• Životopis
• Tvorba (16)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Lazecký František - Životopis

František LAZECKÝ
* 18. 8. 1905, Tísek (u Nového Jičína) 
† 16. 11. 1984, Praha 
 
Básník
 František Lazecký pocházel z rolnické rodiny. Od roku 1921 studoval na vyšší hospodářské škole v Opavě (maturita 1925); v této době na něho výrazně působil Vojtěch Martínek. 1925 pokračoval ve studiu na Vysoké škole zemědělského inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze (Ing. 1930). Souběžně pracoval jako výpomocný úředník v Ústřední slovanské zemědělské knihovně (později Ústřední zemědělská a lesnická knihovna) Československé akademie zemědělských věd v Praze. V letech 1927–28 absolvoval knihovnický kurz na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté 1928–29 Státní knihovnickou školu v Praze (1929 státní knihovnická zkouška). 1930 se stal odborným pracovníkem-knihovníkem Ústřední zemědělské a lesnické knihovny Československé akademie zemědělských věd v Praze, kde také 1946–52 a 1956–59 působil ve funkci ředitele knihovny. 1959–62 externě přednášel na katedře knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. 1969 odešel do důchodu a věnoval se pouze literární tvorbě. Byl členem Umělecké besedy v Praze a Moravského kola spisovatelů.
 Debutoval roku 1923 ve studentském časopise Oheň (Opava–Ostrava), na jehož vydávání (1923–25) se za středoškolských studií podílel s A. C. Norem, Zdeňkem Vavříkem, Zdeňkem Šmídem a jinými, dále psal do humoristického časopisu Koltun (Opava) a Moravskoslezského deníku (Ostrava). Přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Cesta, Host, Sever a východ, Lidové noviny, Lumír, Národní osvobození, Akord, Časopis českých knihovníků, Řád, Tak, později: Věda a technika mládeži, Lidová demokracie, Naše rodina, Ostravský večerník, Katolické noviny aj. Redigoval časopis Řád (1934–38, 1940–43). – V samizdatových a rukopisných edicích se objevily soubor esejů Křížová cesta, básnická skladba Poéma o lidském srdci, sbírka Století za stoletím a divadelní hra Z veselého domu (vše b. d. ). V samizdatové edici česká expedice vyšly sbírky Večeře u kata (1984) a Srpnová noc (1989). Lazecký též přispěl do samizdatových a rukopisných sborníků Albertovi k narozeninám (1950, Albertu Vyskočilovi); Zdeňkovi Kalistovi k osmdesátinám přátelé (1980) a Vladimíru Vokolkovi k sedmdesátinám. 1. ledna 1983 (1983). Lazecký rovněž přeložil několik desítek písní Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta, Hugo Wolfa a Modesta Petroviče Musorgského; básně Františka Lazeckého (Lidé bdí, Jarní, Slezská dědina) zhudebnil pro mužský sbor Josef Schreiber (cyklus Chudý kraj, 1926); poému Opava zhudebnil Jaroslav Foltýn. Divadelní inscenaci na motivy jeho pohádek uvedlo Slezské divadlo Zdeňka Nejedlého v Opavě (Kvítko ze skleněné hory, prem 1984). Lazecký též polupracoval na překladu katolického Lekcionáře pro určitá liturgická období a na překladu Starého zákona. Jako knihovník napsal řadu odborných statí o problematice zemědělského knihovnictví a odborné bibliografie.
Pseudonymy, šifry: Martin Galus (v časopise Tak), S. Mařek, Svata Mařek; Lz. , F. L. , fl.
 Celé básnické a esejistické dílo Františka Lazeckého je spjato s hluboce prožívanou katolickou vírou, jíž je podřízena jak ideová, tak tematická složka jeho tvorby. Zpočátku je jeho lyrika prosycena až barokně pojatou expresivitou dualismu duše a těla (Krutá chemie, Kříže). Koncem 30. let však tato expresivita víceméně mizí a básník počíná hledat inspirační zdroje v jistotách domova. Tento tematický posun proměňuje i tvar jeho básní: od březinovsky hymnické poezie, přetížené abstrakcí a neologizujícím experimentováním, směřuje k rytmicky pravidelnému verši, blízkému písňové formě. Katolickou orientaci jeho veršů podtrhuje časté využívání křesťanských motivů a symbolů; také ideu domova autor vnímá ryze křesťansky: jako stálé soužití živých a mrtvých, naplňujících své bytí v Bohu. Lazeckého básnická tvorba vyvrcholila sbírkami publikovanými v 70. letech (Hledání klíčů, Jenom vzlyk temnot), v nichž se oprostila od všeho vnějškového a soustředila se na základní existenciální otázky života a smrti. Také v předválečných knihách esejů (Pro mou zemi, Vladaři) hledá autor živé náboženské tradice české historie (Svatý Václav, Karel IV. ), o něž by bylo možné opřít z vnějšku ohrožované češství. Po roce 1945 se František Lazecký začal zabývat rovněž tvorbou pro děti a mládež, v níž bohatě čerpal z folklorní tradice rodného Slezska, osobitě rozvíjel původní lidové náměty a dbal o citlivé jazykové sjednocení dialektu se spisovným jazykem. Zejména pohádky, v nichž neparafrázoval lidové motivy, ale vyprávěl je, jako by byl autentickým lidovým vypravěčem, vysoce přesáhly průměr obdobné tvorby.

BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Krutá chemie (BB 1930); Kříže (BB 1934); Pro mou zemi (EE 1936); Odění královské (BB 1937); Vladaři (EE 1938); Studna v selském dvoře (PP 1939); Vězeň (BB 1940); Malé rekviem (BB 1944); Nad Slezskými písněmi (E, bibliof. , 1947); Bratr Svět (BB 1947); Kaliny a maliny (pohádky, 1960; přeprac. s tit. Kvítko ze skleněné hory, 1972); Má paní hudba (BB 1970); Hledání klíčů (BB 1971); Jenom vzlyk temnot (BB 1971); Černá princezna a ptáček Konypáček. Slezské pohádky 1. (1975); Sedm Janků a drak Sedmihlavec. Slezské pohádky 2. (1977); Přátelství s jalovcem (BB, bibliof. , 1978); Malinový chodníček (BB pro děti, 1979); Naše kačka potápačka (BB pro děti, 1979); Moje klenotnice (BB, bibliof. , 1980); Na mořském břehu (B, bibliof. , 1980); Osudná píseň (B, cvičný učňovský tisk, Ostrava 1982); Zastavení pod jeřabinou (B, bibliof. , 1982); Chlebovice (B, přílež. tisk, Chlebovice 1983); Dukátová stařenka (pověsti, 1983); Světlany (B, bibliof. , 1985); Mamince na hrob (B, bibliof. , 1985); Večeře u kata (BB, Mnichov 1988); To krásné jaro (B 1988); Tam u živých vod (B, cvičný učňovský tisk, Ostrava 1988); Století za stoletím (BB 1991); Křížová cesta (EE, 1991); Poéma o lidském srdci (B, přílež. tisk, Chlebovice, Kozlovice, 1991); Století za stoletím (BB, rozmn. 1991).
Výbory: Zase je betlémská noc (BB, Svitavy, Řím 2003).
Korespondence: Korespondence Františka Lazeckého Mojmíru Trávníčkovi z let 1972-1984 (2005, ed. L. Průša).
Ostatní práce: Organizace Ústřední zemědělské knihovny Akademie zemědělské v Praze (zvl. otisk z časopisu Zemědělský pokrok, č. 8, 1944); Několik poznámek k vedení knihoven zemědělských škol (zvl. otisk z časopisu Zemědělský pokrok, č. 9, 1944); Zemědělské písemnictví. Soupis českých a slovenských publikací (1. sv. za léta 1945–55, 1957; 2. sv. za léta 1956–58, 1960; v obou svazcích zpracoval české publikace se Š. Ulbrichem, též redig. , s F. Lednárem a A. Kowalskou); Seznam literatury o plevelech a jejich hubení a o rostlinách způsobujících otravy hospodářských zvířat (1956); Chov skotu (výběrová bibliografie, 1959); Kraj Petra Bezruče (průvodce, b. d. ).
Příspěvky ve sbornících: Odborný knihovnický kurz informační sítě (1966 a 1967); Albertu Vyskočilovi k šedesátinám 28. ledna 1950 (bibliof. faksimile, Praha, Řím 1998); Pocta dělníku knihy. Verše českých básníků věnované O. F. Bablerovi (Spolek českých bibliofilů, 1985, ed. B. Smejkal).
Překlad: A. S. Puškin: Piková dáma (1947).
Uspořádal, vydal a redigoval: Za rozvoj rostlinné výroby (bibliografie 1954, s J. Strakou a M. Konvalinkou); Světové zemědělství v přehledu cestovních zpráv ze studijních cest do zahraničí 1 (1966).

'Životopis autora Lazecký František'