• Životopis
• Tvorba (1)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Jahn Metoděj - Životopis

Povídkář, básník a romanopisec Valašska z konce 19. a první třetiny 20. století, představitel regionální vesnické kriticko - realistické prózy poučené na ruském psychologickém realismu, typologicky spřízněný s K. V. Raisem.
 
Narodil se 14. 10. 1865 ve Valašském Meziříčí. Otec byl původně kožeš­ník, od 70. let  pak nájemce hospody, nejdříve v Krasně, pak  ve Valaš­ském Meziříčí. Obecnou školu a gymnázium syn vystudoval  ve Valašském Meziříčí. Maturoval v r. 1886. O rok později složil jako externista zkoušky na učitelském ústavu v Brně a nastoupil jako učitel do Zašové u Valašského Meziříčí. V r. 1891 se oženil se Žofií Libosvárovskou, měli sedm dětí, z nichž čtyři zemřely. Jako učitel působil na různých místech na Valašsku, od  r. 1919 byl řídícím učitelem na obecné chlapecké škole v Rožnově pod Radhoštěm. V r. 1925 byl penzionován. V Rožnově žil až do své smrti 14.9.1942 a rozvíjel tam rozsáhlou kulturně osvětovou čin­nost. Od r. 1912 byl také členem výboru Moravského kola spisovatelů; v r. 1904 podnikl  s podporou Svatoboru cestu do Benátek.
Ve svých povídkách a románech podává obraz neidylického prostředí života na valašské vesnici. S realistickou důkladností kreslí vesnické typy a chmurné životní osudy lidí, kteří jsou v zajetí náboženských pověr, so­bectví, bídy a zločinnosti, načrtává portréty pijanů, vrahů, lidí rozvráce­ných marným úsilím po osobním štěstí, hamižných sedláků a ponížených výminkářů, lidí, jejichž osudy jsou vyplněny dřinou a nejkrutější bídou (např. soubory povídek Nevzešlo ráno, 1898; Údolím života, 1902; Večerní stíny, 1908). V pozdějších povídkových svazcích se objevují jasnější tóny, zmírňuje se žalující apel, povídky jsou neseny úsilím po mravní rovnováze. Autor se namísto odsudku rozhlíží po příčinách zločinnosti a bídy, tím současně problematizuje otázku viny a trestu. Tato charakteristika platí  o výborech Tichá dolina (1937), Rozběhlé pěšiny (1937), Tvrdý život (1938), zejména pak o románu, v jehož popředí stojí osudy dvou selských rodů - Sluneční paseka (1937). .
Z románové tvorby je nejvýznamnější Selský práh (1913). Jahn tímto tragic­kým příběhem lásky, kterou udusil majetek, nejen obžalovává řád a mo­rálku vesnice své doby, současně v něm dospívá k filozofické i tvůrčí syn­teze.
Knihám s městskou tematikou - např. povídkovým Kruhům na vodách (1903), Kosatcům (1909) a románu Duhová vidma (1907) - chybí důvěrnější znalost prostředí a lidských charakterů. Jahn v nich usiloval o vytvoření nadčasového typu inteligenta, často umělce (např. v románu Duhová vidma je hlavní postavou neuznávaný malíř), kterého však nevy­stihl v celé hloubce, jen vnějškově popsal.
V poezii byly Jahnovi inspirací opět rodné Beskydy. Jako básník debu­toval v r. 1884 pod pseudonymem M. Hanuš v almanachu Zora. Jeho básně se vyznačují ryzosti zážitku, poškozuje je však příliš tradiční podá­ní a poplatnost Sládkovi a Vrchlickému (např. ve sbírkách Bezkydy, 1929; Písně smutku a radosti, 1928). Zatímco v próze vystupoval Jahn jako kri­tik bídy a nespravedlnosti, v poezii je zjevná romantizující tendence a sklon k idyličnosti. Nejvýrazněji je tomu ve valašské idyle Lukáš Ruman (1924), která představuje nejoptimističtější Jahnovo dílo. Příběh lás­ky děvčete ze selského rodu k chudému muzikantovi zasadil Jahn do obrazu lidového života prostoupeného tradičními zvyky a obklopeného horskou přírodou.
Dnešnímu čtenáři zpřítomňují Jahnův odkaz mj. výbory povídek Bloudění (1964), Stopy v rosách (1969), Procitnutí (1979).
'Životopis autora Jahn Metoděj'