Dvořák Jan
* 10.05.1937
* Litomyšl
0%
Dvořák Jan - Životopis
Prozaik střední generace, především novelista s velkým stylotvorným úsilím, s nímž zejména od počátku 70. let usiluje psát moderní prózu soustředěnou na vnitřní svět postav; též esejista s vyhraněným zájmem vztahy literatury a filmu, pořadatel sborníků mladých autorů a editor.Narodil se 10. 5. 1937 v Litomyšli, vystudoval grafickou průmyslovku v Praze (maturita 1957) a filozofickou fakultu Karlovy univerzity (obor čeština-historie, absolvoval 1962, doktorát 1968 - disertační práce o soudobé české próze). Po dvouleté vojenské službě učil krátkou dobu na strojní průmyslovce v Rychnově nad Kněžnou; od r. 1966 působil jako šéfredaktor ve Východočeském nakladatelství, přejmenovaném r. 1967 na Kruh (v Hradci Králové) a v této funkci pracuje dosud. Před knižní prvotinou publikoval povídky i teoretické práce v Plameni, Literárních novinách, Impulsu, Zlatém máji a Textech.
Vedle prozaické tvorby je oblastí Dvořákova zájmu také filmová kritika a teorie (již v 60. letech přispíval do Filmu a doby a publikuje zde dosud). Techniku filmové montáže uplatnil ve své prvotině, kriminalistické novele Zločin naruby (1967), v níž se nesoustředil na detektivní příběh, nýbrž usiluje postihnout přeměnu člověka ve zločince, přičemž se někdy neubránil zobrazování zločince jako člověka, který propadá jisté iracionalitě zla. V záplavě české krimi té doby šlo však o zajímavý pokus, jehož plnému úspěchu byla na překážku přílišná roztříštěnost příběhu rozčleněného do značného množství „reportů". Svoje rané zaujetí pro věcné motivy dobra a zla, života a smrti v „tajemných příbězích" uplatnil Dvořák také při uspořádání výboru Čas a smrt (1970), který přinesl povídky šesti českých autorů (například L. Klímy, podle niž byl pojmenován).
Rovněž v impresivně laděné novele Tulácké dny (1970) o dívce, která odkrývá tajemství svého otce, je využito motivu zneklidňujícího tajemství. Hrdinka této novely s uvolněným syžetem a vedlejšími dějovými pásmy se pohybuje na pomezí reality a snu, doslova v podivném světě. V novele Domácnost (1971), soustředěné na zpodobení sugestivní tíživé atmosféry podivného domu a jeho obyvatel, zaměřil se Dvořák na psychologické mikroskopování svých hrdinů; usiluje o prózu s filozofickým podtextem, vykládající svět jako spletitý a těžko pochopitelný celek, v němž by však nemělo mít místo měšťácké zápecnictví a citová vyprahlost. Třetí Dvořákova novela z počátku 70. let je trochu nostalgický milostný příběh Láska před západem slunce (1913), situovaný na polské pobřeží Baltu, kde dlouho po r. 1945 hledá fotograf-reportér stopy po své dávné a záhadné lásce z konce válečných let Je koncipována s úsilím vyjádřit především vnitřní pocity, zaznamenat psychické stavy ústřední postavy, což se autorovi v detailech daří. Jako celek však dílo stále ještě působí dojmem jisté literární exkluzivity, což je charakteristické pro všechny tři novely z let 1970-73.
Této jisté výlučnosti své prózy se autor snaží vystříhat v románu Muž mezi ženami (1977), jehož námětem je vstup mladého muže do skutečného života, do prvního zaměstnání; konkrétně jde o příběh mladého pedagoga ve feminizovaném prostředí učitelského sboru současné školy. Vedle hlavní linie příběhu je důležité autorovo zachycení prostředí důvěrně známého města pod Orlickými horami, tepu jeho života v současnosti. Soustavně se Dvořák věnuje objevování nových básnických i prozatérských talentů, a to nejen v redakční práci nad samostatnými knižními prvotinami, ale i vydáváním sborníků. Byl odpovědným redaktorem sborníků Začátek (1973), Pohledy (1974), na dalších se podílel i jako pořadatel (Setkání, 1976; Rozhovory, 1977). Obrazem literárního života i některých kulturních tradic Východočeského kraje je pak Dvořákem redigovaný obsáhlejší sborník Letokruhy (1982) s řadou nových próz, veršů, s oddílem pohledů do dílny, rozhovorů.
Rysy romance má Dvořákova próza Zde konečně nám dáno moře (1978). Je to opět novela, tentokrát situovaná do Leningradu a k Baltskému moři, v níž chce autor vzdát přímo básnický hold přátelství dvou lidí (Čecha a Rusa), které se utváří bez ohledu na různý životní pocit a rozdílnou národní mentalitu. Rovněž novela Hledání v panelovém městě (1981) z velkoměstského prostředí apeluje na nutnost sblížení lidí a varuje před nebezpečím života v „umělém světě" konzumních vztahů. Román Odvrácená strana obrazu (1983) není pouze netradičně zpracovanou biografií malíře Otakara Coubina, nýbrž zároveň hlubokým zamyšlením nad smyslem umění a posláním umělce v podmínkách moderního světa.
Dvořákovo prozaické dílo je cenné hlavně svým úsilím o zachycení vnitřního světa současného člověka. Zvláště pro jeho novely je příznačná maximální stylizovanost žánrová i obrazová a spolu s tím přímo zjitřený jazyk, značně působivé básnické slovo.
'Životopis autora Dvořák Jan'