Petiška Eduard
* 14.05.1924 - † 06.06.1987
* Praha
60%
Petiška Eduard - Životopis
* 14. 5. 1924, Praha† 6. 6. 1987, Mariánské Lázně
Prozaik, básník, autor knih pro děti, překladatel a editor
Bratr básníka Františka Vinanta, otec básníka, dramatika, prozaika a nakladatele Eduarda Martina. Ač rodem Pražák (jeho otec byl úředníkem Dělnické úrazové pojišťovny), dětství a mládí prožil v Čelákovicích. Reálné gymnázium studoval v Brandýse nad Labem. Po maturitě (1943) byl totálně nasazen jako pomocný dělník ve Volmanově továrně v Čelákovicích. Po otevření vysokých škol roku 1945 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy komparatistiku (u Václava Černého) a germanistiku. (PhDr. 1949 prací Vliv evropské dobové myšlenky o vztazích individua k společnosti v zrcadle Moderní Revue a české literatury dekadentní v letech 1895–1905). Roku 1948 se usadil v Brandýse nad Labem, kde žil až do konce života. Po absolvování vojenské prezenční služby (1950–52) se věnoval překladatelství a vlastní tvorbě jako spisovatel z povolání. 1943–50 působil v několika recitačních souborech a ochotnicky hrál divadlo; překládal písně a psal vlastní texty. Od 1947 byl členem výboru Umělecké besedy.
První verše otiskl 1939 v Mladém hlasateli, od roku 1945 přispíval do novin a časopisů Mateřídouška, Kytice, Doba, Mladé archy (Mladá Boleslav), My, Studenský časopis, Panoráma, Blok, Škola a svět, Nový život, Kultura, Vlasta, Impuls, Malý čtenář, Tvorba, Mladý svět, Sluníčko, Květy, Literární noviny, Kulturní tvorba, Plamen, Host do domu, Zlatý máj, Literární měsíčník, Mladá fronta, Práce aj.
Československá televize uvedla několik dramatizací jeho pohádek a povídek: Birlibán (1977, 3 díly, r. Miloš Bobek, sc. Eduard Petiška), Pohádkový dědeček (1980, 7 dílů, r. Ivan Renč, sc. Marie Kšajtová), Malá podmínka štěstí (1989, r. + sc. Ivo Novák) a Povídám, povídám pohádku (1990, r. Svatava Simonová, sc. Marie Šolleová); na motivy z Golema a jiných židovských pověstí a pohádek ze staré Prahy vznikly inscenace O zlatém pokladu (1994, r. Vlasta Janečková, sc. Irena Pavlová) a Rabín a jeho Golem (1995, r. Václav Vorlíček, sc. Martin Jensen). Podle krátkometržních animovaných filmů režiséra a výtvarníka Zdeňka Milera Jak krtek ke kalhotkám přišel (1956) a Krtek a autíčko (1963) napsal Petiška stejnojmenné pohádky (1960; 1974), první pohádku pro divadlo zdramatizoval Vladimír Loyda (rozmnož. , 1962).
Používal pseudonymů František Petřík, Petřík, F. Petřík, Jan Skřivan, Jindřich Holub, Jiří Čelák, P. Tyška, Petr Tyška a šifer -tep, tep a pet-.
Eduard Petiška psal prózu, poezii i literaturu pro děti a mládež, je však také autorem divadelní hry, odborných textů, esejů, předmluv a doslovů, překladatelem. Do literatury vstoupil v prvních poválečných letech jako básník, lyrik halasovské inspirace, jenž v rozjitřeném světě hledá pevný bod v mravním řádu (knihy veršů Oči vzlétajícího času, Pražské orchestry, Slunce). V druhé polovině 50. let, v kontextu nastupující poezie všedního dne a v reakci na předchozí schematismus, pak byly jako událost přijaty jeho Okamžiky, sbírka lyrickoepických příběhů z nemocnice, rámovaných meditací. Poezii Petiška psal a publikoval také v době, kdy se věnoval převážně próze. Jeho směřování k bezprostřednímu vztahu ke skutečnosti minulé i přítomné vyvrcholilo v posmrtně vydaném Podzimním deníku úvahovou lyrikou, jež prizmatem moudrého pohledu odráží osudy člověka našeho věku. – Jako prozaik se Petiška představil teprve na počátku 60. let, kdy byl jeho prozaický debut přijat jako výjimečné dílo. Román Než uzrají muži skládá z volně spjatých příběhů (uvedených verši) výpověď o vnitřním citovém zrání generace dospívající za války a o jejím prohlubujícím se porozumění společenským souvislostem, jež vede až k hrdinskému činu. V dalších románech, jako byly Pomerančové šaty, Soudce Knorr, Hrdinův pátek, Štěstí, noc a hvězdy, Průvodce mladého muže manželstvím či posmrtně vydaný román Srdce, ve kterém bydlím, se autor znovu a znovu noří do životní reality své doby a kultivovaným jazykem, se smyslem pro klasickou uměřenost píše příběhy, jimiž se snaží nalézat pozitivní životní hodnoty a harmonii. Jestliže pro své rozsáhlejší prózy s oblibou volil mozaikovou stavbu skládající dílo z drobných celků, bylo to jen projevem přirozené inklinace jeho talentu k tvorbě povídkové (první povídkovou knihu – Hotel pro cizince – vydal v polovině 60. let). V povídkách, často kombinovaných s verši, jindy spolu tvořících motivicky komponované celky, se nejlépe uplatnila Petiškova schopnost citlivě zaznamenávat všední život, lapidárně vyjádřit situaci, charakter a myšlenku a vypointovat příběh. Nevšední byl jeho smysl pro lyrickou dimenzi promluvy (Svatební noci, Nejlepší život, Svět plný lásky, Pohyb květin a jiné radosti a potíže, Třicet manželek, Vůně hvězd). Nejrozsáhlejší plochu v díle Eduarda Petišky zabírá tvorba pro děti a mládež, v níž si vyzkoušel snad všechny žánry: od leporela (Alenka jde spat, Kam se schoval nůž, O jabloňce aj. ) přes pohádky (Už si čtu pohádky, Pohádkový dědeček, Martínkovy pohádky, Jak krtek ke kalhotkám přišel aj. ) až k románu pro mládež (Děvčata a řeka). Významné jsou zejména adaptace, jimiž Petiška zprostředkovával dětem a mládeži historii a kulturní dědictví celého lidstva i vlastního národa (Staré řecké báje a pověsti, Příběhy, na které svítilo slunce, Příběhy tisíce a jedné noci, Golem a jiné židovské pověsti a pohádky ze staré Prahy, Čtení o hradech, Čtení o zámcích a městech aj. ).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Oči vzlétajícího času (BB 1946); Alenka jde spat (leporelo, 1947); Pražské orchestry (BB 1947); Pohádky pro nejmenší (BB 1948, pod pseud. Petřík); Sedm Mamlasů (P pro děti, 1948); Jede traktor, jede... (B pro děti, 1949); Slunce (BB 1949); O jabloňce (leporelo, 1954); O dětech a zvířátkách (PP pro děti, 1955); Jak se Martínek ztratil (PP pro děti, 1956); Kam se schoval nůž (leporelo, 1957); Okamžiky (BB 1957); Pohádkový dědeček (PP pro děti, 1958); Staré řecké báje a pověsti (zpracování pro ml. , 1958; rozšíř. 1964); Děvčata a řeka (R pro ml. , 1959); Birlibán (P pro děti, 1959); Jak krtek ke kalhotkám přišel (P pro děti, 1960); Než uzrají muži (R 1960); Sedmikráska (převyprávění něm. pohádek, 1960; rozšíř. 1984); Mezi dvěma řekami. Návštěva v Polabí (P pro ml. , 1960); A Midsummer Night’s Dream (angl. , text k fotografiím z Trnkova filmu Sen noci svatojánské, pro děti, 1960, překl. J. Layton, též něm. a franc. ); Birlibán jde do školy (P pro děti, 1962); Čekám na tebe (BB 1962); Pomerančové šaty (R 1962); Hotel pro cizince (PP 1964); Na prázdná místa (BB 1964); Příběhy, na které svítilo slunce (převyprávění pro ml. , 1967; 1. část samostatně s tit. Báje a pověsti starého Egypta a Mezopotámie, 1979; 2. část samostatně s tit. Příběhy starého Izraele, 1990); Soudce Knorr (R 1967); Ovidiova rodina (BB 1968); Hrdinův pátek (R 1968); Golem a jiné židovské pověsti a pohádky ze staré Prahy (převyprávění pro ml. , 1968); Louskáček (pohádka, angl. s tit. The Nutcracker 1968, též něm. a franc. ; česky: 1969, pod pseud. František Petřík); Příběhy tisíce a jedné noci (převyprávění, 1971); Čtení o hradech (PP pro ml. , 1971; společně se Čtením o zámcích a městech s tit. Čtení o hradech, zámcích a městech, 1984; s tit. Z pokladnice příběhů Království českého, 1994); Martínkovy pohádky (1971); Martínkova čítanka (pohádky a PP pro děti, 1971; rozšíř. s tit. Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek, 1977); Prométheova paměť (BB 1971); Svatební noci (PP 1972); Stříbrné dobrodružství (P pro děti, 1973); Nejlepší život (PP 1973); Byl jednou jeden krtek (pohádky, 1974; zde: Jak krtek ke kalhotkám přišel, Krtek a autíčko, il. Z. Miler; ); Už si čtu pohádky (1974); Pověst o domově (P 1974); Půjdeme si pro pohádku (1975); Štěstí, noc a hvězdy (R 1975); Loupežnice (D, rozmnož. , 1976, i prem. ); Helenka a Princezna (P pro děti, 1977); Báje a pověsti starého Egypta a Mezopotámie (1979, 1. část knihy Příběhy, na které svítilo slunce); Čtení o zámcích a městech (PP pro ml. , 1979; společně se Čtením o hradech s tit. Čtení o hradech, zámcích a městech, 1984); Svět plný lásky (PP 1979); Bylo jednou jedno loutkové divadlo (pohádky, 1980); O ptáku Nohovi (pohádka, 1980); Pohyb květin a jiné radosti a potíže (PP 1981); Průvodce mladého muže manželstvím (R 1981); Alenčina čítanka (pohádky a PP pro děti, 1982); Čtení o hradech, zámcích a městech (PP pro ml. , 1984, obsahuje: Čtení o zámcích a městech a Čtení o hradech); Míšovo tajemství (P pro děti, 1984); O motýlu, který zpíval (PP 1984); Anička malířka (P pro děti, 1985); Olin a lišky (P pro děti, 1986); Anička a básnička (P pro děti, 1987); Třicet manželek (PP 1987); Podzimní deník (BB 1989); Vůně hvězd (PP autobiograf. pro ml. , 1989); Příběhy starého Izraele (1990, 2. část knihy Příběhy, na které svítilo slunce); Srdce, ve kterém bydlím (R 1990); Neviditelná Zuzanka (P pro děti, 1993); Anička a flétnička (P pro děti, 1995); Krtek a autíčko (pohádka 1997; poprvé v souboru Byl jednou jeden krtek, 1974); Věty o lásce a štěstí (aforismy, 1999, ed. E. Martin); Cesta do země Lidivoni (P 1999; vydání zastaveno 1968); Pohádková babička (PP pro děti, 2001); Atlantic (P 2002); Kamej (P 2002); Krtek a kalhotky (leporelo 2002); Proměny Jakuba Vinanta (P 2004); Třicet manželek a jiné lásky (PP 2005; původní koncepce autora); O nejbohatším vrabci na světě (P pro děti, 2006)
Výbory: Uprostřed (BB 1967); Písně pro tebe (BB 1974); Večeře s milionáři a jiné události (PP 1979); Svatební noci... a jiné lásky (BB, PP 1983); Velká cesta k malým dětem (EE 1984, ed. A. Štědrá); Z pokladnice příběhů království českého (1994, ed. A. Bláhová); Dobrodružství malých cestovatelů (PP pro děti, 2003, ed. A. Peisertová).
Souborné vydání: Knihy pro děti a mládež (Albatros, 1968–74, 6 sv. ).
Překlady: E. Ludwig: Roosevelt (1947); G. Büchner: Vojcek (1947, s R. Vápeníkem); G. Weerth: Písně a satiry (1952, s R. Vápeníkem); H. Heine: Německo. Zimní pohádka, Atta Troll, Almansor (1953) + Německo. Zimní pohádka (1956; části in H. Heine: Písně a lamentace, 1966, ed. L. Kundera) + Básně (1958); F. C. Weiskopf: Cesta do Kantonu (1953) + Pokušení (1954); G. E. Lessing: Hry, básně, bajky, epigramy (1954, s B. Mathesiem, též ed. ) + Moudrý Nathan (rozmnož. , 1954); W. Joho: Cesta z osamělosti (1955); F. Wolf: Světla nad zákopy (1955, s H. Helceletovou); W. Ilberg: Náš Heine (1956); J. W. Goethe: Výbor z poezie (1973, s dalšími, též ed. ).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Malý koncert. Sto nejkrásnějších českých sonetů (1963, ed. F. Hrubín); Povídka 1962 (1963, ed. K. Drábková); Mým snem jsi prošla. Z moderní milostné poezie české (1969, ed. V. Karfík); Píseň o rodné zemi. Třicet let české prózy (1975); Kavkaz básníků a bájí (1979, ed. R. Parolek); Anečka iz pervogo A i drugije (Moskva 1983, zde E. Petiška: Serebrjanoje oblako (Stříbrné dobrodružství)); Vesmír básníka. Sborník k 75. výročí narození národního umělce Františka Hrubína (1985, ed. Z. Heřman); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986, ed. J. Valouch); Ach, ta láska nebeská (1992, 2. rozšíř. vyd. , ed. J. Štroblová, Z. Heřman); Potrhlá Andula. České moderní pohádky (1996, ed. J. Tušl); Čítanka plná dobrodružství (1997, ed. V. Jůzlová, R. Karpaš, O. Škrbel); O vodnících a mořských bytostech (2000, ed. Z. Kovaříková) aj.
Uspořádal a vydal: A. V. Šmilovský: Za ranních červánků a jiné povídky (1953) + Za ranních červánků (1957) + Červený deštník a jiné obrázky (1959); Zlatý věnec (1961, s F. Hrubínem, J. Kolářem a E. Fryntou, E. P. též verše k jednotlivým oddílům); Deset německých novel (1962); Nový zlatý věnec (1967, s dalšími); F. Hrubín: Dětem (1974); V. Dyk: Dobré slovo příštím (1982).
Záznamy na zvukových nosičích: Kouzelné pohádky J. Bohdalové 1–3 (MC, 1992, úprava, r. + sc. I. Chrz); Krtečkova dobrodružství (MC + CD, 2000, úprava H. Doskočilová, r. Jan Fuchs, vypráví M. Eben); Řecké báje a pověsti 1, 2 (MC + CD; r. + sc. T. Vondrovic, výběr J. Tušl).
'Životopis autora Petiška Eduard'