu - umírá pod koly vojenského auta, dříve než došel na seřadiště transportu. Pan Theodor Mundstock náleží k Fuksovým vrcholným dílům, byl přeložen do řady jazyků a vyšel v sedmnácti zemích.
Fuks postihuje atmosféru doby v jejím tíživém temnu, dusnu a nesmyslnosti skrze charaktery hrdinů, jež jsou deformovány strachem. Fuksovi lidé se osvobozuji buď nadějí (Mundstock), nebo gestem přátelské sounáležitosti. Tak je tomu v povídkovém cyklu Mí černovlasí bratři (1964) a v románě Variace pro temnou strunu (1966). Kniha šestí povídek Mí černovlasí bratři se odvíjí kolem tragických osudů židovských chlapců za okupace a je analýzou pocitů a duševních pochodů, které tyto osudy vyvolávají u vypravěče, gymnazisty Michaela. Bratři jsou především příběhem o hodnotě lidského přátelství, nepatetického v gestech, tichého a soucíticího, které je morálním protestem, obranou hrdinů proti zlu. Román Variace pro temnou strunu motivicky úzce souvisí s předcházejícími povídkami, je však odlišně komponován a jinak ideově zaměřen.
Novela Spalovač mrtvol (1967) zobrazuje opět rozpínavé zlo v podobě fašismu, který ničí člověka. Fuks zevrubně analyzuje lidskou psychiku a její proměnu pod tlakem událostí. Jsme svědky postupného narůstání zla, které se vlivem doby a příležitosti probouzí z latentního stavu a ovládne celou bytost.
Koncem 60. let dochází ve Fuksově tvorbě ke změnám, které souvisí s hledáním nového tvaru, žánru, námětu i prostředí pro vyjádření zápasu člověka s všudypřítomnými silami zla na něho doléhajícími. Autor mísí prvky civilizace dávno minulé s budoucí, a toto míšení mu umožňuje rozvinout zvláštnosti jeho stylu a metody. Do tohoto období hledání náleží knihy z let 1969-76: Smrt morčete, Myši Natálie Mooshabrové, Příběh kriminálního rady, Nebožtíci na bále, Oslovení z tmy, Mrtvý v podchodu.
Povídkový cyklus Smrt morčete (1969) je komponován tak, aby byl zvýrazněn kontrast iluze a deziluze, měšťácká idylka a brutalita moderního světa, lidskosti a absurdní nelidskosti. Románem hledání jsou Myši Natálie Mooshabrové (1970) - moderní hrůzyplná pohádka o matce, kterou týrají a ponižují vlastní děti natolik, že v ní pomalu uzrává myšlenka uchránit jiné matky před nezvedenými potomky, a nechybí mnoho, aby se z tiché a chudobné ženy stala vražedkyně cizích dětí. Pohádkovost příběhu podtrhuje závěrečný překvapivý obrat; v ušlápnuté paní Mooshabrové je objevena před lety zmizelá panovnice. Fuks se tímto rozuzlením pokusil dát příběhu ještě jinou možnost výkladu: přetvářku příjme člověk natolik, že se stane jeho vlastním životem.
Detektivní postupy a motivace, které Fuks opatrně vyzkoušel v Myších, v plné míře rozvinul v románě Příběh kriminálního rady (197l). Kniha má zcela vědomé rysy psychologické detektivky. Autor v ní rozehrál naplno jeden ze svých častých motivů - konfliktní vztah mezi rodiči a dětmi.
Malá humoreska Nebožtíci na bále (1972) je založena na záměně nebožtíků; evokuje zašlý svět pražského měšťanstva ze začátku století, onu idylu, v níž lidé nechtěli vědět nic o mračnech, která se v podobě první světové války stahovala nad jejich závětrným žitím. Varující memento obsahuje i další Fuksova kniha pojatá jako filozofická sci-fi, novela Oslovení z tmy (1972), zachycující zkázu naší planety, a detektivní příběh o zneužití drog Mrtvý v podchodu (časopisecky 1974, knižně 1976), napsaný za spoluautorství Oldřicha Koska. Fuks do tohoto díla přispěl svým uměním zachycovat přízračné děje a halucinační prožívání světa.
Próza posledního desetiletí, zhruba od novely Návrat z žitného pole, kontrastuje s tvorbou předcházejícího období především tím, že se v ní autor vrací ke konkrétní době a situaci, obírá se v ní problémy spjatými s nedávnými událostmi, jež nazírá se společensky pokrokovou tendenčností. V Návratu z žitného pole (1974) zobrazuje rozhodování mladé české inteligence po definitivním vítězství socialismu v únoru 1948 a její mnohdy složitou cestu k pochopení převratných události. V Pasáčkovi z doliny (1977) podává obraz slovenské vesnice těsně po osvobození spolu se změnami, které přináší nová doba do osudů nejbědnějších. Na dokumentárním materiálu je založena křehká novela určená hlavně mladým čtenářům Křišťálový pantoflíček (1978) o dětství a mládí Julia Fučíka.
V dalších knihách posledního desetiletí Fuks rozvijí a umělecky přetváří některé motivy z tvorby předcházející. V novele Obraz Martina Blaskowitze (1980) je to opět naléhavý obraz přátelství chlapců, tentokrát české a německé národnosti, v období okupace, v druhé dějové linii rozšířený o pohled do spisovatelovy tvorby. Rozsáhlý historický román Vévodkyně a kuchařka (1983) zachycuje atmosféru konce století.
Ladislav Fuks je prozaik vyhraněně osobitého stylu a svébytné umělecké metody, vyznačující se složitou metaforikou, symboličností a zvláštním způsobem organizace příběhu, který vyrůstá z rozpracování detailů a návratnosti motivů. Jeho kompoziční mistrovství nemá v současné české literatuře obdoby.
'Životopis autora Fuks Ladislav'