• Životopis
• Tvorba (20)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Kapoun Karel - Životopis

* 31. 10. 1902, Dubňany (u Hodonína)  
† 10. 6. 1963, Tišnov 
 
Básník
 Jeho otec byl soustružníkem dřeva. První Kapounova manželkou byla spisovatelka Růžena Lukášová. Obecnou školu vychodil v Lužicích, reálku v Hodoníně (mat. 1921) a abiturientský kurz pro vzdělání učitelů v Brně. Od 1921 učil na Hodonínsku v Mikulčicích, Lužicích a 1929–1945 na měšťanské škole v Moravské Nové Vsi (zde se u něho skrýval Bedřich Václavek). Po válce vedl literární oddělení v brněnském rozhlase, odtud odešel pro trvalé onemocnění do předčasného důchodu.
 Debutoval v břeclavském měsíčníku Stan, publikoval v periodikách: Dětský svět (Nymburk, prózy, 1925–1928), Panoráma, Lidové noviny, Index, Národní osvobození, Kritický měsíčník, Národní práce, Český dělník, Nový život, Host do domu, Plamen aj. Pseudonym S. Kan. Je autorem rozhlasových her Amundsenova tragédie (1937) a Slepý mistr (1939, obě s Růženou Lukášovou).
 Základního významového postupu své poezie, který hledá obecný dosah daného jevu v detailu, se Kapoun dobral ve sbírce Závrať. Zde se už objevil také motiv hrozící války, jemuž je cele věnována následující sbírka Neviditelná polnice. Pod vlivem dobové politické situace se zintenzivnil celoživotní autorův pocit úzkosti: jeho odhodlávání se k boji je tu odhodláním ke smrti. Svět básníka sice okouzloval, ale v celkových souvislostech ho zároveň neustále ohrožoval; autorova bezradná citovost se zachraňovala především v oáze milostných vztahů. – Po odmlce zahajuje sbírka Velké objetí v polovině 50. let nové období Kapounovy tvorby, v němž si cit a hravá obraznost již svět zcela podrobují. Metaforičnost lehce improvizovaných veršů je založena na paradoxech, které zdrobňují velké nebo činí malé prostředníkem velkého. Svět tak nabývá radostné a blízké podoby, jeho tragika je zlehčena prostou důvěrou v život. Motiv smrti se však stále vrací; poslední sbírka Jablko z dlaně nevydám je rozhovorem se ženou, nikoliv už předmětem milostné touhy, ale nejbližší bytostí, která básníka vydaného smrti svazuje se životem. – Ve verších pro děti Kapoun hledal pomocí nápaditých paralel zajímavost věcí, zvláštnosti vzhledu i chování zvířat.

BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Albatros (BB 1930, pod pseud. S. Kan; výtisk nenalezen); Tep v těle (BB 1934); Závrať (BB 1936); Neviditelná polnice (BB 1938); Potmě (BB 1939); Osvětlená okna (BB 1941); Ty a já (BB 1941); Socho, smím? (BB, b. d. , 1946); Nedobojuješ, nedosníš (B 1947); Byli tu (BB 1948); Noční jízda (B 1948); Velké objetí (BB 1956); Čtyři milostné básně (BB 1957, bibliofilie); Doma (BB 1958); Neodcházej (BB 1958); Dětský hlas (BB 1959); Obsaďte všechny hvězdy (BB 1960); Píseň o dukelském koníku – Píseň o růži (BB 1960, příležitostný tisk); Pírko (BB pro děti, 1961); Ohnivá čára (BB 1961); Kočička a pejsek (BB pro děti 1961); Česaná větříčkem (BB pro děti, 1962); Holubička (BB, písňové texty pro děti, 1962, hudba J. Tayerle); Model světa (BB 1962); Spí moře v české slze (BB 1962); Co mně vyprávěly (BB, PP pro děti, 1962); Kdyby tak šeřík nevoněl (BB 1963); Jablko z dlaně nevydám (BB 1965).
Výbory: Nedomilováno (1963, ed. J. Skácel); Velké objetí (1974, ed. M. Florian).

'Životopis autora Kapoun Karel'