• Životopis
• Tvorba (14)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Dub Ota - Životopis

Prozaik starší generace, který se tematicky i ideově rozvinul a vyhranil v posledním období své tvorby v románech z lékařského prostředí.
 
Narodil se 8.2.1909 v Hradci Králové, kde byl jeho otec obchodníkem. V rodném městě absolvoval gymnázium (maturita 1927). Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy vystudoval v Praze (promoce 1933). Byl asistentem v nemocnici na Bulovce a okupaci prožil v Praze. Po osvobození pů­sobil jako primář interního oddělení nemocnice, později krajský interni­sta v Liberci, od r. 1955 ve stejné funkci v Ústí nad Labem (CSc. 1962, doc. 1966); od svého penzionování žije v Praze. Získal četná uznání jako lékař, odborně, především v oboru interního lékařství, publikoval doma i v zahraničí. Nemalé jsou jeho zásluhy i v oblasti lékařského výzkumu (například dva nové léky), výuky i výchovy, jakož i populární zdravotnické publicistiky (pod pseudonymem Zdeněk Wagner Medicína od A do Z, 1942; pod pseudonymem Michal Dudek Lékařovy rady, 1947; ve spoluautorství s Ivanem Brožkem Cukrovka od A do Z,  1970).
Po časopisecké literární prvotině, povídce v Právu lidu (1926),následo­valo knižní vydání "studentské novely" Jenom já (1931) a po osvobození próza o nešťastném manželství Soucitem spoutaný (1946, pod pseudony­mem M. Dudek), napsaná již před válkou. V období 1950-54 uvedlo tři Dubovy rozhlasové hry studio v Liberci (v 70. letech také spolupráce s pražským rozhlasem). "Pro liberecký kraj" napsal „slavnostní hru" ze života spisovatelky Podještědí K. Světlé Vavřín a růže (1953); rovněž v Dilii vyšla Dubova veselohra Chytrák Papík (1958, pod pseudonymem M. Dudek).
Hlavní význam Dubovy prozaické tvorby spočívá v pracích těžících z celoživotních znalostí lékařského prostředí. Dub začal tyto práce, vytvářející jakýsi volný cyklus, programově realizovat v 70. letech. Jde vesměs o romány námětově vycházející z domácího prostředí. Volněji sem lze přiřadit Fantastické transplantace (1982) z exotického prostředí a svým způsobem vlastně spadající do oblasti science fiction. V jisté návaznosti  na starší linii jeho tvorby je Dubův román Sentimentálni milenec (1973, napsán již 1958) o člověku, který v r. 1948 opustil svou vlast. V posledním desetiletí autor také hodně publikuje časopisecky (Literární měsíčník, Tvorba, Rudé právo atd.). Zatímco román Lékař Viktora námětově těží z reality první republiky a zachycuje úsilí mladého asistenta malé kliniky o co nejlepší výsledky v odborné práci i o sociální pokrok, jsou všechny ostatní Dubovy práce zasazeny do doby po r. 1945. Podávají tak vlastně - obrazně řečeno - epický záznam podstatných úseků dějin socialistického zdravotnictví a osudů některých jeho typických představitelů. Rušná léta krajské nemocnice v pohraničí od května 1945 do února 1948, tedy období první fáze socializace zdravotnictví, přibližuje - v nejširším epickém záběru ze všech Dubových próz -práce Přísahám a slibuji (1977). Román Profesoři (1979) dává nahlédnout do zákulisí moderní pražské nemocnice a konfrontuje přístup dvou profesorských kapacit ke světu nemocných i ke světu vůbec, včetně soukromého života postav. Také hrdinu své knihy Skulina (1976) nesleduje autor jenom v nemocničních sálech. Jde o závažné zamyšlení nad osudy posrpnového emigranta-lékaře a jeho nejbližších. V Mimořádném případu (1980) je podán příběh obvodního lékaře a zároveň některých jeho pacientů a rodinných příslušníků. Lékař  se pak sám stává vážným pacientem. To je příležitostí k dramatickému vylíčení stavů a situací, na něž se zatím sám dívá  "z druhého břehu".  Vnitřní drama lékaře je však spíše jenom zaznamenáno; v tomto směru šel Dub dále ve svých Profesorech. Román Doktorka (1982) se neomezuje na přitažlivé téma životního příběhu příslušnice lékařského stavu, nýbrž jde vlastně o kroniku lékařské rodiny v průběhu celých dvou desetiletí. Dub zde zachytil většinu typických problémů normálního běhu lékařského života s důrazem na důležitou úlohu "obyčejné doktorky", přičemž poslání ženy-lékařky nijak neromantizuje. Fantastické transplantace jsou dobrodružným příběhem s náběhy do lékařské science fiction  o zneužití transplantace bývalými nacistickými lékaři. Dub v něm - ostatně jako ve všech svých prózách - klade důraz na morální zodpovědnost lékaře spolu s otázkou o hranicích medicíny. Ukazuje se však, že zvolený žánr není autorovi zrovna vlastní. Dubovy knihy ze 70. a počátku 80. let mají své specifické místo v úsilí o novou socialistickou prózu. A to nejen snad proto, že by do epiky s hlubokou znalostí věci převáděly část životní a dějinné reality (třebaže jejich význam lze spatřovat i v tomto směru), nýbrž proto, že ve svých nejexponovanějších místech a v celkovém vyznění jsou přesvědčivou uměleckou a zčásti i filozofickou reflexí nad realitou "světa v bílých unifor­mách“.
'Životopis autora Dub Ota'