Hubač Jiří - Životopis
Dramatik a prozaik, autor her divadelních, televizních i televizních seriálů, jejichž společným jmenovatelem je pátrání po základních životních jistotách a nikdy nekončícím úsilí o proměnu a zlepšení člověka.
Narodil se 27. 8. 1929 v Praze v dělnické rodině. Začal se učit elektrotechnikem, později přešel na elektrotechnickou průmyslovku. Po maturitě (1948) byl nejprve konstruktérem v pražské Technometře, v letech 1956-61 redaktorem časopisu Technická politika, vydávaného Úřadem pro patenty a vynálezy. V r. 1959 se stal dramaturgem v pražské literárně dramatické redakci Československé televize, kde se uplatnil i autorsky, nejprve při dramatizacích a televizních úpravách cizích předloh. R. 1961 debutoval jako autor původní televizní hry Dlouhý podzimní den. Od r. 1974 je spisovatelem z povolání. Syn Ivan (nar. 1952) je rozhlasovým a televizním dramatikem, píše pod pseudonymem Ivan Hejna.
Těžisko Hubačovy dosavadní tvorby je v televizní a divadelní dramatice. Spolu s J. Dietlem, O. Zelenkou a Z. Bláhou patří Hubač k průkopníkům české televizní hry. Je autorem více než půldruhé desítky původních titulů a ještě většího počtu televizních adaptací prozaických předloh jiných autorit (Stefana Zweiga, Jamese Aldridge stejně jako Patrika Quentina aj.) Dosud jediným jeho vybočením do oblasti vypravěčské prózy je novela Neděle s Bardotovou (1965), nepříliš úspěšný pokus o sondu do životních pocitů tehdejší mladé generace, který zapadl bez většího ohlasu.
Z Hubačovy původní televizní dramatiky je časově nejstarší hra Zítra a pozítří. Vznikala v letech 1959-60, vysílána však byla až v r. 1963, poté, co byla na obrazovku uvedena další Hubačova díla, mimo jiné též Dlouhý podzimní den (1961) a seriál Tři chlapi v chalupě (1961-62), na jehož jednotlivých pokračováních se podílel společně s J. Dietlem, I. Prachařem a J. Barchánkem. Už Hubačovy první televizní hry signalizovaly budoucí okruh autorových témat a zájmů: objevovat a poznávat utajené možnosti lidské povahy a zkoumat obsah a míru lidských vlastností, ať už nezištnost a sobectví (Pozdní léto), lhostejnost a nenávist (Černá horečka), hrdinství a zbabělost (Oči plné slunce), životní aktivitu a rezignaci (Lístek do památníku, Nezralé maliny).
Už jako zkušený televizní autor, jehož věhlas pronikl i do zahraničí, začal Hubač od poloviny 70. let spolupracovat i s divadlem. Nežli se představil původní novinkou Dům na nebesích, napsal dvě divadelní hry volně na motivy dvou světově proslulých moderních románů: Král Krysa (1974) Jamese Clavella a Komu zvoní hrana (1977) Ernesta Hemingwaye. Ve volně domyšlených dramatických příbězích vyzvedl v první z nich téma chlapského přátelství v nelidských podmínkách japonského zajateckého tábora za druhé světové války, téma, které podle Hubačových vlastních slov nejsilněji vyjadřuje „úporné lidské hledání ztracených jistot v neklidném rozvráceném světě“; ve druhé hře pak akcentoval hemingwayovsky příznačnou myšlenku, že člověka je možno zničit, nikoli však porazit.
Spíše než na žánrovou podobu těchto úspěšných divadelních dramatizací se značným množstvím postav a několika souběžnými tematickými liniemi navázal Dům na nebesích (1980) na Hubačovy hry pro televizi.
I v jeho jevištní prvotině je totiž dominantní dramatický charakter, konkrétní, nezaměnitelný, detailně propracovaný, určující děj, konflikt i žánr. Ústřední postavou hry je stárnoucí neprovdaná žena, žijící s vědomím, že člověk sílí ne tím, co dostává, ale co sám dává druhým - jakýsi ženský protějšek Jílkova Silvestra. Poučen zkušenostmi z tvůrčí praxe úspěšného televizního dramatika zvolil Hubač i pro svůj divadelně dramatický debut žánr tragikomedie, přesvědčen o tom, že právě jeho prostřednictvím bude moci nejadekvátněji vyjádřit dnešní svět a životní pocit dnešních lidí.
Po zkušenostech z týmové spolupráce na Třech chlapech v chalupě dospěl Hubač počátkem 80. let od televizních adaptací cizích prozaických předloh a jednotlivých televizních her k vlastním autorským televizním seriálům a stal se i v této oblasti jedním z našich nejvýznamnějších autorů vedle Dietla, Otčenáška a Daňka. Sedmidílný televizní seriál Dobrá voda (1983) je situován do prostředí chovatelů závodních koní. Ani v něm nešlo Hubačovi jen o poutavý příběh z atraktivního prostředí; jeho prostřednictvím nastolil závažné otázky každodenního lidského soužití, tvořivého vztahu k práci, poměru člověka k přírodě, a spolu s tím rozvinul i několik dalších témat, které mu vyvstaly jak z analýzy problémů generačních, tak z ekonomických zřetelů převládajících nad všemi ostatními životními aspekty. Také Hubačův nástup v oblasti televizního seriálu převýšil svými myšlenkovými i uměleckými kvalitami běžnou televizní produkci a pronikl i na zahraniční obrazovky.
Hubačovy hry vypovídají o mravních hodnotách současného člověka a jejich mimořádný divácký ohlas vyplývá nejen z aktuální naléhavosti tématu, ale i ze suverénního zvládnutí jak divadelní, tak televizní dramatické formy.
'Životopis autora Hubač Jiří'