Flos František
* 27.07.1864 - † 08.01.1961
* Přelouč
0%
Flos František - Životopis
Plodný prozaik, dramatik, překladatel, osvětový pracovník a zejména autor, teoretik a kritik literatury pro děti a mládež; publikoval od 80. let minulého století, nejcennější jsou však až jeho dobrodružné příběhy s naučnými prvky z 20. a 30. let.Narodil se 27. 7. 1864 v obchodnické rodině v Přelouči, kde prožil i dětství, vyjma jednoho roku, který strávil ve Vídni. Po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové působil jako učitel češtiny, dějepisu a zeměpisu v Kladrubech, Červených Pečkách a v Týnci nad Labem. V r. 1923 se stal okresním školním inspektorem v Pardubicích. V šedesáti letech odešel do penze, přestěhoval se do Prahy a věnoval se literatuře. Redigoval lidové kalendáře Havlíček a Palacký (od r. 1905), v r. 1920 založil a řídil časopis pro děti Úsvit, pracoval ve Společnosti přátel literatury pro mládež, byl členem spolku Máj, organizoval divadelní představení atd. Součástí jeho mnohostranné aktivity byla rovněž činnost překladatelská (E. Watin, E. Zola, G. Flaubert, A, Theuriét) a editorská (povídková antologie Pestré květy, 1905). Jako beletrista i jako teoretik a kritik přispíval do řady časopisů. Podnikl několik zahraničních cest (balkánské země, Itálie). Zemřel 8. 1. 1961 v Praze.
Nejprve psal drobné prózy a humorné črty z venkovského a maloměstského prostředí, které otiskoval v různých časopisech (debutoval r. 1887 ve Zlaté Praze). Později přistoupil k psaní námětové podobných románů a her, v nichž navazoval na tvorbu I. Hermanna a L. Stropnického. Tyto nenáročné konvenční práce - např. menší prózy Galerie dobráků (1905), Na cestách životem (1907-08), Šibraváček (1909), Přemety a přelety (1916) a romány Šlechetná srdce (1917), Vstaň! (1919) či Zkažený anděl (1928) představují jednak humorné příběhy ze života venkovských lidí se zdařilou kresbou prostředí i postav, jednak méně podařené práce zaměřené psychologicky. Největšímu čtenářskému zájmu se těšily prózy s postavou Šibraváčka, svéráznou humornou figurkou „filozofa z lesů". Ze sociálního i estetického hlediska má tato tvorba nevýbojný, smířlivý a dost idealistický ráz.
Po mnoha prozaických dílech a dramatech pro dospělé začal Flos tvořit pro děti. Napsal řadu historických povídek (otištěných většinou v časopise Malý čtenář), próz ze života venkovských dětí (Poklad v domě, 1918; Polda, 1925) a her se soudobou tematikou, byť s četnými pohádkovými a bizarními motivy (Vzácný kolovrat, 1911; Cep a kosa, 1915; Tajemství lesa, 1932). Posléze se soustředil na rozmanité osudy českých lidí v cizině; tento zájem se projevil už v knize Probuzští hoši (1913), ale především ve dvou desítkách dobrodružných děl s naučnými elementy, která tvoří těžiště Flosovy tvorby a zároveň znamenala jeho největší přínos dobové literatuře. Romány Lovci orchidejí (1920-22), Pod sluncem rovníkovým (1922), Strýcův odkaz (1925-26), Supové Atlasu (1929), Vzducholodí do srdce Brazílie (1929), Po stopách lupičů (1929-30), Z pralesů Konga (1932), Lovci kožešin (1934), Albatros (1935) nebo V bažinách argentinských (1942) charakterizuje osobitě spojení napínavého děje situovaného do exotického prostředí s hojnými přírodovědnými, zeměpisnými či národopisnými poznatky a výchovnými aspekty. Jsou založeny na pečlivém přípravném studiu, mnohé prozrazují inspiraci díly J. Verna a K. Maye. Přestože nemají stejnou úroveň a trpí světonázorovou nevyhraněností, zhusta i idealistickým přístupem k sociálním problémům, představují spolu s pracemi E. Storcha základy české uměleckonaučné dobrodružné literatury pro mládež.
Ve své teoretické a kritické činnosti Flos kladl důraz na výchovné a poznávací funkce četby, avšak odmítal její jednostranné didaktické chápání. Zastával a tvůrčím způsobem aplikoval názory pedagogů a kritiků sdružených kolem časopisu Úhor, ve 30. letech byla ovšem jejich koncepce literatury již poměrně konzervativní, což se odráží i ve Flosových dílech.
František Flos používal mnoho pseudonymů - Brabec, F. Konopka, Filip Kos, Pěnkava, Rorejs, F. Strnad a F. Vrabec.
'Životopis autora Flos František'