Kalista Zdeněk
* 22.07.1900 - † 17.06.1982
* Nové Benátky (dnes Benátky nad Jizerou)
0%
Kalista Zdeněk - Životopis
* 22. 7. 1900, Nové Benátky (dnes Benátky nad Jizerou)† 17. 6. 1982, Praha
Historik, básník a esejista
Zpočátku se podepisoval též Z. V. Kalista. Jeho otec byl učitelem a ředitelem měšťanských škol. Obecnou školu vychodil Kalista v rodišti. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi (1919) studoval jako žák Jaroslava Bidla a Josefa Pekaře historii (a do pátého semestru také zeměpis) na FF UK (1924 PhDr. prací Humprecht JanČernín z Chudenic). Vykonal řadu cest do evropských zemí, od 1928 s vědeckým zaměřením. 1924–1939 a znovu od 1945 působil na FF UK, zprvu jako asistent historického semináře, od 1932 jako docent (habilitoval se 1933 z čs. dějin, které přednášel s přestávkou války do 1948). Během války a od 1948 žil jako spisovatel z povolání. 1951 byl z politických důvodů zatčen a odsouzen na patnáct let (později byl zproštěn viny, 1966 rehabilitován). Po propuštění 1960 odešel do penze a psal hlavně lektorské posudky (pro nakladatelství Naše vojsko, Státní nakladatelství dětské knihy a Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění) a věnoval se překladatelství. 1968–1969 přednášel jako mimořádný profesor na FF UK. Kalista byl funkcionářem mnoha kulturních spolků (1921–1923 místopředsedou Literární skupiny, od 1928 členem výboru a později předsedou Kruhu českých spisovatelů, funkcionářem Umělecké besedy, jejíž výstavu Pražské baroko pořádanou 1938 spoluorganizoval, aj. ).
Debutoval 1918 verši v časopise Jizeran (Mladá Boleslav). Přispíval do periodik: Červen, Právo lidu, Sršatec, Cesta, Lidové noviny, Orfeus, Pramen (Plzeň), Host, Den, Listy pro umění a kritiku, Národní osvobození, Demokratický střed, Lumír (1933 zde Na cestě tradice, i sep. ), Topičův sborník (1926), Rozpravy Aventina, Venkov, Akord, Řád, Lidová demokracie, Česká literatura, Host do domu, Sešity pro mladou literaturu, Literární listy, Romboid (Bratislava), Zpravodaj Šrámkovy Sobotky aj. ; historické práce otiskoval v Časopise Společnosti přátel starožitností českých v Praze (1929 zde studie Diviš Černín, i sep. ), Českém časopise historickém, Listech filologických, Naší době aj. a v mnoha sbornících; odborné práce publikoval rovněž v italských a německých časopisech, mj. v Europäische Revue (Lipsko), L’Europe orientale (Řím), a sbornících, překlady pak v pražských časopisech L’Europe Centrale a Prager Presse. Byl autorem hesel pro Ottův slovník naučný a Masarykův slovník naučný.
Redigoval řadu časopisů: kromě tří studentských – Domov (Mladá Boleslav, 1918), Větev (Mladá Boleslav, 1919), Ruch (1919, poezii) – časopisy Den (1920–1921), Host (1923–1924, s dalšími), Demokratický střed (1925–1927, kulturní rubriku), První svazek (1926/1927), Lumír (1931–1940, s dalšími). 1940–1941 řídil knižnice Odkaz minulosti české a Postavy české minulosti.
Ve vězení napsaná kniha esejů Listy synu Alšovi o umění (vytištěna 1970) nebyla distribuována (samizdatově vyšla v brněnské Edici Studnice v roce 1989). V samizdatu byly vydány práce Paní Zdislava: Kapitoly z české gotiky 13. století (1970), Josef Pekař (b. n. , 1980), Tvář baroka: Improvizace na okraj života, skicář problémů a odpovědí (1980), Katolictví v českých dějinách (1983); v samizdatové České expedici vyšly v roce 1987 Kalistovy práce Veliká noc, Svědectví o Františku Křelinovi a Vzpomínání na Jana Zahradníčka a v roce 1988 pak studie Barok a současná doba. Kalista je zastoupen v samizdatovém sborníku Vzpomínky a pocty: na paměť Jana Patočky (1980). K jeho životnímu jubileu vyšel samizdatový sborník Zdeňkovi Kalistovi k osmdesátinám přátelé (1980).
Užíval pseudonymů a šifer: Ivan Stý, J. Šenberk, Jiří Holý (Demokratický střed), R. Brejský, Secundus, Václav Hrbek, Zdeněk Viktor (v počátcích); v časopise Sršatec: André Chénier, Eugen Princ, H. Heine, Jeremiáš Bochníček, Konstantin Bačkora, L. Signorelli, R. Kaiser, V. Meliško; v časopise Lumír: E. Sch. , Hk, K, V. H. , Z. K.
Po první světové válce byl Kalista jedním z prvních informátorů o soudobé francouzské poezii, kterou též překládal; postupně však v jeho překladech převážila literatura italská. Pokora a křesťanské motivy básnické prvotiny Ráj srdce přecházejí i do pozdější křehké intimní lyriky. Vliv dobového exotismu v ní Kalista spojil s vlastními dojmy z cest, z nichž vytěžil také eseje Italský skicář. Ačkoliv veškerou jeho poezii charakterizuje generační důraz na jevovou realitu, ve sbírkách Smuteční kytice a Dvojzpěv se Kalista odklonil od tehdejších modernistických výbojů ke klasicistně vybroušenému postižení základních lidských vztahů a nálad. V posledních letech svého života, kdy poloslepý nemohl už odborně pracovat, se Kalista vrátil k veršům sbírkou Veliká noc, v níž výhledy do světlé minulosti jen podtrhují tragiku básníkovy opuštěnosti.
Obraz mladého literárního dění v prvních poválečných letech podávají vzpomínky Kamarád Wolker. Jejich metodu prohloubily medailony Tváře ve stínu, věnované spisovatelům vlastní i starší generace; osobní vzpomínky na ně jsou tu skloubeny s charakteristikou jejich lidského a uměleckého typu a celkového kulturního ovzduší doby. Až v 90. letech vyšly z pozůstalosti rozsáhlé paměti Po proudu života.
Literární kritice, pečlivé a uměřené v hodnotících soudech, zabývající se především poezií, se Kalista věnoval soustavně v 30. letech v Lumíru. Už tehdy se však jeho hlavní zájem přenesl na studia historická, v nichž patřil ke škole Josefa Pekaře. Propracoval metodologii historiografie duchovědné orientace: minulost interpretoval jako široce pojaté dějiny kultury a myšlení určité doby, svůj badatelský směr nazval „dějiny duchové“ (Cesty historikovy a zvl. esej Dějiny duchové otištěný v knize Cesty historikova myšlení). Od první knižní publikace se soustředil zvláště na období české protireformace a v jeho rámci na studium baroka. Chápal je jako styl, který pronikal nejen duchovními projevy doby, ale také kulturní a životní praxí. Literárním dokladům takto široce pojatého stylu věnoval především výbor České baroko s obsáhlým úvodem a poznámkami; výtvarnému baroku a jeho navázání na gotiku (též v souvislosti s literaturou) práci Česká barokní gotika a její žďárské ohnisko; jihočeskému baroku pak v monografii Století andělů a ďáblů. Svůj vztah k tomuto historickému období vyjádřil v esejistické knize Tvář baroka. Dalším okruhem Kalistova badatelského zájmu byla kultura vrcholného středověku (monografie Doba Karla IV. , Karel IV. Jeho duchovní tvář). Soustředěně se věnoval i spirituálním, resp. církevním katolickým dějinám (Blahoslavená Zdislava, Ctihodná Marie Elekta Ježíšova. Po stopách španělské mystiky v českém baroku).
Jako editor připravil mj. výbory šlechtické korespondence, cestopisů a deníků, poezie písmáků a selských her z období ranného novověku a baroka.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře a divadle: Ráj srdce (BB 1922); Zápasníci (BB 1922); Jediný svět (BB 1923); Vlajky. Barevná romance (BB 1925); Italský skicář (EE 1928); Smuteční kytice (BB 1929); Dvojzpěv (BB 1930); Kamarád Wolker (vzpomínky, dopisy J. W. , 1933); Hněvej ty se na mne nebo nehněvej (epigramy, 1941); Barokní tradice v našem divadle novodobém (studie, 1944); Tváře ve stínu (medailony osobností české literatury, 1969); O jedné knihovničce a mládencích kolem ní (vzpomínky, 1970); Listy synu Alšovi o umění (eseje, 1970, nedistribuováno, dostupné v Národním konzervačním fondu NK); Veliká noc (BB, Mnichov 1987; 1994); Vzpomínání na Jana Zahradníčka (Mnichov 1988); Po proudu života 1, 2 (vzpomínky, 1996–1997).
Historické práce: Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic 1, 2 (1932); Úvod do politické ideologie českého baroka (1934); Národní motiv úcty svatoprokopské a svatoprokopská legenda z r. 1618 (1935); Bohuslav Balbín (1939; přeprac. 1947); Doba Karla IV. (1939); Čechové, kteří tvořili dějiny světa (1939); Zikmund Myslík z Hyršova (1940); Blahoslavená Zdislava (1941; rozšíř. s tit. Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Listy z dějin české gotiky, Roma 1969; 1991); Josef Pekař (1941; přeprac. a rozšíř. 1994); Benátská politika na uherském sněmu v Bratislavě r. 1662 (1942); Barokní tradice v našem divadle novodobém (1944); Klementinum (1945); Stručný přehled československých dějin do r. 1306 (1945); Svatovítské triforium (1946); Cesty historikovy (1947); Stručné dějiny česko-slovenské (1947); Co nám lhali o našich dějinách (1947); Město mezi horami (1969); Česká barokní gotika a její žďárské ohnisko (1970, ed. J. Pohanka); Karel IV. Jeho duchovní tvář (1971); Ctihodná Marie Elekta Ježíšova. Po stopách španělské mystiky v českém baroku (Řím 1975; 1992); Tvář baroka (Mnichov 1982; 1992); Cesta po českých hradech a zámcích aneb Mezi tím, co je, a tím, co není (1993); Století andělů a ďáblů: Jihočeský barok (ed. Z. Pokorná a V. Vlnas, 1994); Česká barokní pouť: K religiozitě českého lidu v době barokní (ed. M. Horáková, 2001); Cesty historikova myšlení (ed. Z. Beneš, 2002, obsahuje Cesty historikovy z r. 1947); Valdštejn: Historie odcizení a snu (ed. R. Ferklová, 2002); Karel IV. a Itálie (soubor studií, ed. R. Ferklová, 2004).
Korespondence: Přátelství a osud (vzájemná korespondence J. Wolkra a Z. K. , Toronto 1977, ed. a komentoval Z. K. ); V. Faerber (ed. ), Takřka před branou věčnosti, Souvislosti 1995, č. 3 (dopisy Z. K. Františku Danielu Merthovi z let 1973–1981); R. Ferklová (ed. ), Josef Knap a Zdeněk Kalista – příběh přátelství, in: Literární archiv: Narozeni na přelomu století... 2001, sv. 32/33.
Překlady: I. Goll: Nový Orfeus (1921); H. Heine: Výbor básní (1924, s A. Fuchsem a dalšími); J. Romains: Donogoo-Tonka (1925); Středověké legendy (1929, i ed. ); Ch. Baudelaire: Triptych (1930); Z básní H. Heineho (1930); Charles d’Orléans: Rondeaux (1931); G. Apollinaire: Alkoholy (1933); G. Ungaretti: Pohřbený přístav (1934); E. Winter: B. Bolzano a jeho kruh (1935); V. - L. Tapié: Bílá hora a francouzská politika (1936); G. Carducci: Od pramenů Citumna (1937) + Hrozny v sloupoví (1967); Legenda o blahoslavené Anežce České (1941); K. Mundstock: Půlnoční slunce (1963); T. Storm: Včelí jezero (1966, s dalšími); M. Bellonci: Lucrezia Borgia (1968); D. Compagni – G. Villani: Florentské kroniky doby Dantovy (1969); scénicky: I. Goll: Pojištění proti sebevraždě (1925).
Účast v týmových pracích: Postavy českých dějin (katalog výstavy, 1938); Dějiny lidstva od pravěku k dnešku, sv. 6 (1939); Slovník spisovatelů Itálie (1968).
Uspořádal, vydal a redigoval: Sborník Literární skupiny (1923, s dalšími); Z legend českého baroka (1934); Korespondence císaře Leopolda I. s Humprechtem Janem Černínem z Chudenic 1 (1936); Umělecká beseda v Praze do r. 1939 (1938); Pražské baroko (katalog výstavy, 1938); In memoriam Arne Nováka (1940); Výbor z díla Josefa Pekaře (1940); L. Volný – F. J. Vavák: Truhlice písní (poezie českých písmáků 17. –18. století, 1940); České baroko (1941); Korespondence Zuzany Černínové z Harrachova s jejím synem Humprechtem Janem Černínem z Chudenic (1941); Cesty ve znamení kříže. Dopisy a zprávy českých misionářů 17. a 18. věku ze zámořských krajů (1941); J. Tanner – F. Kadlinský: Život a sláva sv. Václava... (1941); Selské čili sousedské hry českého baroka (1942); Listiny a zápisy kláštera v Benátkách nad Jizerou (1969); B. Bolzano: Über die Perfectibilität des Katholizismus. Streitschriften zweier katholischer Theologen; zugleich ein Beitrag zur Aufhellung einiger wichtigen Begriffe aus Bolzano’s Religionswissenschaft 1, 2 (Stuttgart 1979).
Příspěvky ve sbornících: Sborník Sovětské Rusi (1921); In memoriam Jiřího Wolkra (1924); Baroko (1934); O Josefu Pekařovi (1937); Verše na zeď (1937); Z minulosti koleje i gymnázia piaristů v Kosmonosích a Mladé Boleslavi (1938); Co daly naše země Evropě a lidstvu (1939); Strážce tradice. Arnu Novákovi na památku (1940); Boleslavsko (1947); Boleslavica 68 (1969); Krkonoše – Podkrkonoší (1969); Sborník pětadvacíti (1969); Šporkovo Bonrepos a bádání o českém baroku (1969) aj.
'Životopis autora Kalista Zdeněk'