Moravcová Jana
* 08.05.1937
* Černčice u Loun
0%
Moravcová Jana - Životopis
* 8. 5. 1937, Černčice (u Loun)Básnířka, prozaička, autorka knih pro děti a detektivních próz
Publikuje pod rodným jménem, provdaná Neumannová. Vyrostla v rodině zámečníka, pracujícího na železnici. V Lounech navštěvovala obecnou (1943–1948) a střední školu (1948–1952). 1952–1954 studovala v Teplicích v Čechách na Pedagogickém gymnáziu (od 1953 Pedagogické škole pro vzdělávání učitelů národních škol), středoškolské studium ukončila na jedenáctileté střední škole v Lounech (maturita 1955). Poté studovala překladatelství na Vysoké škole ruského jazyka a literatury v Praze, absolvovala 1959 diplomovou prací Srovnání dvou překladů poemy Vladimíra Majakovského 150 000 000 (Taufer–Mathesius); po přepracování ji 1967 obhájila též jako práci rigorózní (PhDr. ). Od roku 1959 žije v Praze. Nastoupila jako redaktorka do nakladatelství Svět sovětů (od 1968 Lidové nakladatelství). Působila v něm – s přestávkou od září 1961 do září 1963, kdy spolu s manželem, rusistou Bohumilem Neumannem (* 1930), byla jako lektorka slovanských jazyků na Kubě (Havana, Santa Clara) – až do 70. let, od 1972 ve funkci zástupkyně šéfredaktora. V letech 1975–1990 pracovala jako zástupkyně šéfredaktora v nakladatelství Čs. spisovatel, 1990–1991 tamtéž jako vedoucí propagačního oddělení. Od roku 1991 je v důchodu, 1989–1996 byla šéfredaktorkou edice Adéla (edice Uměleckého svazu autorů detektivní a dobrodružné literatury – AIEP).
Moravcová začala publikovat verše a divadelní glosy již v lounském školním časopise Zvítězíme! (1947), posléze přispívala do regionálních periodik Lounský kraj, Průboj (Ústí nad Labem) a Nové Lounsko. Během studií v Praze časopisecky debutovala humoristickou povídkou otištěnou 1958 v týdeníku Svět sovětů, potom uveřejňovala prózy, básně, verše pro děti, reportážní glosy a překlady (z ruštiny, později též ze španělštiny) mj. ve Vlastě, Besedě, Rudém právu, Univerzitě Karlově, Mladé frontě, Světové literatuře, Plameni, Kulturní tvorbě, Práci, Světě práce, Moně, Tváři (kulturním měsíčníku Severočeského kraje), Svobodě, O knihách a autorech, Světě v obrazech, Literárním měsíčníku, Tvorbě, Mladém světě, Nových knihách, Sovětské literatuře, Světě socialismu, Kalendáři Lidové demokracie, Dikobrazu, po roce1989 také ve Svobodném slově, Masce, Ahoji na sobotu, Týdnu, Interpress Magazinu aj. Spolupracuje s Českým rozhlasem, je autorkou rozhlasové hry Rozhovor s motýlem (2000), na základě její knihy vznikla rozhlasová hra V režii strachu (1999) a seriál Pohádky stříbrného delfína (2007). – Příležitostně užívala šifer jm, J. M. , jnm a moj.
V prvních knížkách se Moravcová představila jako autorka básniček a netradičně koncipovaných pohádek pro děti a zábavných příběhů pro mládež. Později pro mladé čtenáře napsala i životopisné vyprávění (Poklad Kryštofa Kolumba) či dívčí román (Prázdniny s Monikou). Různorodá je i Moravcové prozaická tvorba pro dospělé. Jejím těžištěm jsou psychologické romány, novely a povídky, patří však k ní i polohy humoristické, žánr sci-fi a zvláště detektivní a kriminální tematika. Moravcová se s oblibou soustřeďuje na svět dospívání a citové výchovy mladého pokolení, zpravidla zformovaného meziválečnými a poválečnými mravními hodnotami a vyrovnávajícího se s traumaty a dilematy novější doby (Zátiší s citadelou, Cikády, Gepard je nejrychlejší). Příznačné je i hojné vyžívání kompozičních postupů žánru prózy s tajemstvím, situování příběhů do světa s nadčasovou fantaskní atmosférou; ve fragmentárních syžetech se autorka zpravidla zaměřuje na dobrodružné, záhadné motivy a náměty, v nichž se prolíná konvenční poloha banální každodennosti s vylíčením bizarních figurek a jejich podivínského jednání (Klub neomylných a jiné příběhy, Klub omylných). V 90. letech se přiklonila k žánru psychologické detektivky a kriminálního příběhu.
Jako básnířka se Moravcová již od lyrického debutu ze 70. let (Sněhokruh) opírala o reminiscence dětství a mládí a svou životní filozofii promítala rovněž do emocionálních motivů inspirovaných romantikou četných cest po Sovětském svazu, zvlášť po Sibiři. Její poezie, charakteristická refrénovitě se opakujícími meditativními lyrickými obrazy a metaforami přírody, usilovala v souzvuku s dobovou básnickou dikcí o vyjádření obecnějších etických postojů. Zřetelná je v ní i tendence k prozaizaci poetického sdělení, která kulminuje ve sbírce Přesýpací vteřiny cyklem podobenství o uplývání neidylického času.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: O zlobivém delfínkovi (pohádka, 1969); Veselý rok (BB pro děti, 1970); Mořské pohádky (1970); Jak se strašák bál (BB pro děti, 1972); Pohádky stříbrného delfína (1973); Klub neomylných a jiné příběhy (PP 1973); Sněhokruh (BB 1974); Měsíc krásného zešílení a jiné příběhy (PP 1975); Zrození (BB 1976); Příběh posvátného jezera (P 1976); Pohádky pro každé počasí (P, BB pro děti, 1976); Zahrada z kamene (P 1977); Od moře přicházím (BB 1977); Zátiší s citadelou (R 1978); Archanděl Houbeles (P 1979); Tichý kormorán (BB 1979); Cikády (R 1980); Eva s modrým snem (P pro děti, 1981); Dobrý déšť (BB 1981); Klub omylných (PP 1983); Gepard je nejrychlejší (R 1983); Brána dorozumění a jiné příběhy (PP 1985); Chvíle závrati (BB 1985); Lavina (P 1986); Poklad Kryštofa Kolumba (R pro ml. , 1987); Klub neomylných a omylných (PP 1987, obsahuje: Klub neomylných a Klub omylných); Část věčnosti (PP 1989); Přesýpací vteřiny (BB 1990); Strach má dlouhé nohy (PP detekt. , 1991); Strach čeká v podkroví (P detekt. , 1992); Skandál s arzénem a jiné případy (PP detekt. , 1993); Drápky Paní Zubaté (P detekt. , 1993); Prázdniny s Monikou (P pro dívky, 1994); Spiknutí mrtvých duší (P detekt. , 1995); Vlak do trestného území (P detekt. , 1995); Násobilka strachu (P detekt. , 1996); Strach má sídlo v podpalubí (P detekt. , 1996); Dokud je strach nerozdělí (P detekt. , 1996); Strach nechodí po horách (P detekt. , 1997); V režii strachu (P detekt. , 1997); Pro strach uděláno (P detekt. , 1998); Strach bez receptu (P detekt. , 1998); Jiřina Petrovická a její střípky (herecká monografie a vzpomínky, 1999); Případy vlídného detektiva (PP detekt. , 2000); Třináct barev lásky (PP 2000); Lásky, svatby a zálety slavných (PP 2001, s B. Neumannem); Zabiják na šest (P detekt. , 2002); Vražda v lázních Luhačovicích (P detekt. , 2004); Smrt nenosí brýle (P detekt. , 2005); Pinč baskervillský (P detekt. , 2007); převyprávění: V. Štáflová: Dana. Kniha první. Děvčátko Dana. Skautka Dana (1996) + Dana. Studentka Dana. Kamarádka Dana. Samostatná Dana (1997) + Dobrodružství zvědavého kamzíčka (1999).
Výbory: Cestopisy srdce (BB 1980); Flétna milosti (BB 1982).
Překlady: R. Rožděstvenskij: Rekviem (1965) + Neobydlené ostrovy (1967) + Cesty (1974) + Píseň o bílém oblaku (1984); Kolo inspirace (1967, s dalšími); T. Jeseninová: Zázrak 20. století (1968); N. Gribačov: Jak husa malovala (1969); I. Salov: Krokodýl (1971); Srdcová dáma (1971, s dalšími); Smutné lásky (1972); N. Tarasenkovová: Nejbližší nepřítel a jiné prózy (1973) + Kočka z našeho domu (1979, též ed. ) + Víkend pro eskulapa (1988); Hledači naděje (1974, s dalšími); K. Simonov: Verše (1975, též ed. ); M. Sergejev: Úvod do podzimu (1977, též ed. ); Země sovětů v poezii a próze 1917–1977 (1977, s dalšími); Štafeta času (1978, s dalšími); S. Polikarpov: Na javoru muška svatojánská (1978, též ed. ); F. Jamís: Za tuto svobodu (1978); Čaj ve stepi (mongolská poezie, 1979, s dalšími); Kahan a hvězda (1980, s dalšími); Verše proti smrti (1980, s dalšími); Lyrické dopisy do Čech (1980, s dalšími); Sovětská poezie 20. století (1981, s dalšími); R. Kazakovová: Jedenkrát (1982, též ed. ); M. Gorkij: Zkazky a legendy od nočních ohňů (1982, s dalšími); V. Vysockij: Zaklínač hadů (1984, též ed. ; rozšíř. s tit. Vladimír Vysockij, 1988); Nový hymnus (1984, s dalšími); Popletený kalendář (1985, s dalšími); 40 let v míru (1984, s dalšími); Blízko hvězd (tádžická poezie, 1985, s dalšími); Ruská literatura v českém překladu (1984, s dalšími); Bílá v sousedství modré (současná řecká poezie, 1986, s dalšími); Na křídlech revoluce (1987, s dalšími); Nádherné stromy lásky (1988, s dalšími); A. a B. Strugačtí: Město zaslíbených (1998, s B. Neumannem).
Příspěvky ve sbornících: Práce pionýrů (1949); Básnický almanach (1974); Nástup (1975); Vzkazy (1977); Souhvězdí Aurory (1977); Básníci na cestách (1978); Třicet zpěvů k Únoru (1978); Tobě, Ostravo (1978); Jizerské ticho (1978); Stvořitelé nových světů (1979); Zpívající den (1979); Příběhy našich let (1980); Severomoravský kraj (1980); Česká poezie 20. století (1980); Tady je má zem (1980); Severočeský kraj (1980); Milostný hlas české poezie (1981); Příběhy s tajemstvím (1981); Sborník Literárního měsíčníku (1981); Mír v Čechách (1982); Jasmínová noc (1983); Lidé ze souhvězdí Lva (1983); Mírový hlas (1983); Kupte si štěstí v bazaru (1983); Žít v míru (1983); Jednou provždy (1983); Nachový plamen (1984); Hvězdy v trávě (1984); Návrat na planetu Zemi (1984); Zbraň poezie (1985); Dvojhlas. České a slovenské verše 1900–1985 (1985); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1985); Teď už budeme lidé (1985); Trvalé bydliště Praha (1986); Hlas bojů (1987); Grog bez cukru. Současná humoristická povídka (1987); Lásky pozemské. Výbor ze současné české milostné povídky (1987); K pramenům (1988); Portrét ženy (1988); Skandál v Divadle snů (1988); Magazín SF (1989); Lety zakázanou rychlostí (1990); Křehké jistoty (1990); Krimidefilé (1990); Přadlenky zločinu (1991); Rodinný kalendář 1993 (1992); Malý almanach Klubu českých spisovatelů (1993); Důvěrné, po přečtení zničte (1993); Nejlepší detektivní povídky roku (1994); Rodinný kalendář 1995 (1994); Jedním dechem (periodický sb. , 1994–2007); Kriminální příběhy staré zlaté Prahy (1996); Krimisignál (1996, 1997); 27 popravených českých pánů očima 27 (nepopravených) českých spisovatelů (2000); 27 českých obrazů očima 27 českých spisovatelů (2001); Žena – věčná inspirace (2002); 2004: Český horor (2003); Nevěry (2005).
Uspořádala a vydala: Anekdoty ze sombrera. Výběr ze španělského humoru (1970); Smutné lásky. Antologie ruské poezie 80. let 19. století (1972); Fixlovník. Slovník anekdot a vtipů do (ne)pohody (1995).
'Životopis autora Moravcová Jana'