Lom Stanislav
* 22.11.1883 - † 25.11.1967
* Praha
0%
Lom Stanislav - Životopis
Stanislav LOM* 12. 11. 1883, Praha
† 15. 11. 1967, Praha
Dramatik, básník a prozaik, divadelní kritik, esejista a publicista
Vlastním jménem Stanislav Mojžíš. Pseudonym si zvolil podle obrazu člověka „jako lomu paprsků věčného života“ z nevydané sbírky raných próz. Syn spisovatele a překladatele Antonína Mojžíše (1856–1927, pseudonym A. M. Lounský). 1911 sňatek s Marií, rozenou Vopálkovou, svou pozdější literární spolupracovnicí. – Obecnou školu navštěvoval v Karlíně. Po absolvování gymnázia v Truhlářské ulici (1901) a dosažení doktorátu na právnické fakultě pražské univerzity (1906) byl Lom od 1906 praktikantem v oddělení vojenských záležitostí pražského správního místodržitelství, od 1908 koncipistou okresního hejtmanství v Kladně, od 1910 referentem Zemské školní rady v Praze (do 1919). V květnu 1917 signoval manifest českých spisovatelů. Po vzniku ČSR působil v osvětovém a později uměleckém odboru ministerstva školství a národní osvěty a postupně byl jmenován ministerským tajemníkem, odborovým radou a ministerským radou (1919–31). Ve 20. letech pracoval Lom v poradním sboru pro činohru Národního divadla a v porotě pro udělení státní ceny dramatické, herecké a režisérské, 1929 se stal členem kuratoria České filharmonie a členem České akademie věd a umění. Koncem 1931 byl pověřen řízením Národního divadla, kde 1935 a 1938–39 vykonával i funkci šéfa činohry. 1939 byl předčasně penzionován. 1948 byl jmenován členem divadelní a dramaturgické rady při ministerstvu školství a osvěty. V meziválečném období podnikl řadu cest do ciziny.
Debutoval 1911 v Českém světě, dále publikoval básně, drobnou prózu, fejetony, cestopisné črty, ale především divadelní recenze a teoretické studie kulturněpolitické, historické a literární postupně ve Zlaté Praze, Zvonu, Besedách času, Květech, Lumíru, Cestě, Kritice, Panorámě, Lidových novinách, Národním a Stavovském divadlu (pokrač. Národní divadlo, 1926–48), Jevišti, Literárních novinách (1934–35), Rozpravách Aventina aj. 1918–30 byl pravidelným přispěvatelem Českého slova, 1918–24 jeho divadelním referentem. Po válce publikoval zejména v Divadelním zápisníku, Národním osvobození, Divadle, Divadelních novinách a Literárních novinách. Je autorem rozhlasových her Alexandr a Diogenes (1937), Karel IV. (1938) a Svatý Václav (1938). Vedle pseudonymu Lom používal šifer EST, Est, Estel, L. , S. L. , St. L. , STL.
Lomova tvorba byla určena jeho teoretickým, kritickým i prakticky organizačním zájmem o divadlo a drama. Od 20. let byl reprezentantem oficiální linie české dramatiky, tvůrcem symbolistních divadelních her, využívajích námětů historických, biblických a legendárních k úvahám o aktuálních a nadčasových problémech. Celé Lomovo dramatické dílo je relativně jednolité; jeho vyzněním je přesvědčení, že lidská schopnost dopátrat se životního smyslu je záležitostí vůle, víry a osobní statečnosti člověka. Podstatu dějinného vývoje Lom nevidí ve vnějších událostech a procesech, ale výhradně ve střetu myšlenek, ve vnitřním úsilí o zápas dobra se zlem. V důsledku toho jsou postavy mnohdy pouhými personifikacemi ideí. Všechny Lomovy hry sledují jeden ze dvou základních tematických prvků: motiv výjimečné osobnosti, její odpovědnosti za využití vlastních schopností, a motiv faustovské posedlosti poznáním, potřeby neustále se ptát po smyslu vesmírného dění. Snaha o vytvoření hrdiny, jenž je schopen přeměnit chaos světa v harmonii, je patrná už v Lomově prvotině, veršované symbolické hře na námět z českých pohádek Honza. Obdobně Mojžíšův příběh v dramatické básni Vůdce neztělesňuje jen v době vzniku hry aktuální téma cesty národa ke svobodě, ale dotýká se i odvěké výpravy člověka za hranice lidství, revolty jedince proti vyšší moci i obecné lidské potřeby spíše hledat a toužit než nacházet a mít. Typologii vůdčích osobností Lom rozvíjí také v řadě tragédií z českých národních dějin, v hrách více filozofických a ideových než historických, prostoupených snahou vytvořit mravní vzor dokonalého, vnitřně pevného tvůrce dějin (Žižka, Svatý Václav, Karel IV. , poválečná hra Prokop Holý). Apokryfické spojení pověstí o Libuši, Přemyslovi a dívčí válce mělo řešit problém národní svébytnosti spolu s rozdílností mužského a ženského pohledu na svět (Děvín). Na vznik ČSR Lom reagoval dramatickou epopejí Převrat, v níž do abstraktního rámce zamýšlené divadelní hry o boji Prasvitu (tj. myšlenky, touhy po dokonalosti) a Pratmy (reality a vědomí neuskutečnitelnosti myšlenky) dosadil konkrétní události roku 1918 a prvních poválečných let. Noetická vášeň v Lomových hrách často ospravedlňuje a činí smysluplnými všechny omyly i provinění hrdinů (Faustina). Apokryfní hry Námořník Sindibád a Člověk Odysseus se na podkladě pohádky či mýtu vyslovují ke konfliktu lidské touhy po proměně a potřeby stálosti a jistoty. Téma vzpoury proti dogmatickým pořádkům, nutnosti boje s mocí tvoří i osu hry Božský Cagliostro. Pomíjivost lidské lásky v porovnání s nadosobní láskou boží je tématem dramatického podobenství Kající Venuše, v němž proti nábožensky lhostejné nadvládě římského impéria a proti fanatickému nacionalismu porobeného židovského národa vystupuje Ješua s učením duchovní síly a všeodpouštějící lásky, s představou svobody niterné a mravní. – Zaujetí postavou Ježíše Krista jako člověka, jehož výjimečnost spočívá právě v lidství, je rovněž základem pozdější sbírky esejů Ejhle–člověk! Mezi Lomovy prozaické knihy patří také Karlem Čapkem inspirované fejetony Zahradník skalní aneb Ráj z kamení a hloží a soubor divadelních úvah a portrétů Svět na divadle a kolem něho. Zkušenosti divadelního kritika uplatnil v literárněteoretické studii Jaroslav Hilbert.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře a divadle: Honza (D, b. d. , 1914, prem. 1913; přeprac. s tit. Náš Honza, rozmnož. , 1954); Vůdce (D 1916, prem. 1917); Faustina (D 1918, i prem. ); Děvín (D 1919, i prem. ; přeprac. 1948, i prem. ); Převrat (D 1922, i prem. ); Žižka (D 1925, i prem. ; přeprac. 1926, i prem. ); Kající Venuše (D 1927, i prem. ); Svatý Václav (D 1929, i prem. ; přeprac. 1935, i prem. ); Smrt kmotřička (D 1930; 1933 přeprac. jako libreto k opeře R. Karla, i prem. ); Ejhle – člověk! (EE 1931); Zahradník skalní aneb Ráj z kamení a hloží (FF 1938); Karel IV. (D 1940, i prem. ; přeprac. , rozmnož. , 1945); Za Mášou (B, b. d. , 1942); Pán pro zábavu (D, b. d. , 1942, s M. Lomovou); Svět na divadle a kolem něho (vzpomínky a úvahy, 1942); Člověk Odysseus (D 1944, i prem. ); Božský Cagliostro (D 1946, prem. 1947); Jaroslav Hilbert (studie, 1947); Prokop Holý (D 1957, prem. s tit. Prokop Veliký, 1960); Jak voják z topůrka polévku vařil (D loutk. pro děti, rozmnož. , 1958); scénicky: Námořník Sindibád (1934).
Souborné vydání: Vybraný soubor 1, 2 (Aventinum 1946, sv. 1; nakl. J. R. Vilímek 1948, sv. 2).
Ostatní práce: O branné povinnosti (právnická příručka, 1907).
Příspěvky ve sbornících: Na paměť Otakara Theera (1920); Nové české divadlo 1918–1926 (1927); Nové české divadlo 1928–29 (1929); Nové české divadlo 1930–1932 (1932); Chudým dětem (alm. , 1931); Goethův sborník (1932); František Borový (1937); Padesát let Městských divadel pražských (1958).
'Životopis autora Lom Stanislav'