• Životopis
• Tvorba (16)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Zápotocký Antonín - Životopis

Antonín Zápotocký byl synem Ladislava Zápotockého, známého českého socialistického novináře a funkcionáře.
Vyučil se kameníkem, v roce 1910 se oženil s Marií Skleničkovou a od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku.
Po vzniku samostatného Československa se Zápotocký stal jedním ze zakladatelů levicové frakce v sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se Zápotocký zúčastnil 2. kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku a spoluúčastnil se pokusu o levicový puč. Za tuto svoji činnost byl pak devět měsíců vězněn.
Ve dvacátých letech patřil Zápotocký ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922–1925 byl generálním tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny.
Ve třicátých letech byl činný v odborovém hnutí (Rudé odbory). Organizoval známou Mosteckou stávku v roce 1932. Ve druhé polovině třicátých let pak usiloval o sjednocení československých odborů na protifašistické platformě. Od roku 1928 působil ve výkonném výboru Rudé odborové internacionály. V letech 1939 až 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde vykonával funkci kápa. Po skončení druhé světové války požádalo Holandsko o jeho vydání pro podezření ze spoluúčasti na smrti několika holandských vězňů. Zápotocký do Holandska nikdy vydán nebyl.
Po návratu z koncentračního tábora se Zápotocký stal v roce 1945 předsedou Ústřední rady odborů, členem předsednictva ÚV KSČ a poslancem Národního shromáždění.
18. června–18. července 1946 předsedal Ústavodárnému národnímu shromáždění. 15. června 1948 byl jmenován předsedou vlády ČSR. 21. března 1953 byl Národním shromážděním zvolen prezidentem republiky.
Antonín Zápotocký se jako prezident snažil změnit poměry, které v padesátých letech v Československu panovaly, jsou známy jeho projevy, např. při otevírání Klíčavské přehrady, kdy mluvil proti násilné kolektivizaci venkova – říkal, že kdo ze zemědělců chce vystoupit ze sjednocených zemědělských družstev, může atd. Jeho snahy ale narážely na odpor stranického aparátu v čele s prvním tajemníkem strany A. Novotným, Zápotocký proto záhy na své snažení rezignoval.
Je též velice zajímavé sledovat roli Zápotockého při přípravě vykonstruovaných procesů se Slánským a spol. – Zápotocký se se Slánským nesnášel již od roku 1929, kdy vrcholil v Komunistické straně Československa proces bolševizace a kdy právě Slánský tvrdě prosazoval Zápotockého vyloučení ze strany…
Role Zápotockého v čele státu bývá často idealizována – bývá označován za tátu dělníků, za člověka z lidu, ale není to tak docela pravda, události po měnové reformě v roce 1953 ukazují, že Zápotocký dokázal být právě vůči dělníkům, kteří dali najevo nesouhlas s komunistickou vládou, velmi tvrdý a nesmlouvavý.
13. listopadu 1957 pak Antonín Zápotocký zemřel na infarkt – na jeho místo nastoupil Antonín Novotný.
Vedle politické činnosti se Zápotocký pokoušel i o literaturu a publicistiku. Ve svých dílech se věnoval především rozvoji revolučního dělnického hnutí, často se inspiroval životem svých rodičů - otce líčí jako cílevědomého člověka, který stál na počátku české sociální demokracie, matku jako milující, oddanou ženu, jež se dokáže vyrovnat s nelehkými životními podmínkami. Díla jsou situována na Kladensko, do okolí Zákolan (kde strávil autor dětství), popř. do Prahy.
Dvě z jeho děl (Vstanou noví bojovníci a Rudá záře nad Kladnem) byly v 50. letech za jeho vlády zfilmovány.
'Životopis autora Zápotocký Antonín'