Peřinová Iva
* 05.06.1944
* Roztoky u Prahy
0%
Peřinová Iva - Životopis
Autorka loutkových her, prozaičkaPochází z úřednické rodiny. Po maturitě na Střední průmyslové škole sklářské v Teplicích (1962) vystřídala řadu různých zaměstnání. Od 1965 studovala na loutkářské katedře DAMU. Po absolutoriu (1969) byla angažována do 2003 v Naivním divadle v Liberci jako loutkoherečka, lektorka a od 1989 také jako dramaturgyně. Loutkovému divadlu se věnují i další členové rodiny: manžel Zdeněk Peřina (* 1946) je režisérem a loutkohercem, syn Vítek (* 1978) působí od 2003 jako dramaturg v Naivním divadle Liberec a je autorem několika loutkových her (Léčba neklidem, prem. 2004, podle Sakiho; O ztraceném blesku, 2004; Písmenková polívka aneb Dětská encyklopedie, prem. 2005, pod pseudonymem Jan Bolek, s Michaelou Homolovou; O bílé lani, prem. 2006, podle Jamese Thurbera; Hrnečku vař! aneb Dvě pohádky o hrnečku, prem. 1. části 2006, 2. část 2007), dcera Klára Peřinová-Doubková pracovala jako dramaturgyně královéhradeckého loutkového divadla Drak.
Příležitostně publikovala v časopisech Československý loutkář, respektive později Loutkář (1991 zde Jak chodil Kuba za Markytou, 1994 Popelka, 1996 Alína aneb Petřín v jiném dílu světa, 1997 Pašík Vašík, 2000 Křesadlo aneb Pak že není Apolena chytrá! a Zvířecí divadlo, 2003 Máme kliku pohádkovou, 2005 Kouzelný prsten), a Svět a divadlo (1997 zde Alibaba a čtyřicet loupežníků, 1998 Tři zlaté vlasy děda Vševěda, 1999 Jéminkote, Psohlavci, 2005 Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla).
Peřinová patří ke generaci českých autorů loutkových her, kteří ve své tvorbě vycházejí ze soudobé inscenační praxe a své hry komponují tak, aby prostřednictvím široké škály vyjadřovacích možností loutkového divadla oslovovaly současného diváka, postihovaly složitost a proměnlivost světa. Její texty vznikají s vědomím vyhraněného stylu Naivního divadla, iniciují nápadité režijní využití všech možností loutkové scény, zejména pak práci se sémantickým napětím mezi loutkou a živým hercem. – Hry pro malé děti jsou vždy psány s citem pro partnerský vztah k adresátovi, zdůrazňují hravost akce a metaforickou obraznost výpovědi. Peřinová se v nich vzdává autoritativního postoje a své řešení zpravidla dítěti nabízí jen jako jednu z možných variant tak, aby podněcovala nejen jeho obrazivost, ale v obecném smyslu i aktivitu lidské osobnosti. Vytvořit textové předpoklady pro rozvinutí divadelního dobrodružství fantazie, v němž se prolíná skutečnost s představami dětských hrdinů, se jí nejvýrazněji podařilo v dramatizaci pohádkové prózy Jiřího TrnkyZahrada (Branka zamčená na knoflík) a také v nekonvenčním pohledu na tradiční pohádkové motivy (Pohádky na draka). – Osobité autorské zpracování známých literárních motivů je osou i tvorby Peřinové pro mládež a dospělé. Poslechněte, jak bývalo je hra napsaná na motivy kramářských písní, Turandot ukrutnice je originálním přepisem předlohy Carla Gozziho, Putování Dona Juana aneb Epidemie sevillská pokusem o netradiční interpretaci juanovského syžetu. Práce se známými motivy a příběhy (Alibaba a čtyřicet loupežníků, Jéminkote, Psohlavci! , Sůl je nad zlato! ) jejich přehodnocování a aktualizace je pro Peřinovou východiskem ke konfrontaci obecně známé předlohy a dnešního životního pocitu, k jehož postižení autorka využívá zejména groteskní nadsázku a parodii (Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla). – Jejím prozaickým knižním debutem je převyprávění příběhů z řecké mytologie (Zápisky křídlem a kopyty).
BIBLIOGRAFIE
Loutkové hry pro děti a mládež: Poslechněte, jak bývalo (1978, i prem. ); Pohádky na draka (rozmnož. , 1980, i prem. ); Branka zamčená na knoflík (rozmnož. , 1980, prem. 1977, podle J. Trnky); Turandot ukrutnice (1982, i prem, podle C. Gozziho); Košile pro Jánošíka (1984, i prem. ); Brum, dům, ťululum (1984, i prem. ); Deset černoušků (1987, prem. 1986); Kolíbá se velryba (rozmnož. , 1990, prem. 1988); Pohádka do dlaně (1991, i prem. ); Bezhlavý rytíř, též Korando a Špandolino aneb Obležení hradu Valečova, Loupežníci na Chlumu (rozmnož. , 1994; Bezhlavý rytíř prem. 1993, Loupežníci na Chlumu prem. 1991, podle J. N. Štěpánka); scénicky: O dráčku, který nejdříve lechtá (1973); Putování Dona Juana aneb Epidemie sevillská (pro dospělé, 1985); Jak chodil Kuba za Markytou (1987, podle bratří Grimmů); Tři zlaté vlasy Děda Vševěda (1990); Ze života hmyzu (1990, podle bratří Čapků); Jak dostal Janek princeznu (1992); Popelka (1994); Alibaba a čtyřicet loupežníků (1994); Ferda Mravenec (muzikál, 1994, s V. Čortem, hudba L. Wronka, podle O. Sekory); Válka s mloky (1995, podle K. Čapka); Alína aneb Petřín v jiném dílu světa (pro dospělé, 1996, podle J. N. Štěpánka); Vánoce s Kulišákem (1996, podle bratří Grimmů); Vodníci pod kamenem (1997); Líný Lars a žabka kouzelnice (1998); Čarovná rybí kostička (1998, podle Ch. Dickense); Jéminkote, Psohlavci (1999, podle J. Jindřicha a A. Jiráska); Zvířecí divadlo (2000); Křesadlo aneb Pak že není Apolena chytrá! (2000); Vy neznáte Krutihlava? (2000); Čerti z Ještědu (2003); Máme kliku pohádkovou (2003); Kouzelný prsten (2004); Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla (2005); Janek a kouzelná fazole (2006); Sůl je nad zlato! (2007); Přijel bílý medvídek (2007); scénicky úprava: M. Kownacka: O strašlivém drakovi, princezně a ševci (2000).
Próza: Zápisky křídlem a kopyty (pro děti, 2004).
Příspěvek ve sborníku: Divadelní minutky (2007).
Uspořádala a vydala: Naivní divadlo Liberec 1949–1999 (1999, s F. Sokolem); Mateřinka ´95 (1995); Naivní divadlo Liberec (2005, s V. Peřinou a S. Doubravou).
'Životopis autora Peřinová Iva'