• Životopis
• Tvorba (21)
• Komentáře (1)
• Hodnocení (0)

Neruda Pablo - Životopis

(12. července 1904 Parral, Chile – 23. září 1973 Santiago de Chile, Chile), vlastním jménem Ricardo Eliezer Neftalí Reyes Basoalto, byl chilský komunistický básník a politik, nositel Nobelovy ceny za literaturu 1971, autor řady básnických sbírek. Svůj literární pseudonym, který později přijal za své oficiální jméno, odvodil od jména českého básníka a spisovatele Jana Nerudy.
Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších básníků 20. Století. Neruda psal v mnoha básnických stylech od eroticky nabitých milostných básní, (např. sbírka Dvacet milostných básní a jedna zoufalá píseň), surrealistických básní, historických eposů až po politické manifesty.
Během svého života Neruda zastával mnoho diplomatických postů a působil jako senátor v chilské komunistické straně. Když konzervativní chilský president González Videla zakázal v Chile komunismus, byl na Nerudu vydán zatykač. Přátelé ho měsíce skrývali doma ve sklepě v chilském přístavním městě Valparaísu. Poté Neruda utekl do exilu přes horský průsmyk blízko Maihujského jezera do Argentiny. O pár let později se stal blízkým spolupracovníkem socialistického prezidenta Salvadora Allendeho.
Byl hospitalizován s rakovinou v době chilského státního převratu vedeném Augustem Pinochetem a zemřel na srdeční infarkt dvanáct dní později. Už za života byl Neruda legendou, jeho smrt se stala silným symbolem rezonujícím po celém světě. Pinochet odmítl přeměnit Nerudův pohřeb na veřejnou událost, ale tisíce truchlících Chilanů neuposlechly zákazu vycházení a zaplavily ulice, aby vzdaly Nerudovi hold. Nerudův pohřeb byl prvním veřejným protestem proti chilské vojenské diktatuře.
Neruda přijal pseudonym ještě jako teenager. Zčásti proto, že to bylo v módě, částečně proto, aby skryl svoji poezii před otcem, přísným mužem, který chtěl, aby se jeho syn zabýval něčím praktičtějším. Neruda bylo odvozeno od českého spisovatele a básníka Jana Nerudy; Pablo je od Paula Verlaina.
Dílo Pabla Nerudy:
Poezie Pabla Nerudy se vyvíjela od postmodernismu přes surrealismus k hovorové bezprostřednosti. Najdeme v ní politické a sociální motivy. V roce 1971 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

Nerudovy básně jsou obsáhlými, někdy až litanickými zpěvy komponovanými volným veršem. Zpěvy, jejichž smyslem je co nejlépe vyjádřit utrpení a touhy obyčejných lidí. Navzdory citlivému a rozhořčenému vnímání bezpráví byl Pablo Neruda i pěvcem písní optimistických.

Kniha soumraku - 1923, básnická sbírka, debut
Básně noci - 1923
Nadšený prakovník - 1923
Dvacet milostných básní a jedna zoufalá píseň - 1924
Prsteny - 1925
Pokus o nekonečného člověka - 1930

Sídlo na zemi - 1933, vrcholné dílo prvního období, dvoudílná sbírka reflektující vztah člověka a vesmíru, obsahuje padesát šest básní, psaných většinou volným veršem. Sbírka je budována na principu surrealistického volného řetězce představ.

První básně o lásce - 1936, tato sbírka uzavřela první Nerudovu tvůrčí etapu. Nadcházející dějinné události obrátily Nerudův život a dílo zcela novým směrem.

Španělsko v srdci - 1937, sbírka, v níž se autor vrátil od vesmírných reflexí k palčivým otázkám současnosti

Veliký zpěv - 1950, rozlehlá skladba přináší mytické i kronikářské vidění přírody a dějin Latinské Ameriky

Další sbírky:
Kapitánovy verše - 1952, Los versos del capitán
Kniha výstředností - 1958
Sto milostných sonetů - 1959
Konec světa - 1969
Nebeské kameny - 1970
Plamenný meč - 1970
Zimní zahrada - 1969

Sláva a smrt Joaquina Muriety - 1967, drama
Vyznávám se, že jsem žil - 1974, autobiografické paměti

Hrozny a vítr - Las uvas y el viento, sbírka, která obsahuje i báseň Pražský rozhovor věnovanou Juliu Fučíkovi


'Životopis autora Neruda Pablo'