Hostovský Egon
* 23.04.1908 - † 07.05.1973
* Hronov
0%
Hostovský Egon - Životopis
* 23. 4. 1908, Hronov† 7. 5. 1973, Montclair (New Jersey, USA)
Prozaik
Pocházel z početné rodiny spolumajitele textilní továrny. Dcera Olga Hostovská-Castiellová (* 1936) je literární historička. Hostovského třetí manželka Reggie Hostovská, roz. Weissová (1929–1993) po jeho smrti založila Literární cenu Egona Hostovského.
Hostovský studoval od 1919 reálné gymnázium v Náchodě (mat. 1927), poté na FF UK a 1929 ve Vídni. Studia však nedokončil a od 1930 byl postupně redaktorem pražských nakladatelství Melantrich, Sfinx, Šolc a Šimáček. 1937 se stal úředníkem na ministerstvu zahraničních věcí. Okupace Československa (1939) jej zastihla na přednáškovém turné v Bruselu, odkud se mu podařilo odjet do Paříže (1940) a po okupaci Francie do Lisabonu, kde strávil osm měsíců. Do USA přijel v lednu 1941 a od února t. r. byl úředníkem čs. konzulátu v New Yorku. Ve službách ministerstva zahraničí zůstal i po návratu do ČSR (1947); v květnu 1948 byl jmenován legačním tajemníkem, později chargé d’affaires na velvyslanectví v Norsku. 1949 se zřekl své funkce a zůstal v cizině, 1950 odjel do USA (americké občanství získal 1957). Učil češtinu na vojenské škole v Monterey, publikoval v amerických novinách a působil jako poradce pro evropské literatury a redaktor Rádia Svobodná Evropa, později byl spisovatelem z povolání. 1964 se odstěhoval do Dánska a věnoval se žurnalistice, po návratu do USA (1966) trávil poslední léta života v Millburnu v New Jersey.
Debutoval 1923 v Podkrkonošských rozhledech (Náchod), poté 1924 ve Studentském časopise. Od 20. let tiskl své příspěvky v Ostravském večerníku (1927 zde jako příloha knižně nevydaný román Ve výhni), Národním osvobození (1931 zde na pokračování próza Ztracený stín), Moravskoslezském sborníku (Ostrava), Rudém právu aj. , ve 30. letech přispíval do periodik Host, Hovory o knihách, Kvart, Lidové noviny, Literární noviny, Lumír, Právo lidu, Rozhledy po literatuře a umění aj. , v 60. letech publikoval mj. v Divadelních novinách a Literárních listech. V zahraničí uveřejňoval prózy a fejetony především v časopisech Čs. boj (Paříž), Obzor (Londýn), Zítřek (New York), po roce 1949 v Československém přehledu, Československých novinách a Proměnách (vše New York), Hlasu Československa (Washington) a ve Svědectví (Paříž). Po roce 1989 byly otištěny úryvky jeho děl v řadě periodik, mj. v Literární příloze Telegrafu (1993 zde první část novely Epidemie) a v Divadelní revui (1994 drama Osvoboditel se vrací). Redigoval Kalendář českožidovský (1931–37, s dalšími). Zfilmovány byly novela Ztracený stín (1937, s názvem Vyděrač, sc. Jan S. Kolár, Jan Gerstel a Lubomír Linhart, r. Ladislav Brom) a román Půlnoční pacient (1957, s názvem Špioni, r. Henri-Georges Clouzot). Čs. televize uvedla dramatizace románů Dobročinný večírek (1992, sc. + r. Jan Hřebejk) a Nezvěstný (2002, sc. Josef Eismann, r. Pavel Kačírek). Divadelní dramatizaci románu Všeobecné spiknutí připravil Dušan D. Pařízek (Spiknutí, 2008). Český rozhlas uvedl dramatizaci románu Půlnoční pacient (2006). V exilovém prostředí i v domácím samizdatovém oběhu byl Hostovskému mylně přisuzován román Lubora Zinka Únor. – V roce 1993 se konalo v Hronově mezinárodní sympozoium Návrat Egona Hostovského, v roce 2003 uspořádala FF KU v Praze konferenci Egon Hostovský v kontextu psychologické a existenciální prózy 30. a 40. let. – Ve Studentském časopise užíval Hostovský pseudonymu H. Noge.
Soustředěním k existenciálnímu, filozofickému a psychologickému rozměru lidské existence má Hostovského tvorba blízko k pražské židovské literatuře (Franz Kafka, Richard Weiner, Franz Werfel); později byla ovlivněna také soudobým angloamerickým románem. Ústředním tématem Hostovského díla je duchovní osamění a izolace člověka v nekomunikativním světě, napětí mezi nemožností dorozumět se a touhou po harmonii, snaha dobrat se vyšší pravdy skutečnosti v nesrozumitelné společnosti ničící existenci jedince navzdory jeho snaze po osvobozujícím činu, který má ovšem ve svém výsledku už jenom charakter zoufalého gesta. Autorovo směřování k postižení etického náboje lidského konání našlo svůj výraz již v debutu Ghetto v nich, příběhu postav poznamenaných rasovou odlišností. V následujících prózách z 30. let vystavuje Hostovský své nejisté, introvertní a snadno zranitelné hrdiny mimořádným situacím (válka v Danajském daru a Úkrytu, očekávání smrti v Případu profesora Körnera) a nutí je tak hledat nové alternativy komunikace s okolním světem, souvztažnost činů jedince s vyšším duchovním řádem. V některých prózách vyúsťuje reálná situace vnějšího ohrožení v iracionální jednání hrdinů a spouští vnitřní mechanismy zla (Žhář), jindy naopak vede k těsnějšímu semknutí společenství (Dům bez pána).
Nástup fašismu a válka dále prohloubily autorův pocit groteskní tragičnosti života. V románu Sedmkrát v hlavní úloze, reflektujícím fatální zápas humanistické evropské kultury s rasismem, pojmenoval Hostovský osud a vinu evropské inteligence. Pod vlivem války a osobní zkušenosti z dvojí emigrace získaly v jeho prózách postupně dominantní postavení motivy cizince, bezdomoví i dvojnictví. Hostovského díla situovaná do USA prostupuje polarita mezi ztrácející se jistotou a nově vznikající nadějí, mezi skepsí a důvěrou i další antinomie. Ve filozofických Listech z vyhnanství symbolizuje politický exil vyhnanství metafyzické. Románové podobenství Cizinec hledá byt odkrývá v příběhu titulní postavy-nezakotvené existence i celé galerie groteskních typů absurditu vztahů mezi lidmi, pramenící nejen z poválečné situace, ale také z individuálního sváru rozumu a citu, tvořivého pojetí života a lidské slabosti; na konkrétním osudu vyjevuje obecný mravní smysl života.
Od počátku 50. let se Hostovského ústřední téma promítalo do zachycení světa evropských emigrantů v poválečné Americe. V obrazu jejich života, v němž postupně převládá ztráta víry v pozitivní ideje a touha uniknout politické realitě, využívá Hostovský prvků napínavého, špionážního děje, tajemství i ironie (Půlnoční pacient) a současně zvýrazňuje groteskní bizarnost postav a postaviček, neschopných naplnit obsah humanity a bezmocných vůči mocenským mechanismům (Dobročinný večírek). Autorovo hledání ztracené lidské identity vrcholí románem Všeobecné spiknutí. Autobiograficky motivovaný příběh spisovatele cizího původu žijícího v Americe je opět psychologickou analýzou úzkosti člověka z nepoznaného ve vlastním nitru, jeho úsilí o sebepoznání i o obranu svobody člověka před „spiknutním“ vnějšího světa. Próza, plná napětí, tajemství a náznaků, se přiřazuje k dílům tzv. magického realismu prolínáním skutečného světa se světem přeludů. Zdrojem nalezení vnitřní rovnováhy se stává dorozumění s blízkým člověkem a uvědomění si podstatnosti tohoto vztahu. Tato románová konfese je svědectvím Hostovského věčných návratů ke kořenům a kontinuitě lidského života. Obdobně tomu je v memoárech z počátku 60. let (Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině aneb O ctihodném povolání kouzla zbaveném). – Jediné Hostovského drama Osvoboditel se vrací pak syntetizuje autorovy celoživotní názory na svět, na společnost, na profesionální politiku velkých slov.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Zavřené dveře (PP 1926); Stezka podél cesty (P 1928); Ghetto v nich (P 1928; přeprac. in Cesty k pokladům); Danajský dar (P 1930); Ztracený stín (P 1931); Případ profesora Körnera (P 1932); Černá tlupa (P 1933); Cesty k pokladům (PP 1934); Žhář (P 1935); Dům bez pána (R 1937); Kruh spravedlivých (P 1938; poté in Tři starci); Tři starci (PP 1938); Listy z vyhnanství (PP, Chicago 1941; 1946); Sedmkrát v hlavní úloze (R, New York 1942; 1946); Úkryt (P, Texas 1943; 1946); Cizinec hledá byt (R 1947); Osamělí buřiči (PP 1948); Nezvěstný (P, dán. s tit. Eftersogt, Kobenhavn 1951; česky Toronto 1955; 1994); Půlnoční pacient (P, angl. s tit. The Midnight Patient, New York 1954; česky New York 1959; 1969 – téměř celý náklad zničen, 1997); Dobročinný večírek (R, angl. s tit. The Charity Ball, London 1957; česky New York 1958; 1990); Všeobecné spiknutí (R, angl. s tit. The Plot, New York 1961; česky 1969); Tři noci (R, New York 1964, 1997); Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině aneb O ctihodném povolání kouzla zbaveném (vzpomínky, Toronto 1966; 1995); Osvoboditel se vrací (Kolín n. R. 1972, obsahuje: D Osvoboditel se vrací a P Epidemie; scénické čtení D Osvoboditel se vrací, 1993; Epidemie in Spisy E. H. , sv. 10, 1997);
Ostatní práce: Manipulation of the Zhdanov Linie in Czechoslovakia (New York 1952); Komunistická modla Julius Fučík a jeho generace (New York 1953, též angl. , česky též in V. Papoušek: Trojí samota ve velké zemi, 2001).
Výbory: Cizinci hledají byt (1967, obsahuje: Listy z vyhnanství, Sedmkrát v hlavní úloze, Cizinec hledá byt); Jan Čep – Egon Hostovský (strojopis. bibliof. vyd. jejich textů, Plumlov 1993, ed. L. Šebela a M. Trávníček).
Souborné vydání: Spisy E. H. (1994–2002, ed. O. Castiellová-Hostovská, nakladatelství Erm /sv. 2, 3, 7, 12/; Nakladatelství Franze Kafky /sv. 5 a 10/; nakladatelství Akropolis /sv. 1, 4, 6, 8, 9, 11/. Sv. 1 Ztracený stín + Případ profesora Körnera, 2001; sv. 2 Černá tlupa + Žhář, 1995; sv. 3 Dům bez pána, 1994; sv. 4 Listy z vyhnanství + Úkryt, 1998; sv. 5 Sedmkrát v hlavní úloze, 1998; sv. 6 Cizinec hledá byt + Dobročinný večírek, 2002; sv. 7 Nezvěstný, 1994; sv. 8 Půlnoční pacient, 1997; sv. 9 Všeobecné spiknutí, 1998; sv. 10 Tři noci + Epidemie, 1997; sv. 11 Drobné prózy, 1997; sv. 12 Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině, 1995.
Příspěvky ve sbornících: American Slavic and East European Review 21, 1943 (Londýn; zde studie The Czech Novel Between The Two World Wars); Vánoční tisk Svobodné Evropy (New York? 1955); The Jews of Czechoslovakia 1, 1968 (New York; zde studie Participation in Modern Czech Literature).
Překlad: S. Zweig: Dobrodružství života (1931, s O. F. Bablerem a R. Černým).
Korespondence: Jedenadvacet dopisů Egona Hostovského Václavu Černému z let 1929-1968 a tři dochované odpovědi Václava Černého z let 1966-1968 jako částečný doplněk (ed. R. Hamanová), Literární archiv 2006, č. 37.
'Životopis autora Hostovský Egon'