• Životopis
• Tvorba (3)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Cucui Jasutaka - Životopis

Vystudoval literární fakultu univerzity Dóšiša, pracoval jako úředník, designér. Od roku 1965 spisovatel. Debutoval v roce 1960 mikropovídkou Otasuke (Vaše pomoc), která vyšla ve fanzinu NULL Řada C. románů a povídek jsou vlastně groteskami, parodiemi na klasickou am. SF – sem patří např. jeho román Óinaru džosó (Ohromný rozběh). Nejznámější jsou jeho experimentální SF díla, např. Kjodžintači (Prázdní lidé, 1980). C. nejznámějšími díly jsou román–parodie o počítači, jenž ovládá svět, Dassó to cuiseki no sanba (Samba útěku a pronásledování, 1972) a příběh o dospívajícím chlapci nadaném schopností čtení myšlenek Kazoku hakkei (Osm pohledů na rodinu, 1972). Parodií na nadvládu sdělovacích médií je román Jonžú hači oku no mósó (Čtyři miliardy osm set miliónů přeludů, 1965). C. je autorem řady povídkových sbírek, v Tókaidó sensó (Válka na Tókaidó, 1964) se zabývá otázkami války mezi dvěma znepřátelenými skupinami japonských Sil domobrany a v Betonamu kankó kóša (Vietnamská cestovní kancelář, 1967) popisuje dobrodružství cestovní kanceláře, která své zákazníky odesílá do vietnamské války a na Měsíc. C. je také autorem comicsů, z nichž nejzajímavější vyšly v Cucui Jasutaka zen manga (Sebrané comicsy Jasutaky Cucuie), a editorem antologií – Džikken šósecu meisakusen (Výbor z nejznámějších experimentálních románů) a každoročně vycházející Nihon SF besuto šúsei (Výbor nejlepší japonské SF, 1976–). C. je držitelem několika cen Seiun za tituly Reičórui minami e (Na jih za primáty), Furuneruson (Dvojitý Nelson), Bitamin (Vitamín), Nihon igai zenbu čimbocu (Úplná potopa kromě Japonska) a Ore no či wa tanin no či (Má krev je krví někoho jiného). V letech 1983–1985 bylo vydáno celé jeho dílo pod názvem Cucui Jasutaka zenšú (Sebrané spisy Jasutaky Cucuie). C. povídka Stojící žena vyšla č. v antologii Vesmír je báječné místo pro život (1987). Výb. bibl. : Metamorufosesu guntó (Metamorfující souostroví), Eročikku kaidó (Erotická silnice), Rančo bungaku daidžiten (Velký slovník extravagantní literatury), Afurika no bakudan (Africká bomba, 1968), Kjóko sendan (Fantastická letka, 1984) ad.
je autorem 35 románů a 55 povídkových souborů. Jeho velkým snem, který si ostatně později splnil, bylo stát se hercem, ale psaní dostalo přednost. Debutoval roku 1965, za průlomové dílo se považuje sci-fi román Dívka, která cestovala časem (1967). Roku 1987 získal Tanizakiho cenu za knihu Rozcestí na zarostlém svahu snů a o dva roky později Kawabatovu cenu. Na protest proti omezování svobody slova odmítl v letech 1993-96 v Japonsku publikovat. Roku 1997 obdržel od francouzské vlády řád Rytíře krásných umění a literatury. Jedním z jeho dosud posledních děl je Konec stříbrného věku (2006), temná satira o japonské společnosti a „konečném řešení" důchodcovské otázky.
'Životopis autora Cucui Jasutaka'