• Životopis
• Tvorba (2)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Fischer Jan Otakar - Životopis

Literární historik a teoretik, romanista, autor základních českých marxistických prací z dějin francouzské literatury, organizátor vědeckého výzkumu, též překladatel, editor a publicista.
 
Narodil se 30.11.1923 v Českých Budějovicích jako syn germanisty, pro­fesora pražské filozofické fakulty, spisovatele Otokara Fischera a akade­mické malířky Vlasty Vostřebalové-Fischerové (1898-1963). Maturoval na reálném gymnáziu v Praze na Smíchově v r. 1941, poté absolvoval abiturientský kurs na obchodní akademii a složil zkoušky z několika jazyků na učitelském ústavu (z francouzštiny, angličtiny, španělštiny, italštiny, portugalštiny a rumunštiny). Po květnu 1945 vystudoval na pražské filo­zofické fakultě obor španělština, francouzština, angličtina (doktorát 1949 prací se španělské filologie). Už od r. 1947 působil na filozofické fakultě jako lektor portugalštiny, v r. 1949 se stal odborným asistentem, r. 1951 docentem, r. 1956 získal hodnost kandidáta věd (prací o Bérangerovi). R. 1963 doktorát věd (na základě práce Problémy francouzského kritického realismu) a v témže roce i profesuru. Od r. 1958 je vedoucím katedry romanistiky, od r. 1984 členem korespondentem ČSAV.
Uplatnil se jako překladatel z francouzštiny, španělštiny, portugalštiny, podílel se na edici Balzakových spisů, na výborech z kritických statí Stendhalových a Aragonových. Své studie publikoval nejen u nás, ale i ve Francii, v NDR, Sovětském svazu, Itálii, Maďarsku aj. Od r. 1974 je vedoucím redaktorem časopisů Philologica Pragensia a Časopisu pro moderní filologii.
První jeho knižní práce je lingvistická, jde o přehlednou mluvnici ro­mánských jazyků (Spisovné románské jazyky v současné době, 1948). Stručný výklad literárního vývoje přinesla učebnice Dějiny španělské literatury (1951), francouzské literatuře je věnován svazek Žáci francouzské revoluce (1950), sledující především působení revolučních ideálů na tvor­bu Stendhalovu a Bérangerovu. Obdobné téma zpracoval v následující práci Stendhal, první soudce kapitalismu (1951), sledující na hrdinech Stendhalových románů konflikt mezi ideály a realitou.
Bérangerovi věnoval Fischer monografickou studii, která vyšla nejdří­ve německy v NDR (Pierre-Jean Béranger, Werk und Wirkung, 1960) a te­prve později česky s názvem Béranger, nejslavnější francouzský písničkář (1967). Připomněl Bérangera jako pokrokového básníka, který ovlivnil vývoj protiburžoazní písňové tvorby. První syntézu bádání o realismu ve francouzské literatuře 19. století přinesla práce Problémy francouzského kritického realismu (1961), označená jako Některá metodologická pouče­ní z díla Balzakova a Stendhalova. V ní se zamýšlel nad problémy realis­tické tvůrčí metody, romantismu a naturalismu, nad vztahem umění a světového názoru a nad problematikou političnosti literatury. Druhé, přepracované vydáni této práce, vyšlo s názvem Kritický realismus, Bal­zac, Stendhal a základní otázky realismu (1979).
Tyto monografìe a také stručný nástin Francouzská literatura (1960, spoluautorství a hlavní redakce) posloužily jako průprava k významné kolektivní práci Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století (I. díl 1966, II. díl 1976, III. díl 1979). Dílo zaujímá celkem téměř dva a půl tisíce stran a podílela se na něm řada odborníků našich a zčásti i zahraničních, téměř osm desítek romanistů. Fischer byl nejen redaktorem svazku, ale napsal i podstatnou část textu. Dějiny, původně zamýšlené jako vysoko­školská učebnice, svým významem daleko přesáhly toto určení. Jde o dílo, které využívá kriticky přínosu předchůdců, ale zároveň se opírá o pů­vodní výzkumy a koriguje dosavadní koncepce. Řeší složitou otázku spo­jení monografického přístupu s výkladem literárního procesu. Přihlíží též k recepci francouzské literatury v naší zemi a uplatňuje důsledně marxis­tickou metodologii. Literaturu chápe jako formu společenského vědomí, která není jen pasivním odrazem, ale působí na společnost. Vedle histo­rického přístupu prosadil se i zřetel teoretický (otázky realismu, roman­tismu, naturalismu atd.) a kritický (sepětí historie s dneškem).
Pro francouzskou odbornou veřejnost vydal Fischer monografii „Époque romantique\" et réalisme (1977), v níž shrnul své teoretické a metodo­logické výzkumy o francouzské literatuře 19. století.
Z publicistických statí Fischer sestavil knihu Pohledy pod pokličku (1974); v ní vyjádřil své postřehy z cest po Francii, úvahy o literárním ži­votě, setkání se spisovateli atd. Z pedagogických potřeb vyplynula řada skript, především Texty k semináři dějin francouzské literatury 1789 - 1870 (1974), Metodologické problémy současné francouzské kritiky (1976), příručka Nástin francouzské literatury (1974) a učebnice Francouzská čítanka (1977).
Jako překladatel uváděl k nám Fischer brazilského prozaika Jorge Amada (Pot, 1949, Rytíř naděje, 1949), ze španělštiny Césara M. Arconadu (Řeka Tajo, 1949), Carlose Ruize Daudeta (Vládce okresu, 1949), z francouzštiny Bérangera (Výbor z písní, 1951, Na křídlech refrénu, 1977), hry Balzakovy (Spekulant, 1958, Dramata, 1962) a Marivauxovy (Hra lásky  a náhody a jiné komedie,1963).
Jako editor připravil svazek Manifesty francouzských realistů 19. a 20. století (1950), redigoval vybrané spisy Balzakovy (od r. 1950), třísvazkový výbor ze Stendhala (1951), Aragonův svazek úvah o literatuře Básně a skutečnost (1964) a podnětný výbor z francouzské šamanové tvorby Smích a písně Montmartru (1982).
 
'Životopis autora Fischer Jan Otakar'